Naši ta¾ní nebo protahující motýli (9)
Krása motýlích køídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 a¾ skoro do poloviny letošního února. Kdy¾ jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, ¾e jsme se rozhodli ji alespoò èásteènì pøenést na stránky Seniortipu ve formì seriálu èlánkù. Národní muzeum, zejména autor a komisaø výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstøíc, poskytlo scénáø výstavy a umo¾nilo u¾ít i nìkteré ukázky z panelù. Text ze scénáøe vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Ka¾dý pátek máte tedy mo¾nost nahlédnout do ¾ivota motýlù, létajících perel pøírody.
Migrace a klimatické zmìny
Podle oèekávání zmìny globálního klimatu ovlivòují i migraèní chování motýlù. Nìkteré druhy migrují v souèasnosti poèetnìji, jiné, døíve poèetnìjší, k nám dnes témìø nemigrují.
Baboèka admirál (Vanessa atalanta) patøí mezi migrující. Avšak pravidelné dálkové migrace z ji¾ní do støední Evropy, tak jak k nim ještì docházelo v nedávno minulosti, pravdìpodobnì v dùsledku oteplování klimatu v Evropì, v posledních letech vykazují znaèné výkyvy. V nìkterých letech k nim, napø. v západní Evropì, vùbec nedochází. Poslední výzkumy v populaèní biologii, a o migraèním chování baboèky admirála v západní a ji¾ní Evropì odhalily, ¾e jedinci podzimní generace u¾ nepodnikají dlouhé migrace a¾ do ji¾ního Støedomoøí, ale jejich tah konèí mnohem severnìji (ve støední Francii nebo severní Itálii), teda v oblastech s podstatnì chladnìjšími zimami ne¾ v ji¾ním Støedomoøí. Zároveò se migrací úèastní daleko ménì jedincù ne¾ døíve.
Vanessa atalanta - baboèka admirál
Èeská republika
Èeská republika je zahrnována do eurosibiøské podoblasti v rámci palearktické oblasti. Její poloha v centru Evropy se pøímo odrazila na pestré skladbì motýlích druhù. Setkávají se zde lesní druhy ze západní èásti kontinentu se stepními druhy pronikajícími z východní a jihovýchodní Evropy, stejnì jako chladnomilné severské druhy s teplomilnými druhy obývajícími oblast Støedomoøí. Mo¾nost jejich vzájemné koexistence na relativnì malém území umo¾òuje velká èlenitost reliéfu a rozmanitost krajinných typù. Do souèasné doby bylo v ÈR zjištìno 3438 druhù motýlù, z toho 2218 tzv. drobných motýlù (Microlepidoptera) a 1220 druhù tzv. velkých motýlù (Macrolepidoptera).
Motýli v ohro¾ení
Na laiky èasto pokládanou otázku, proè chránit motýly a jaký z toho pro ¾ivot èlovìka vyplývá u¾itek, není snadné odpovìdìt. Motýli jsou krásní, nápadní, zajímaví, a stejnì jako všichni ¾ivoèichové a rostliny, nás informují o stavu našeho ¾ivotního prostøedí. Motýli jsou však pøedevším souèástí biologické rozmanitosti naší planety. Ka¾dý vyhynulý druh znamená definitivní ztrátu èásti genetické informace ¾ivé hmoty a nièím se nedá nahradit. V souèasné dobì, kdy èlovìk vládne jak tvoøivými, tak destruktivními silami, je jeho povinností rozumnì nakládat s tímto bohatstvím a zachovat je i pro pøíští generace.
Souèasný prùzkum potvrdil, ¾e ohro¾ení motýlù má celosvìtový rozmìr. Velmi ohro¾ené jsou pøedevším endemické druhy obývající jen úzce vymezenou zemìpisnou oblast, v nanejvýš kritické situaci se nacházejí nìkteré ostrovní populace motýlù.
Bìlásek madeirský (Pieris brassicae wollastoni) je vyhynulým poddruhem jinak bì¾ného bìláska zelného (Pieris brassicae). Od roku 1977, kdy byl pozorován poslední jedinec, nebyl tento motýl, pøes intenzivnì provádìný prùzkum znovu zjištìn. Jednou z pøíèin jeho vymizení by mohla být i virová infekce zavleèená v roce 1950 náhodnì sem zavleèeným bìláskem øepovým (Pieris rapae).
Jedním z jednoznaènì prokázaných zcela vymøelých druhù motýlù je modrásek Glaucopsyche xerces , který a¾ do roku 1941 obýval velmi úzce omezenou oblast pobøe¾ních píseèných dun Sunset District u San Franciska. Jeho vymøení souvisí s urbanizaèním plánem rozšíøení mìsta na tuto lokalitu. V souèasné dobì se dìjí pokusy o¾ivit tuto lokalitu jemu nejbli¾ším pøíbuzným druhem Glaucopsyche lygdamus. V laboratoøích odchovaní motýli jsou ve velkém vypouštìni do pøírody a jejich stav se pravidelnì monitoruje. Poslední kontrolní odchyty naznaèily, ¾e populace reintrodukovaných motýlù postupnì nabývá podoby, velmi blízké vyhynulému druhu. Tento druh se velmi podobá našemu, rovnì¾ ohro¾enému, modrásku kozincovému (Glaucopsyche alexis).
Glaucopsyche alexis - modrásek kozinkový
Rovnì¾ budoucnost denních motýlù v Èeské republice je nejistá. Prokazují to prùbì¾né výsledky sí»ového mapování motýlù, organizované pracovníky Entomologického ústavu AV ÈR. Z celkového poètu 161 druhù denních motýlù, uvádìných z území ÈR, je ji¾ osmnáct pokládáno za vyhynulé nebo nezvìstné (z toho ale u šesti druhù není spolehlivý výskyt v ÈR v minulosti dolo¾en), a dalším šestnácti druhùm v dùsledku omezení jejich areálù hrozí bezprostøední vyhubení. V rùzném stupni ohro¾ení je ještì 73 druhù, tzn. zhruba polovina z dosud pøe¾ívajících 143 druhù.
Podobnì jako jinde v Evropì, byl hlavní pøíèinou úbytku motýlù zánik jejich stanoviš», který souvisel se zmìnami hospodaøení v zemìdìlství a lesnictví. Scelováním pozemkù zanikly meze, úhory, kvìtnaté louky, obèasnì pasené stránì a okraje polních cest. Zemìdìlské i lesnické meliorace znièily øadu mokøadních stanoviš», nadmìrné u¾ívání insekticidù a chemických hnojiv vytlaèilo citlivìjší druhy motýlù z pøevá¾né vìtšiny našeho území. Zánik døíve rozšíøeného paøezinového hospodaøení a náhrada paøezin stinnými vysokokmennými lesy mìl za následek zánik mnoha druhù obývajících lesní prùseky, svìtliny a paseky.
Parnassius apollo vinningensis - jasoò èervenooký
V ÈR a v celé EU legislativnì chránìný jasoò èervenooký (Parnassius apollo) v minulosti obýval ostrùvkovitì nìkteré èásti našeho území. Vìtšina èeských lokalit zanikla ve druhé polovinì 19. století, poslední údaje pocházejí z dvacátých let minulého století. Na Moravì nejdéle pøe¾ívaly populace na vrchu Kotouè u Štramberka (do poloviny 20. let 20. století), a na Znojemsku (poslední nález z roku 1935). V souèasnosti se na našem území nachází od roku 1986 jediná ze Slovenska repatriovaná populace v opuštìném lomu vrchu Kotouè u Štramberka. Pøíèinou vymizení motýla bylo pøedevším zarùstání lokalit po omezení pastvy, èi jejich spontánní nebo zámìrné zalesòování.
Chazara briseis - okáè skalní
Okáè skalní (Chazara briseis) patøí v souèasné dobì k bezprostøednì ohro¾eným druhùm. Do 70. let minulého století se bì¾nì vyskytoval na skalnatých stanovištích po celé ÈR, bì¾ným byl napø. na skalnatých stráních v okolí Prahy. V souèasné dobì na území ÈR pøe¾ívá pouze ve velmi slabé vymírající kolonii v Èeském krasu, a v lounském Èeském støedohoøí. Na Moravì vymøel v 90. letech 20. století (poslední populace pøe¾ívala na Pálavì).
Vymírání motýlù jen dokládá obdobnì vá¾ný, alarmující stav populací i v ostatních skupinách bezobratlých. K zastavení tohoto trendu je nutné pochopit pøíèiny tohoto negativního jevu, který jednoznaènì odrá¾í stav našeho ¾ivotního prostøedí. Právì tvorba a udr¾ování ¾ivotního prostøedí je v souèasné dobì více ne¾ nezbytným pøedpokladem udr¾itelného rozvoje ¾ivota na naší planetì.
Nedávné inventární prùzkumy prokázaly zajímavou skuteènost. Vìtšina èeských denních motýlù ne¾ije v národních parcích, ani v chránìných krajinných oblastech, ale v Praze. Entomologové pøi svém výzkumu objevili v hlavním mìstì a v jeho nejbli¾ším okolí 84 ze 141 dosud ¾ijících druhù denních motýlù, zjištìných na území ÈR. Jedním z mo¾ných vysvìtlení tohoto pozoruhodného jevu je, ¾e Praha má pomìrnì hustou sí» chránìných území, a navíc i èlenitou krajinu, poskytující mnoha druhùm denních motýlù vhodné podmínky k ¾ivotu i mimo nì ( v parcích, zahradách nebo na ¾eleznièních náspech a okrajích cest). Rezervace v Praze jsou vìtšinou také pod odborným dohledem rùzných místních spolkù a organizací, které provádìjí vhodný management. Pro mnohé proletující motýly se stávají velmi pøita¾livými pro pøechodný pobyt kvetoucí zahrady. Poslední prùzkumy prokázaly, ¾e bì¾nì vyhledává pøímìstské zahrádky a parky a¾ nìkolik set druhù motýlù, kde nacházejí dostatek potravy na kvetoucích okrasných kvìtinách. Toto pomìrnì vysoké èíslo lze ještì navýšit vhodným doplnìním urèitých druhù nektaronosných rostlin a odpovídající úpravou pozemku.
Kvetoucí louka
Ve støední Evropì jsou za nejatraktivnìjší biotopy pro motýly pova¾ovány kvìtnaté louky, poskytující nejen dostatek potravy, ale i mo¾nost najít partnery ke spáøení. Zejména pestrý sortiment kvetoucích rostlin, základní zdroj ob¾ivy motýlù, je jedním z podstatných faktorù podmiòujících druhovou rozmanitost motýlí fauny luk. Vyskytují se zde nejen druhy stálé, jako rùzní okáèi, modrásci, soumraèníci, hnìdásci perle»ovci, ale i druhy protahující, jako baboèky, otakárci, ¾lu»ásci nebo bìlásci, je¾ zde nacházejí bohatý zdroj potravy. V minulosti však intenzivní zemìdìlství zmìnilo charakter vìtšiny luk v monotónní travnaté plochy témìø bez kvetoucích rostlin, co¾ se negativnì projevilo v omezení potravní nabídky jak pro dospìlé motýly, tak i housenky. V dùsledku toho mnoho kdysi bì¾ných druhù motýlù se stala vzácnými nebo úplnì vymizelo.
Klíèem k úspìchu zachování druhové rozmanitosti motýlù je pøedevším ochrana ekosystémù jako celku. Ekosystémy se svou flórou a faunou tvoøí slo¾itì provázaný funkèní celek, jeho¾ jsou motýli nedìlitelnou souèástí. Ochrana ekosystémù na našem území je zaèlenìna do soustavy Natura 2000, na ní¾ se podílejí všechny èlenské státy Evropské unie.
Ta je urèena k ochranì nejvzácnìjších a nejvíce ohro¾ených druhù ¾ivoèichù, rostlin a nejvzácnìjších pøírodních stanoviš» na území Evropské unie. V mnoha místech Evropy byly pro studium motýlù zøízeny tzv. motýlí skleníky – vivária, kde mù¾eme pøímo pozorovat ¾ivé motýly v simulovaném prostøedí. Velký zájem veøejnosti o návštìvu tìchto motýlích skleníkù svìdèí o správné cestì ochranáøù vyburcovat lidské svìdomí i na tomto poli.
Fronta na výstavu motýlù ve skleníku Fata Morgana v botanické zahradì v Praze - Troji
… a to je konec vyprávìní o motýlech.
Ivo Antušek
Rozmno¾ování a vývoj motýlù (6)
Kanibalové, dravci a paraziti (7)