Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Ze vzpomínek : KLAUN

Autor místopřísežně při plném vědomí prohlašuje, že veškeré popisované události, osoby, místo děje a vše ostatní jsou pouhopouhým výplodem autorovy fantasie. Prosí laskavé čtenáře , aby toto prohlášení vzali na vědomí s tím, že jediným nezpochybnitelným a doložitelným faktem je postava autora.

„Máte okamžitě naklusat k šéfovi !” s hlavou vystrčenou z kukaně pokřikovala vrátná nejmenovaných Mrazíren, n.p..

Celej žhavej, pátek poledne, Puňta svítí jako prokoplej, u Mostu mi stojí totálně rozhašenej návěs ! Všechno se do pár hodin rozteče, na dvoře ani kolo, není jak a kam to přeložit a starej si zase vymyslí určitě nějakou blbost! Skutečnost předčila očekávání. Před schody stála černá Volha. Uvnitř fabriky kam nesměl nikdo, jenom naši a zásobování ! Třeba si některej papaláš přijel pro pravidelné všimné. Pár krabiček mraženého špenátu, nebo taštiček a slepičích polévek, až vyveze maminu s děckama na chalupu, utěšoval jsem se.

„Držte se – a moc nevyskakujte!” – hodila za mnou ekonomka, než jsem přistoupil ke dveřím šéfova kanclu.

Postupovat podle zaběhlých literárních klišé, musel bych pokračovat: V místnosti atmosféra která se téměř nedala ani krájet. Říďa, na prodlouženém čele krůpěje potu, klouby zaťatých pěstí se bělaly na stole. Proti němu stál ve výhružné póze mužík s prstem zapíchnutým v Karis bloku.

„Dobře, že jste tady, soudruhu ! Mám hlášení z řady provozoven, že váš kamion nedorazil! Je to prý vaše zodpovědnost! Nesete spolu se soudruhem ředitelem (další krůpěj potu pleskla o sklo na psacím stole , já v duchu dával dohromady pravidla první pomoci jak se zachovat, když někoho klepne pepka) , OPAKUJI !!!, nesete plnou zodpovědnost, pokud bude dělnická třída ochuzena o to, na co má vzhledem k poctivé práci, kterou pro stranu a všechen lid odvádí, zasloužený nárok! Jsem tady osobně, abych zajistil okamžitou, ROZUMÍTE!!!, okamžitou nápravu !

„A ty, soudruhu, (prst se zvedl z bloku a zamířil do středu ustrašené šéfovy tváře ), jako člen OV KSČ, uvědomuješ si, že se jedná o vážné narušení zásobování? Skoro bych to kvalifikoval jako pokus o útok na podstatu našeho zřízení, na samotný socializmus ?! “

Šéfovy oči vyjadřovaly zoufalou prosbu : Chlape, řekněte něco, pomozte , ať se tohodle veledůležitýho trouby zbavíme !

„Soudruhu, plně chápeme vaše rozhorčení. Pokusme se společně nějak tuhle zapeklitou situaci vyřešit ku prospěchu věci. Vlastně, víte vůbec, kde uvízl ? “
„Nevím, a nezajímá mne to ! To je vaše starost, mně s tím nezatěžujte !“

Tak pracující? Podle rozvozáku měl skoro půlku vyložit v base v Libkovicích, na pondělí předzásobit kuchyně ve školách a mateřinkách, zavést asi deset prodejen Jednoty na vesnicích kolem Mostu a jednu velkoprodejnu ve městě. Tam je vedoucím „vůl jak anděl“. Odtud vítr fouká, ten určitě někomu nahoře slíbil norský přídělový filé, které se rozděluje na lékárnických vahách. Pár nedodaných nanukáčů a Ledo medo - cuc na drátě nabourají socializmus? To jsou věci !

„Chápeme, soudruhu Vaši oprávněnou obavu. Předpokládám, že máte dostatečně velký vliv.“

Oslovený povyrostl.
„Buďte tak laskav, zavolejte k vám šéfovi dopravky, ať nám pomůžou bloknout asi na půl hodiny silnici. Zůstal viset v místě, kam se za sebou dva tahače nevejdou, jedině když se zastaví celý provoz. Bude to tak o půl čtvrté, dřív se nikdo z linek nevrátí. Nemám tam koho poslat. Pro tebe, soudruhu nebude asi žádným tajemstvím, že na tom v pátek odpoledne budou stejně i masňáci. V tuhle dobu neseženeme ani kolo, aby nám vypomohli ! Nejsem si ale vůbec jist, že soudruzi budou rádi, když zablokujeme hlavní tah, zrovna když budou pracující po celotýdenní poctivé dřině odjíždět na chalupy za zaslouženým odpočinkem? “

Houby s octem! V půl druhý už je fronta u píchaček a ve dvě nenajdeš na fabrikách živáčka! Bodejť by se šoféři vraceli dřív, když všichni mají přesně spočítán návrat , aby jim vyšly diety. Stejně bude fuška někoho přesvědčit, aby ještě jel! Prachy, co se jim budou muset slíbit! Prémie pro ostatní v hajzlu !

Znejistěl . „ Snahu to nějak vyřešit vidím rád !”

„A ty soudruhu (předcházející obavy o mrtvičku mizely, do říďových tváří se začala vracet barva), ty si buď plně vědom důvěry, kterou na tvá bedra strana vložila ! Doufám, že jí nezklameš !”

Mrknul na hodinky, důstojně odkráčel. Říďa rychle vstával ze židle. Ne aby se loučil, spíš proto, aby kámen, padající ze srdce, mu nespadl na nohu. Těžko by se podobný malér dal označit za pracovní úraz !

„Střečkoval moc? To je mu podobný! Je to klaun!” konstatoval panský kočí zvedající se od kafe a hlavně od výstřihu mladičké fakturantky, kterou “ okouzloval “ příběhy. V téhle disciplině – oblbování - byli a jsou všichni panští kočí zasloužilými mistry sportu.

„Zdrželi jste ho dost. Než jsme vyjeli, sliboval po telefonu mamině, že v tuhle dobu už budou na chalupě, aby nemusel jet ve špičce! Řídí jako ponocnej! Tak čau, někdy příště! Pěknou neděli, dámy !” Fakturantce, zejména jejímu plnému výstřihu věnoval okouzlující úsměv .

„ Co to bylo, děvčata ? To musí bejt velký zvíře ! ?”

„Prdlajz, stará Blažková! Jenom referentík na ONV. Od doby, co si jeho dcerunka vzala nějakýho papaláše z kraje, je důležitej, víc než Šalamounový tento! Však víte ! ” odtušila jako vždy velmi dobře informovaná ekonomka.

Dlužno dodat, že příhoda měla šťastný konec. Muselo se zvládnout pár drobností. Umluvit noční vrátnou. Oběma šoférům záchranářům píchla odchod, aby měli k proplacení celou další šichtu. Stazky si holoubkové dokázali upravit sami. Premiový fond zůstal nedotčen.  

Spokojenosti obyvatel “okresu na severu” dosaženo; socializmus byl zachráněn !
Důvěra strany v daném okamžiku a pracujících (těch v neposlední řadě) nezklamána!
Říďa - jinak celkem prima chlap, přežil ve zdraví. Dodnedávna byl ještě aktivně zapojen v pracovním procesu. Jen už nebuduje socializmus.

PS. Veškeré kritiky pro jistotu odkazuji na úvodní preambuli příběhu:
„….jediným nezpochybnitelným a doložitelným faktem je postava autora !“

Jiří Kadlus

Další články autora

Film zvaný DĚTSTVÍ