Deník paní uèitelky – 18
Odpoèinek
„Na školu si ani nevzdechneme,“ louèily jsme se s kolegynìmi na chodbì poslední školní den roku 2009. Samozøejmì to nebyla pravda. Jsme u¾ „tak trochu“ posti¾ené, s tím nic nenadìlám.
Tak¾e zatímco jsem se kochala tichem a nádhernou pøírodou šumavských lesù a mé bì¾ky odkrajovaly – velmi pomalu (jsem nesportovec) – zasnì¾ené metry mezi Horskou Kvildou a Zhùøím, údolím kolem Modravy èi a» jsem se ládovala proslavenými borùvkovými knedlíky v Borové Ladì, kromì myšlenek privátních jsem byla v duchu samozøejmì i ve škole.
Zaèalo to u¾ doma. Pohled na polièku s papírovým stromeèkem – a hned jsem vidìla upatlané ruce, které ho s úsilím vytváøely, ne¾ jsem si ho od spokojených dìtí „koupila“ na školním jarmarku.
„Jestlipak Kristýnka našla pod stromeèkem ten vytou¾ený Fifi domeèek pro panenku a Martin autodráhu?“ napadlo mì, kdy¾ jsem uklízela potrhané vánoèní papíry v našem obýváku.
Ten nádherný klid ly¾aøských stop a v porovnání s tím jekot na školních chodbách - a zase u¾ jsem myšlenkami ve škole.
Jen co zahájíme vyuèování, je tøeba myslet na pololetní známky - tak¾e máme 14 dní… Rozhodnout se, co komu a proè je jednou z nejstresovìjších chvil celého školního roku. Myslím, ¾e dìti ani rodièe vùbec nenapadne, jaký je to pro uèitele nervák.
Být spravedlivý, porovnávat, nìkolikrát se vracet, pøehodnocovat. Neublí¾it a vìdìt, ¾e nìkdo pro¾ije i zklamání. Nauèit dìti „pohlédnout pravdì do oèí“, srovnat své výsledky s výsledky kamarádù, ukázat jim, kudy dál a pochválit za všechno, co se podaøilo. Je to fakt tì¾ké a pøi rozhodování mi nepomù¾e ani to, ¾e dìti si za pár dnù na vysvìdèení ani nevzdechnou a já budu stále dumat, jestli to nemìlo být jinak.
A zatímco prvòáèci se škobrtavì pomalu a jistì stávají gramotnými, za dveømi školy u¾ „podupávají“ adepti další - blí¾í se zápis do 1.tøídy. Èas letí jako voda, Je¾íšek pøinesl mo¾ná školní aktovky a penály do dalších rodin.
Zápisu bude pøedcházet návštìva pøedškolákù z mateøské školy u nás ve tøídì a na to se ka¾doroènì dìti tìšívají. Ony budou u¾ ty starší, zkušenìjší, rozumnìjší, kteøí uká¾í mròatùm, ¾e není tøeba se školy bát a zároveò pøedvedou bývalým p. uèitelkám, co všechno u¾ se nauèily.
Hodiny na kostele sv. Markéty v Kašperských Horách na námìstí odbíjely poslední chvilky starého roku. Na sjezdovce zhasla všechna svìtla. Trubaè spustil „Na krásné Šumavì“ a „Èechy krásné“ a dìti z místního ly¾aøského oddílu s pochodnìmi v rukou sjí¾dìly pomalu kopec. Na sjezdovce ponoøené do tmy vytváøely ohnì nádherné svìtelné efekty.
Ohòostroj na hradì Kašperk rozzáøil oblohu a pøidal se ke svìtlu rachejtlí rozjásaných lidí. Rok 2009 skonèil.
Za pár dní se vracím „do práce“ a do tøídní knihy zapíšu datum 4. ledna 2010. Vlastnì jsem tu naši školu v duchu skoro neopustila…
Eva Procházková
Další èlánky autorky: