Uplynul rok od platnosti nového silnièního zákona. Jeho uvedení do ¾ivota pøedcházela mohutná mediální kampaò, která slibovala nekompromisní pøísnost a hrozila ztrátou øidièského prùkazu všem, kdo nebudou pravidla silnièního provozu respektovat. V první chvíli to skuteènì zapùsobilo. Vzpomínám, ¾e nìkolik hodin, co jsem jel maximální povolenou rychlostí, mì nikdo nepøedjel. Dnes u¾ jsem opìt za hlupáka, proto¾e ka¾dý, kdo má moderní vùz, mì opìt pøedjí¾dí, proto¾e jedu „jen“ tou maximální povolenou rychlostí.
Èím to je?
Existuje více pøíèin tohoto stavu. Pøedevším je to skuteènost, ¾e stát neplní svou roli témìø ve všech oborech své pùsobnosti. Policie pracuje neefektivnì, soudy se vleèou, zákony se dají snadno obejít èi beztrestnì nedodr¾ovat. Vláda nerespektuje vùli lidu, poslanci nemají dùvìru obyvatel. Ten, kdo se chová slušnì je ušlapáván bezohledností a je pova¾ován za ménìcenného. Nezbývá mu ne¾ dr¾et hubu a krok, nebo se pøizpùsobit a jednat obdobnì. Sdìlovací prostøedky si libují ve vynášení extrémních èinù, a» u¾ na poli sportovním èi kriminálním. Podobnì je tomu i v politice. Nìkolik holohlavých køiklounù ve venkovské hospodì doká¾e vyplnit vysílací èas i nìkolik sloupcù v denících.
V døívìjších dobách se rodièe dìtem vìnovali a uèili je chránit se pøed vznikem mo¾ných nebezpeèných situací. Dnes se jim vìnují ménì, musí intenzivnì pracovat na svém zbohatnutí èi ob¾ivì. Poèítaèové hry i televize dìtem místo toho pro zábavu pøedkládají extrémní situace, násilí a smrt. Nábo¾enství døíve kladlo základní kameny morálky. Tu totalitní re¾im zlikvidoval a dnešek mladým nic lepšího ne¾ vidinu bohatství nedoká¾e nabídnout. To vše se odrá¾í v chování øidièù a ¾ádný zákon to nezmìní. Snad by opravdu trochu pomohlo více policistù na silnici a kamerové systémy. Hlavní však je, jak ukazují diskuse na netu, zmìnit stanovisko øidièù, vyvolat ochotu se zákonem øídit a ne ho jen kritizovat.
Rychlá a bezohledná jízda øidièe uspokojuje a získává pro nìj komparativní výhody. Jde o to, zmìnit postoje. Uspokojit by ho mìla jízda bezpeèná a podle pravidel, uspokojující by mìl být pocit, ¾e pravidla dobøe zná, je silnou osobností a umí odolat svodùm je nedodr¾ovat. Komparativní výhody by pak mìl zrušit nekompromisní postih tìch, kteøí se nehodlají dohodnutým normám chování na silnici podøídit. Tak jako na fotbale èi hokeji divák odsoudí faul, mìl by ka¾dý obèan odsoudit faul na silnici. To však je vìc dlouhodobé a soustavné osvìtové práce. Politik, který by veøejnì zaèal populisticky zákon kritizovat a zlehèovat by se mìl propadnout do zapomnìní.
Myslím, ¾e ke zmìnì øidièského povìdomí by se mìli spojit všichni, kdo mají s dopravou nìco spoleèného. Mìl by se vytvoøit nìjaký mozkový trust specialistù pojiš»oven, dopravních odborníkù, psychologù, lékaøù, PR pracovníkù, a novináøù, který by vypracoval dlouhodobý plán osvìtové práce. Jeho úèelem by bylo zmìnit postoj veøejnosti k úmyslnému porušování pravidel bezpeèného provozu na silnicích. Pøedevším pracovníci sdìlovacích prostøedkù by mìli získat pocit odpovìdnosti za publikaci materiálù, které pøispìjí k omezení vra¾dìní a mrzaèení úèastníkù silnièního provozu. Pøispìt by mìla nejen tradièní motoristická sdru¾ení, ale i napø. Sokol èi Èervený køí¾. Ani ostatní organizace by jistì pomoc neodøekly, proto¾e poèet aut roste podstatnì rychleji ne¾ poèet nových kilometrù silnic a hrozí, ¾e se situace ještì zhorší. Svoji odpovìdnost by mìli zvýšit i uèitelé autoškol a zkušební komisaøi. Situace, kdy na jedné stranì stojí policie a ministerstvo dopravy, a na druhé motoristická veøejnost, se musí zmìnit.
Aktivita na poli bezpeèné silnièní dopravy se spoleènosti vrátí nejen na silnicích v podobì menších následkù nehod, ale i v celkovém pojetí práva. Lidé si zaènou obecnì uvìdomovat, ¾e zákony nejsou jen produktem práce nedùvìryhodných poslancù a ministerských úøedníkù, ¾e neslou¾í pouze k buzeraci obèanù, ale ¾e jsou zapotøebí k tomu, abychom ¾ili v bezpeèí a stali se dùvìryhodnými èleny rodiny vyspìlých evropských státù.
