Jak ze mne soudruzi lékaøi udìlali blázna…3
Psychiatrické oddìlení – lù¾ková èást
To byl název místa, kde jsem se nyní ocitl. Zaèala se mne zmocòovat panika, hlavou se mi šílenou rychlostí honily splašené myšlenky z nich¾ vyskakovaly jako v rychle promítaném filmu jednotlivé obrazy. „Tohle se pøece dìlá tìm, kdo jsou re¾imu nepohodlní a paní Há se tak mstí; asi jsem u¾ ze všeho opravdu blázen; to musí být nìjaký omyl“. To a mnoho dalšího mi bì¾elo hlavou, o které jsem zaèal pochybovat, zda je ještì vùbec moje èi schopná reálnì uva¾ovat.
„Musíš se nìkoho kompetentního zeptat, musíš to nìkomu povìdìt, musíš protestovat, nejsi pøece cvok“! Vybìhl jsem v tom mini rù¾ovém py¾ámku na chodbu, abych se nìkoho zeptal, kde najdu nìjakého doktora. Chodba byla nyní zaplnìná ještì více „divnými postavami“, které se samostatnì èi ve dvojicích pohybovaly pøi stìnách tam a zpìt. Ve vzduchu to šumìlo tichými slovy, jejich¾ význam jsem nerozeznával. Na mé dotazy po lékaøi nìkteré jen zavrtìly hlavami, nìkteré postavy pøiblí¾ily svojí tváø k mé nic neøíkajíc a já se cítil všelijak, jen né dobøe. Panika ve mnì utìšenì stoupala. Pøece však jedna z ¾en ukázala do dveøí, které byly oznaèeny nápisem „Výdej lékù“.
Po zaklepání jsem napnutý k prasknutí vstoupil do ordinace, kde sedìla za stolem pøíjemnì vypadající lékaøka støedního vìku a u skøínì s léky stála sestra. Rychle, pøerývanì, rozèilenì a zøejmì dostateènì šílenì, jsem ze sebe chrlil vìty o omylu, nechápání, krátkém py¾amu a o dalších, asi sto pro mne nepochopitelných vìcech.
Paní doktorka poslouchala, zvedla se a øekla „moment, dojdu si pro papíry“. Za chvíli se vrátila, pozornì èetla mé pøedvolání od KPLK a k tomu nále¾ející zdravotní dokumentaci. Já mezitím blekotal nìco v tom smyslu, ¾e „pøece mne nemohou zavøít na psychiatrii, ¾e mám sice po infarktu myokardu urèité psychické problémy, ale ¾e pøece nepatøím do blázince“. Doktorka zvedla oèi od papírù a já si všiml, ¾e je má zelené. Nijak mne to neuklidnilo. Po chvilce øekla: „Podívejte pane, toto je lù¾kové oddìlení psychiatrie fakultní nemocnice. Pod námi je interní oddìlení. Jak to na tomto oddìlení vypadá, jistì ji¾ víte. Osobnì si myslím, ¾e vìtší klid budete mít zde, udìláme vám všechna potøebná vyšetøení a potom se uvidí“. Zazelenala oèima a èekala, na mojí odpovìï. Nevím zda pod vlivem toho zeleného, nebo tím, ¾e jsem se u¾ trošku uklidnil, mi tato nabídka pøipadala docela rozumná. Kývl jsem na znamení souhlasu, rozlouèil se a odcházejíc ještì zaslechl: „Stavte se na sesternì, a» vám vymìní to šílené py¾amo“. Tak jsem šel s pocitem, ¾e se snad vše nìjak, sice pomalu, ale pøece jen, k dobrému obrací. Sakra to jsem se zmýlil !
Patr Norbert
Další èlánky autora: