S narůstajícím věkem stále více vnímáme změny, k nimž dochází ve společnosti. Pociťujeme to zejména u našich vnoučat, která jsou zcela jiná, než jsme bývali my, jiná než naše děti.
Dnešní mladí dříve dospívají, jsou sebevědomější, soutěživější, ale také pod tlakem okolí neklidnější. Rodiče na ně mívají málo času, a tak jsou, alespoň podle některých psychologů, citově plošší. Méně čtou, vyžívají se v počítačových hrách a komunikují přes mobil.
Když jsem byl malý kluk, řídila moji výchovu matka pomocí četby. Četl jsem knihy dobrodružné odehrávající se na moři jako např. Plavčíci kapitána Bonteka či Bílou velrybu, knížky o vynikajících lidech, jako např. o Tyršovi. Mojí oblíbenou knížkou byli Bojovníci se smrtí, v níž Paul de Kruif popisuje dobrodružná bádání světových lékařů při odhalování původců nemocí a hledání léků. Dlouhá léta po jejím přečtení jsem považoval za životní cíl stát se lékařem a objevit lék proti rakovině. Později se však staly mou oblíbenou četbou knihy pojednávající o historii a politice a můj zájem se obrátil tímto směrem. Dnes říkám, bohužel.
Společným jmenovatelem však byla vždy touha po společenské prospěšnosti, touha přispět k lepšímu životu všech.
Ideály dnešních dětí se však ubírají zcela jiným směrem. Jejich hrdiny nejsou stateční muži bojující se živly, lékaři obětující veškerý svůj čas novým objevům, ani lidé usilující o šťastnější život svých spoluobčanů. Jsou jimi uměle vytvářené idoly sportovních profesionálů, modelek, světoznámých herců a hereček topících se v penězích a cestujících po celém světě. Nelze zpochybňovat umění mnoha těchto šoumenů a šoumenek, ale lze zcela jistě podstatně umenšit jejich podíl na významu pro lepší život na zeměkouli. Ochota některých herců a hereček zpodobit a proslavit nejodpornější prototypy lidské spodiny má spíše vliv opačný: to, co za našeho mládí bylo téměř neznámým extrémem se stává běžnou fikcí, která se stává inspirací pro nemalé procento vyšinutých jedinců.
Ideálem mládeže stává bohatství a peníze, které by jim měly zajistit štěstí a spokojenost. Pro dosažení tohoto cíle jim není žádný prostředek špatný a vše je dovoleno. Zdá se, že nic jiného dnešek nabídnout nemůže.
V dobách našeho mládí jsme stáli před krásnou vizí sociálně spravedlivé společnosti, v níž každý dostane vše, co potřebuje podle svých zásluh, a později, podle svých potřeb. Ideou krásnou, ale v současných podmínkách, - a možná pro lidskou špatnost vůbec -, neuskutečnitelnou, která však dokázala mobilizovat miliony lidí k aktivitě, zneužité vládnoucí třídou stranických byrokratů k naplnění jejich touhy po moci. Na mnoho let se tak pro své průvodní negativní jevy stává tento ušlechtilý ideál hrozbou, namísto lákavou vidinou.
Dnešní nabídky neskutečných příjmů a bohatství via sport, modeling, šoubyznys vedou k tomu, že tisíce dětí jsou svými rodiči vmanipulovány do klubů a agentur, které zásadně určují jejich životní rytmus a styl. Pravidelné tréninky, turnaje, stravování, cestování, oblečení, výživa aj. – to vše dokáže vysávat takovou rodinu, která takto, s vidinou pozdějšího zúročení, obětuje současný život svůj i svých dětí za sen o bohatství a slávě. Jen několika málo jedincům se podaří tento sen splnit, ale přemnoha podnikatelským subjektům se daří z této iluze prosperovat.
My, větší částí života prošlí senioři, bychom se měli zamyslet, jak narušit tento trend. Měli bychom svým dětem, a zejména dětem našich dětí ukázat, že štěstí netkví jen v bohatství a penězích, ale v radosti z nabytých vědomostí a zkušeností, z dobře vykonané práce, ve skutcích obohacujících druhé a přinášejících jim prospěch. A jistě i v mnoha dalších věcech, které nelze ani jednoduše vyjádřit, ale které nosíme ve svém srdci. Možná bychom měli dětem pomoci najít a předestřít vysoké cíle, které souznějí s jejich vlastnostmi a tužbami, cíle, jejichž uskutečnění je může proslavit ještě po staletích.
Dnes každý ví, kdo byl Komenský, Havlíček či Masaryk (i když po shlédnutí pořadu Nikdo není dokonalý lze i o tom pochybovat), ale málokdo ví, kdo byl Koželuh nebo Drobný, Ludl či Semecký.
Myslíte, že za 50 let bude někdo vědět, kdo byl Korda, Koller nebo Maxová? O nositeli Nobelovy ceny Heyrovském (plynová chromatografie) a akademiku Wichterlovi (kontaktní čočky) se však budou učit děti ještě po staletích, protože to jsou lidé, kteří posunuli lidstvo vpřed. Kdyby úsilí a prostředky věnované fiktivním budoucím Jágrům věnovali rodiče tímto směrem, prospělo by to světu i republice.
Dnešní nabídky neskutečných příjmů a bohatství via sport, modeling, šoubyznys vedou k tomu, že tisíce dětí jsou svými rodiči vmanipulovány do klubů a agentur, které zásadně určují jejich životní rytmus a styl. Pravidelné tréninky, turnaje, stravování, cestování, oblečení, výživa aj. – to vše dokáže vysávat takovou rodinu, která takto, s vidinou pozdějšího zúročení, obětuje současný život svůj i svých dětí za sen o bohatství a slávě. Jen několika málo jedincům se podaří tento sen splnit, ale přemnoha podnikatelským subjektům se daří z této iluze prosperovat.