Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Mùj poslední podnikový veèírek
aneb Zpráva pro mojí ¾enu
Koncem loòského roku jsem se definitivnì rozhodl, ¾e se odeberu na zaslou¾ený odpoèinek. Prostì, ¾e pùjdu odejdu do re¾imu dùchodu. Po šesti letech pøesluhování, mám na to nárok, øekl jsem si. Nechal jsem se však pøemluvit, abych se úèastnil vánoèního podnikového veèírku.
Tu sobotu jsem si øekl: „Zapla» pámbù“, proto¾e pátek jsem mìl opravdu nároèný. Byl jsem s tebou nakupovat v Supermarketu a to je pro mne na pocity horší, ne¾li slo¾it dvacet metrákù uhlí. V tìchto zaøízeních mám fobii udušení a chvílemi si pøipadám jako detektiv Monk (jestli jsi to nìkdy v televizi vidìla). Prodírání se v nedýchatelném odéru a v ulièkách zastavìných bednami mne nièí. A o pohledu na nesmyslné cetky, kraviny a pièifajdièky ani nemluvím. Mám neodolatelné nutkání urovnávat ledabyle slo¾ené a pøehrabané zbo¾í. Stejnì se v¾dy nakonec koupí jen vìci ....vìci, vìci.
Ale to u¾ jsem se musel chystat na ten veèírek, který byl v „Liïáku". Akce to byla monstrózní a já se pøiznám, ¾e nìco podobného nepamatuji. Proto¾e to bylo pojaté i s maskami, byl rej dokonalý. Po velmi krátké dobì se mi zdálo, ¾e masky padají dolù a to i u tìch, kteøí ¾ádnou nemìli. A naopak ti, kteøí dennì s maskou chodí, jí jakoby odlo¾ili.
Obèerstvení by se lépe dalo lépe oznaèit za ob¾erstvení, proto¾e tam bylo všechno, na co si jen doká¾eš vzpomenout. Teplé, studené, malé, velké, masa, klobásky, sýry, bramboráèky, peèené brambory, všechny mo¾né druhy zeleniny, gulášù, ryb, paštik, sladkého...prostì ob¾erství. Samozøejmì, ¾e zadáro (tedy z rozpoètu, tedy daní poplatníkù). Pøísahám, ¾e aè mám foto, kde se jakoby hladovì cpu, dal jsem si jen dvì bramborové placièky s miniøízeèkem a nakládanou zeleninu. Nemohl jsem uvìøit vlastním oèím, pozorujíce, jak se krásné holky, ¾eny a baby cpou jak protr¾ené.
Dr¾el jsem se tradiènì „školákù", proto¾e ty dobøe znám a mám je v práci na patøe. A nìkteré støednì vìké dámy, jinak silnì serióznì vystupující, se pøi tanci ukázaly jako pøíjemnì rozpohybované, co dím, silnì a¾ smyslnì vláèné.
Velmi jsem si hlídal pití, pøesto, ¾e bylo a¾ nadlidské odmítat taková ta pozvání „pane Petøe, pojïte si se mnou dát panáka." No nešel jsem a dobøe jsem udìlal, proto¾e ta stejná dáma mne také vyzvala k tanci a pøál bych ti vidìt, jak její dùle¾itá denní tváø zreagovala. Nemám rád, kdy¾ se ¾eny smìjí s ústy otevøenými tak, ¾e jasnì rozpoznáš, zda mají èi néé, krèní mandle.
Øeditel sám, byl ve zlatém, ve zlatém saku a se zlatým oblièejem, klobouk silnì zdobený. Mnì osobnì spíše pøipomínal Ludvíka „Zlaté slunce". Slepièky sotva vylíhlé, leè štíhlounké s prsíèky mandarínkovými, mu štìbetaly pod jeho rameny, kterými je objímal z obou stran (je to urostlý chlap), postupnì se mìnily a odpadaly "zkrzeva" pøípitky u baru.
Myslel jsem, ¾e jsem v tombole vyhrál kosmetický balíèek vìøíce, ¾e bude obsahovat také øasenku Rimel, proto¾e jak jinak bych mohl dosáhnout extra hustých øas a oboèí a to o 200%. Ale spletl jsem se v èísle a nevyhrál nic. To jsem mìl obzvláštì na pamìti, kdy¾ jsem v 00:30 hod. ukonèil svojí úèast a z „Liïáku" mašíroval hezky po svých k nám domù. Ty jsi u¾ tiše spinkala a já se jen kradmo protáhl na balkon, abych zde nechal "vysmrdìt" veškeré obleèení, naèichlé cigaretovým dýmem a tou "neøestí". Ale jinak ti mamko musím øíci, ¾e to bylo hezké.
Tak¾e vidíš miláèku, ¾e jsem pamatoval skoro na všechno, dokonce i na to, abych ti podal tuto zprávu. Myslím, ¾e se zítra asi ani nehnu, proto¾e to bylo zase nejménì 5 hodin trdlování v dosti exotickém rytmu.
Petr Norbert
Další èlánky autora: