Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Na Strahově
(jenom symbol nebo i kus života?)

Na Strahově, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí…
Jo, tak to nevím! Nejsa Pražák, ani hopsahejsa ze Brandejsa, jsa Brňák a Podkrkonoším (Mílo, pomoc (!) - neumím psaní velkých písmen (!), vím, co je v Nové Pace a na Špilasu.

Leč, jářku, byl jsem na strahovském stadionu, a to třikrát a zcela dobrovolně, a byl jsem, jsem, a budu tomu rád. Poprvé to bylo už ve věku, kdy naší dcerce bylo šest let a škola jí už klepala na rameno. Moje žena pracovala ve školce, školka prováděla nácvik spartakiádní skladby rodičů s dětmi a já byl tatínek. Ač se to nezdá důležité, tatínek byl raritní - jako medvědi v Jeseníkách nebo černoši v Antarktidě. A tak i díky tomu ta naše učitelka - cvičitelka to s námi táhla výš a výš, a víš, že to s námi dotáhla až nejvýš?! Najednou jsme nacvičovali až na Strahově.

Pohazovali jsme našimi oranžovými dětmi na písku té obrovské plochy, sami oděni do modrých laclových montérek, jako někde na pásu automobilky, jen s vyšší opatrností,neboť to byla krev naší krve. (Určitě bezpečně, neboť dnes jsme se spolu s krví naší krve koupali v Jizeře a ta koupala už krev svojí,naší krve ukrytou pod srdcem, jak často píše literární dílo. Vše dopadlo dobře, tenkrát i dnes.)

Cesta autobusem byla tehdy krátká a všichni dospělí společně s dětmi volali jéééééé při průjezdu Strahovským tunelem, neboť byl osvícen žlutými světly, což vyvolávalo nadšení dětí i mé. Zbytek dospělých se postupně přidával a osobní automobily jedoucí v protisměru blikaly, osádky mávaly a někteří, nehraví, si ťukali na čelo, což ještě více vyvolávalo naše blbnutí. Pak jsme seděli čekajíce na vyzvu k vystoupení z autobusu a jedna mladá paní, cvičenka, procházejíc kolem našeho autobusu se spolucvičenkou, nevydržela sílu přírody, přičapla ke kanálu a žlutá stružka mizela v městské kanalizaci. Paní se u toho řehtala jak vítězný dostihový kůň, spolucvičenka též, vojenská jednotka v trenýrkách procházející kolem měla náhle zrušený jednotný krok, jako kdyby přecházela po mostě, a obě mladé ženy utíkaly z místa činu, červenajíce se až… Asi tušíte kde.

Strahov byl při našich obou vystoupeních plný, naše děti se nám neztratily na ploše jako jiné a dokonce si ani nehrály s pískem a cvičily, jak měly. Naposledy jsme si zakřičeli jéééé a byl všeho konec. Jedno z našich dětí už je dnes v nebi a my starší už skoro čekáme ve frontě u očistce, ale ježí se nám chlupy, když někdo vzpomíná ve spojitosti se spartakiádou na komunistickou zvůli. Jsou i dnes zvrhlejší činy a činnosti. Pak se čas naplnil, zacinkaly klíče, všichni jsme měli pocit, že začíná ráj na zemi a hnuly se ledy.

Náš nový prezident byl náš Václav Vykupitel, měl smyslově smyslné projevy nadané nadáním spisovatele a udělal pro tenhle náš národ takovou prestiž ve světě, že si samotní Stouni považovali za čest vystoupit u nás mimo program a takřka zadarmo. Celý náš bigbítový, rockový, soulový a jinak tvrdý národ zajásal a počal shánět lístky. Tak i já! Stihl jsem to na poslední chvíli, osedlali jsme naši stopětku a vyrazili do Prahy. Stouni byli symbol, byli vlastně i sen našeho brzkého i hodně, hodně zpožděného dospívání. Byli v repertoáru mého kytarového neumění, byli hvězdy na mém nebi vzdoru, svobody, nesvázanosti a mládí. Symbol naší poražené generace. Byli náš vztek proti všem „musíš“ a přetvářkám a byli symbolem našeho zesvobodnění před tváří světa. Pro nás - už vlastně poražené. Všechny autobusy a tramvaje jely na Strahov. Nebe se kabonilo v souhlasu s očekáváním drsné hudební smrště a mně by snad ani nevadilo,kdyby u toho řádilo zemětřesení, hurikány a záplavy. Zase jsme se jednou se ženou drželi za ruce. Stoupali jsme po obrovském hledišti hledajíce volné místo. Když jsme usedli, podium bylo daleko, předaleko.

Mišík zpíval blues, Václav Havel byl na cestě na Strahov, vypadla elektrika a začátek se posouval. Na hlavu nám padaly kapky, kytary se valily jako kameny a mně se koulely slzy jako hrachy. Držel jsem se kolem ramen s nějakou Dánkou a se svojí ženou, malovali jsme to černě, žádali satisfakci, milovali divoké koně, lady Jane a hulákali do deště všechny ty naše ztracené roky, lásky, vzteky a naděje. Nad Prahou se valila energie našeho mládí, naší touhy po svobodě a pravdě. Vždyť pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

Pak byl konec, my se vyhrabali k autu, dojeli domů a nemohli usnout, podivuhodně šťastní a unavení. Čas se valil dál, děti nějak vyrostly a do Prahy se chystali Floydi. V té době už nám bylo celkem jasné, že pravda a láska vítězí jen opravdu nepatrně a nenápadně, vítězí-li vůbec. Ale něco jako svoboda už byla, rozprostřela se národem zcela horizontálně, zasáhla všechny jako epidemie a začala i škodit těm nejslabším. Ale Pinkové Floydové, ten symbol dokonalosti, invence a hudby elektrické, byť takřka klasické, se chystali a my s nimi. Tentokrát už lístků bylo hodně. Jela celá naše rodina a i někteří známí. Jediné štěstí bylo, že to nevěděli všichni, že jedeme, jinak by nám nestačil autobus. Alespoň po akci nám všichni vyčítali, že jsme jim to neřekli, jinak, že by jeli s námi. Syn jel se svou dívkou už o dvě hodiny dříve, abychom se pak v šílené tlačenici před vstupní bránou takřka dotýkali. Stačilo jen splynout s davem až jste doplynuli na písek Strahova. Stáli jsme pak vedle sebe v dešti a v kalužích, neboť v Praze na Strahově vždy prší. Trochu jsme i viděli na podium. Byla to „šou“ pro uši, oči i duši. Ne, tentokrát jsme nezpívali. Jen trochu, nesměle. Jako bychom měli strach tu křehkou krásu vyrušovat. Ta hudba vypráví, ta nebourá. Byly to krásné dvě hodiny a my promočení a zmrzlí vůbec nelitovali a vlastně se nám ani nechtělo moc domů, když se světla míhala nad Prahou naposledy a osvítila na chvíli i Pražský hrad. Neviděli jsme stromořadí, neviděli jsme klášter. Viděli jsme tak trochu sebe za mlada a měli jsme z toho radost, že se zbourala zeď, ale ne Strahov. A snad nás, doufám, i přežije. Aby se s tím nesmyslným zbouráním nezbouraly i věci smyslné. Historie netvoří, pouze komentuje naše chyby. Jsme občas nepoučitelní.
Ani stromy se nemají kácet zbytečně…

Jiří Suchánek