Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai "nemrava"
Po tøech týdnech únavné práce, kdy jsem na Taie musela být jako pes, Tai koneènì pochopil, ¾e se urèité mluvnické vzory musí prostì „našrotit“, proto¾e jeho oblíbené „já uèil, ale mnì neleze do hlavy“ mu k úspìchu nepomù¾e, a zaèal se poøádnì uèit. A tak jestli¾e jsme jeho vìdomosti spoleènì s jeho èeštináøkou na konci záøí musely ohodnotit povzdechem, ¾e se Tai vrátil do pravìku, mohla jsem dnes konstatovat, ¾e se pomalu, ale jistì vrací aspoò na zaèátek støedovìku.
Tai teï musí jako rozcvièku na zaèátku ka¾dé hodiny tvoøit správné tvary spojení „ten náš/váš + podstatné jméno v jednotném èi mno¾ném èísle“ podle toho, jako mu „pøedhazuji“ pøedlo¾ky. Kdy¾ váhá, musí si hned pøiøadit vzor, napø. bez toho našeho kamaráda (pána), s tìmi vašimi štìòaty(kuøaty). A aby nebylo na jednom dost, ve škole teï probírají skloòování podstatných jmen cizího pùvodu. Tai je za tìch deset patnáct minut skloòování sice zpocený a¾ za ušima, ale výsledky se dostavují. Skloòuje tak svìdomitì, a¾ se mu obèas podaøí tvar, který mnì na chvíli vyrazí dech. Tak jako minulý týden.
Tai válèí s podstatným jménem „epika“. Z vlastní píle si pøidal k epice obvyklé „ta vaše“. Podle zadání suverénnì utvoøí 2. i 7. pád, ale pak se objeví pád 6. a Tai se ne a ne trefit. Zkouší na mne „o té vaší epika“, a kdy¾ neuspìje, opraví na „o té vaší epikách“. „Ale, Tai, øekni si vzor!“nasmìruji ho. „Epika bez epiky jako ¾ena bez ¾eny,“ urèí Tai správnì. „No a 6.pád?“ smìruji ho dál. „O ¾enì…Ahá! Tak o epike!“zaraduje se. „Ano, ale to nezní èesky. Chce to ještì malou zmìnu,“ napovídám. Taiovi náhle svitne v oèích poznání a vyhrkne : „Jooo, víííííííííííííím!“ Pak slavnostnì pronese dávaje si zále¾et na výslovnosti:
„O té vaší eee…“ Najednou se zarazí , rozpaèitì zatìká oèima a zmlkne. „No tak co je? V¾dy» víš, ne?“ podívám se na nìho udivenì. „O té vaší epièe,“ vydechne Tai koneènì, skloní se a¾ tìsnì nad uèebnici a rozpaèitì se zahihòá.
Vyrazil mi dech, ale honem najdu ztracenou rovnováhu. „Jak jsi, prosím tì, na tohle pøišel?“obrátím oèi k nebesùm. „No pøece,“ ohradí se ura¾enì Tai, „ hláska „k“ mìkèí na „è“…vy øíkala!“ „Ale ty jsi zapomnìl,“ kontruji já, „¾e nìkdy se „k“ mìkèí na „è“, ale jindy na „c“, víš?“ „Ahá! Tak o té vaší epice!“ opraví se s ulehèením. Pak u¾ nevydr¾í, zaène se nezadr¾itelnì hihòat a libuje si: „Ještì ¾e jsem neøekl ve tøídì! To by bylo!“
U¾ situaci nekomentuji a myslím si, ¾e podobných povyra¾ení mi pubertální Tai asi pøipraví ještì nìkolik…
Míla Nová