Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Moje nejoblíbenìjší místa


Jako penzista vím z vlastní zkušenosti více ne¾ dobøe, ¾e se èlovìk za bezesných nocí zpùsobených pálením ¾áhy a prostatou, vrací na místa, ve kterých pro¾il bezstarostné dìtství a mládí. Místa, která pro nìj nìco znamenala a nav¾dycky se zapsala do jinak chatrné pamìti. Vzápìtí na nìj padá depka, ¾e ¾ivot tak hroznì rychle ubìhl a jak je smutné, ¾e si tu noc u¾ podesáté èùrá na špièky baèkor. Senioøi vìtšinou na sklonku ¾ivota nostalgicky s dojetím mluví o rodné ulici, kde pro¾ili dìtství, pamatují si, kdy si dali prvního šluka z partyzánky, horeènì a se slzou v oku popisují první lásku, vojnu a místa, kde trávili prázdniny a dovolené. Na otázku, co pova¾ují za nejkrásnìjší místo, které v ¾ivotì poznali, odpoví, ¾e je to buï Národní divadlo, Karlùv most nebo Pra¾ský hrad. Nejeden dùchodce by se dovedl široce rozpovídat o krásách Šumavy, Vysokých Tater èi pralesa Boubína.


Ka¾dý jsme z jiného tìsta. Co se líbí jednomu èlovìku, nemusí se vùbec líbit èlovìku druhému. Osobnì na rodnou košíøskou ulici vzpomínám se smíšenými pocity. Rozdìlena mezi rodiny nuznì bydlící v plesnivých a studených bytech ve staré cihelnì a rodiny, vèetnì mojí, obývající nìkolikapatrové pohodlné vily pøímo naproti polorozpadlé cihelnì, naše ulice hýøila tøídní nenávistí. Chudí cihelòáci nám, dobøe si ¾ijícím vilákùm, závidìli, a nemìli nás rádi. Hlavnì dospìlí cihelòáci. Dìtem to bylo jedno a hráli jsme si i pøes to, ¾e i kamarád cihelòák Zdenda Kubeš mì neèastoval jinak ne¾ “Ty kuvo vilácká,” na co¾ jsem mu obyèejnì øekl, ¾e mi to nevadí, proto¾e je vùl a neumí vyslovit “r!”


Ne, nemám nejmilejší místo, na které bych vzpomínal s knedlíkem v krku a zakaleným zrakem. Mám toti¾ míst, na která milerád vzpomínám pøi ka¾dé pøíle¾itosti nìkolik.


Národní divadlo, ve kterém jsem dokonce nìjaký èas pùsobil jako èlen technického personálu, tedy jako prachobyèejný kulisák, rozhodnì patøí k jednomu z mých oblíbených míst. Komu by se také nezamlouvalo pracovat v umìleckém prostøedí naší národní kaplièky, neplatit za lístky na pøedstavení, mít mo¾nost být v denním styku s vìhlasnými herci a nazpamì» se nauèit od Radovana Lukavského roli rozpolceného Halmeta. Pøirozenì jsem si jako adept herectví toto prostøedí pova¾oval a mìl jsem je rád. Tím, ¾e jsem pracoval v Národním divadle, jsem samozøejmì stoupnul v cenì u dívek, po kterých jsem tou¾il a jejich¾ pøíznì bych se za normálních okolností nedoèkal.


Musím se pøiznat, ¾e zrovna tak radostné vzpomínky ve mnì vyvolá Restaurace U Šmelhauzù. Tento dekadentní podnik navštìvovaný pra¾skými dámami nechvalné povìsti ve mnì dodnes evokuje hluboké emoce. Do pološera této proslulé restaurace prosycené tì¾kou vùní parfému ®ivé kvìty mì brával ¾ivotem protøelý, o pìt let starší bratr s tím, ¾e je záhodno, abych se ve svých šestnácti letech koneènì nauèil jak to v ¾ivotì, co se týka ¾en, chodí. V pùvabném prostøedí restaurace jsem s oèima navrch pozoroval jak prostopášné sleèny koketují s po lásce prahnoucími dla¾dièi, popeláøi, kapsáøi, prodavaèi elektroluxù, námoøníky polabské plavby, úøedníky a jinými mu¾i bez man¾elských závazkù nebo zhrzenými man¾eli, které si potom se smíchem odvádìjí do svých kamrlíkù, kde jim lásku bez zardìní prodávají, a ze kterých se posléze mu¾i vracejí ke svým stolùm a èíším neskonale š»astní a uvolnìní. Ke Šmelhauzùm jsem chodil dlouho a rád. Zjistil jsem, ¾e tento podnik má klasu a dospìl jsem k názoru, ¾e patøí k pilíøùm pra¾ského zábavního a tedy i kulturního ¾ivota. Zde jsem tak vyzrál, ¾e jsem mohl nále¾itì vychutnat další stánek pra¾ské kultury, Hospodu U Medvídkù, kterou jsem zaèal navštìvovat poté co jsem se hluboce zamiloval do Lucinky Holasové a kdy se proto ji¾ neslušelo navštìvovat populární, leè mravnì narušený podnik U Šmelhauzù.


U Medvídkù jsem s kamarády pro¾il vskutku nezapomenutelné chvíle, kdy jsme dokázali vypít tolik piva, ¾e dokonce i ostøílený hospodský Konvalinka se nestaèil divit. Mìl k nám patøiènou úctu nejenom kvùli naší ú¾asné konzumaci, ale i proto, ¾e obveseleni a pod vlivem zlatého moku jsme se nechovali nepøístojnì, nikdy jsme se neuchýlili k podvodnému umazávání èárek na táccích, nikdy jsme hospodu potupným vrhnutím nezneèistili, neprali jsme se a na záchodovou zeï jsme nepsali nemravné nápisy ani nekreslili nevhodné obrázky kosoètvercù. U Medvídkù, kde by se dal pro kouø vzduch krájet, jsme se peèlivì a svìdomitì pøipravovali k maturitì. Tak jak jsem Šmelhauzùm nadosmrti vdìèný za to, ¾e mì nauèili rozumìt tomu, ¾e pojem láska má nìkolik odstínù, tak jsem vdìèný Medvídkùm, ¾e ve mnì vypìstovali bezmeznou úctu k tradiènímu èeskému nápoji – pivu a tudí¾ ze mì udìlali kultivovaného èlovìka. Medvídci, s rozechvìným hlasem podotýkám, bylo nezapomenutelné místo mého mládí.


Múza mì však posléze pøivedla do slavné vinárny poezie, Violy. Nejdøíve jsem skuteènì buï sám nebo v doprovodu dívek svého srdce chodil pouze na poezii, kde jsem zasnìnì poslouchal slavné èeské herce recitovat nejenom èeské, ale i cizí básniky. Pøi veèeru sbírky básní Robinsona Jeffersona „®eny od Mysu Sur“, jsem byl tak u vytr¾ení, ¾e jsem milence Kamilce Hudeèkové zaèal omylem øíkat Jarmilko, èím¾ jsem si to u ní nav¾dycky rozházel. Netrvalo dlouho a poezii nahradila pøevelice útulná vinárna hned vedle sálu poezie, kam jsem se s dívkami uchyloval pøedstíraje nudu z poetických veèerù, které jsem mìl v malíèku. To na sleèny vìtšinou udìlalo patøièný dojem a s radostí se se mnou oddávaly po¾ívání alkoholických nápojù a se zájmem naslouchaly mým zasvìceným interpretacím divadelních her, které jsem si pøedem pøeèetl v Divadelních novinách. Ve Viole jsem, paneèku, pro¾il kus svého mládí. Nìkdy to byl kus trpký, jako kdy¾ mi nìjaký zhùvìøilec odlákal dívku, do které jsem byl tenkrát zrovna hluboce zamilován. Nejenom ¾e ji svedl, ale podaøilo se mu to udìlat, kdy¾ jsem si na malou chvilku musel nutnì odskoèit. Ale Viola a rù¾olící, elegantní vedoucí, pan vrchní Èervenka, dovedli zmírnit zklamání, kdy¾ jsem nepochodil u zkoušek na divadelní fakultu nebo kdy¾ jsem dostal košem. To pan Èervenka sdílel mùj smutek, doléval, dal si se mnou a ještì k tomu pøidal povzbuzující slova. Ano, vinárnu Vilolu bez váhání zaøadím pøed slavné Hradèany...


Tak toto byla místa mého ztraceného mládí. A jaké mám nejmilejší místo v Austrálii? Odpovìï je vskutku jednoduchá: miluji celou tuto úchvatnou zemi plnou unikátních krás, které èlovìk nikde jinde nenajde. Miluji sluncem prodchnutou pøírodu, která dovede být jak drsná tak jemná, pøírodu dodnes neposkvrnìnou civilizací, ticho buše, horký vzduch tetelící se nad okrovými skálami vnitrozemí, nekoneèné zlaté plá¾e, útesy omývané burácejícími, jasnì tyrkysovými vlnami Pacifiku. Miluji neuvìøitelnì azurovou oblohu, v noci posetou nekoneènou paletou hvìzd, kterým vévodí Ji¾ní krí¾. Zrovna tak mám rád naše zvíøátka, klokany, je¾ury, medvídky koaly, pestrobarevné papoušky a jiná, která dìlají Austrálii Austrálií, a kterým se jezdí turisté z celého svìta obdivovat. Mám rád Australany a jejich zemitý humor, smysl pro legraci, pro spravedlnost a kamarádství. Je mnì sympatická jejich sportovní nátura, láska k pøírodì a jejich nekomplikovaný charakter. Navíc si cením toho, ¾e jsou v tì¾kých chvílích v¾dycky ochotni podat pomocnou ruku…


Jako ka¾dý dùchodce stále èastìji pøemýšlím o neodvratném konci naší omezené pouti ¾ivotem. Ji¾ nyní vydávám striktní pokyny ¾enì Mánì, jak nalo¾it s mojí tìlesnou schránkou, a¾ se moje prostopášná duše pøevtìlí v krásnou ¾enu. Jeliko¾ se jí tì¾ko bude chtít cestovat s mými prašnými pozùstatky a rozptylovat je U Šmelhauzù, U Medvídkù nebo ve Viole, budu velice spokojený, kdy¾ takto s nimi nalo¾í v èarokrásném Orrara Valley v Novém Ji¾ním Walesu…


Text:Ivan Kolaøík, OAM

Ilustrace:Práce kurzistù

 

 

 

Další èlánky autora:

Neúspìšný hráè
Úvaha o bolesti
Nebezpeèná práce
Úvaha o taxikáøích
Policejní dar - 1
Policejní dar - 2
O lásce k umìní - 1
O lásce k umìní - 2
O lásce k umìní - 3
O lásce k umìní - 4
O lásce k umìní - 5
O lásce k umìní - 6
Opuštìný man¾el
Povídání dìdeèka
Rybáøem proti své vùli
O havìti
Neobvyklá zamìstnání
Úvaha o sportech
Rozhovor se zrcadlem
Vánoce jsou svátky klidu
Úvaha o vášních
Úvaha o chùzi a zdravení
Úvaha o pivì
Úvaha o kompjùtrech
Úvaha o kantorech
Úvaha o umìní a tetování
Úvaha o spaní
Úvaha o mluvì
Úvaha na nevšední téma
Moje štace v Americe - 1
Moje štace v Americe - 2
Další štace po svìtì - 3
Další štace po svìtì - 4
Fejeton o bázni
O svatbì a slavném spisovateli
Babièèino z mrtvých vstání
O tatínkovi
O oslovování a chabé pamìti
Ticho léèí
Neobyèejná svatba
Slu¾ba vlasti odrodilce
Setkání s královnou
Ouchylou proti své vùli
Silvestrovské muzikály
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò
O australském jaru
Kobylí závody

Úvaha o Silvestru

Kam s ním

O módì mládí a plášti Oberonu

Jak jsem se stal dla¾dièem