Rozjímání o stromeèku
Za dveømi je Štìdrý den. Pøed chvílí jsem se vrátila od syna, kde jsem si v altánku na zahradì prohlédla stromeèek, který nám letos doma provoní Vánoce. A tento pohled probudil vzpomínky na to, jak to u nás v¾dycky se stromeèkem bylo.
V mém nejranìjším dìtství jsme mívali malý smrèek. Bydleli jsme tehdy v dosti stísnìném podnájmu, obýváèek byl jako dlaò a velký stromek by tam prostì nevešel. Ze stejného dùvodu se stromeèek odstrojoval hned po Novém roce.
Kdy¾ mi bylo šest rokù, pøestìhovali jsme se do pohranièí, do blízkosti hranice s Rakouskem. Tam dostala naše rodina k dispozici patrovou vilu, v ní¾ byl obývací pokoj rozlehlý jako taneèní sál. A tak nám nic nebránilo postavit v nìm jedli a¾ ke stropu. Tu nám v¾dy zaopatøil místní hajný. Rozlehlost obývacího pokoje však mìla i svou nevýhodu: pokoj se dal jen tì¾ko vytopit. A tak se velká americká kamna roztápìla poøádnì jen na vánoèní svátky.Po nich jsme se zase pìknì odstìhovali do vedlejšího menšího pokoje, který spolehlivì vyhøíval vìtšinou spokojenì pobrukující, ale nìkdy také zuøivì vybuchující „pilináè“. Stromeèek jsme pak u¾ chodili jen navštìvovat-povìtšinì za úèelem uzmutí nìjakého kousku èokoládové kolekce. A proto¾e se stromeèku v chladném prostøedí daøilo dobøe, odstrojovali jsme ho a¾ na zaèátku pololetních prázdnin, které bývaly první únorový týden. Tato idyla trvala do mých deseti let. Pak jsme se odstìhovali na Hanou. Sice taky do rodinného domu, ale ani zdaleka do takových prostor, v nich¾ jsme bývali dosud. A tak se rozmìry smrèku (kdepak zùstaly jedlièky z Vysoèiny!) musely pøizpùsobit stávající situaci.
Kdy¾ jsem se provdala, dostali jsme byt v paneláku. (V paneláku ostatnì bydlím dosud.) Narodil se syn a vánoèní stromeèek nabyl zcela nového významu.Nikomu jistì nemusím vysvìtlovat,¾e stromeèek je nejkrásnìjší , kdy¾ se jeho svìtla odrá¾í v rozzáøených dìtských oèích. A tak jsme se sna¾ili vybrat v¾dy co nejhezèí smrèek. Jen¾e jsme bydleli-jak u¾ jsem øíkala – v paneláku, v bytì s ústøedním topením. A to je jak známo na smrèky mor! Stromeèek vìtšinou lehce opadával u¾ na Štìdrý den a jak¾ tak¾ obalený jehlièím do¾íval stì¾í do Nového roku.Pøi odstrojování z nìho v¾dy zbyla jen kostra a hromada jehlièí. Naštìstí se v té dobì zaèaly dostávat do módy borovièky. Poprvé se mi borovièka coby vánoèní stromek zdála trochu divná, ale zvykla jsem si velmi rychle. Mimo jiné i proto, ¾e jsem pak nebyla nucena po zbytek roku páèit z koberce zapíchnuté jehlièky. Borovièka toti¾ opravdu nepadala. Nutno však øíci, ¾e sehnat borovièku byla tehdy vìc nelehká! A tak jsem se pravidelnì zhruba od poloviny listopadu nervovala, zda stromek se¾eneme. (Nebyli jsme toti¾ motorizovaní, tak¾e okru¾ní jízdy po okrese v honbì za stromkem nepadaly v úvahu.)
Mezitím se však ne trhu zaèaly objevovat umìlé vánoèní stromky. Ve chvilkovém pominutí smyslù jsem zakoupila „borovièku“ v domnìní, ¾e tím okam¾ikem pro mne konèí moje trable se shánìním stromeèku. Slo¾ila jsem ji a zaèala jsem sama sebe pøesvìdèovat, ¾e se té rostlé sestøe hodnì podobá. Sna¾ila jsem se nevidìt vìtvièky, které se od mé štìtky na vymývání lahví lišily jen zelenou barvou, sna¾ila jsem se nevnímat posmìšné reakce mu¾ské èásti naší rodiny. A hlavnì jsem se sna¾ila nebrat na vìdomí, ¾e tahle „borovièka“ vùbec nevoní jehlièím. No, odolávala jsem dlouho, ale nakonec jsem nevydr¾ela. Na Štìdrý den ráno jsem se vydala na dvùr místního zelináøství, kde se prodávaly vánoèní stromky, a z tìch asi pìti pøebraných chudáèkù jsem ten nejménì ubohý vybrala a pøinesla domù. Moc velký fešák to sice nebyl, ale vonìl! A kdy¾ se nastrojil, i on se vyloupl do krásy.
Od té doby jsem mìla nutkání koupit umìlý stromeèek ještì nìkolikrát, hlavnì pøi návštìvì polských trhù, ale u¾ nikdy jsem to neudìlala. A tak se u nás støídaly borovièky urostlé i ménì urostlé s pùvabnými, ale krutì pichlavými støíbrnými smrèky – a všechny krásnì vonìly. Sehnat u nás v mìsteèku pìkný stromeèek se sice opìt stalo dobrodru¾stvím, proto¾e jejich stoupající ceny nutí prodejce dová¾et zase jen ty nejlevnìjší smrèky, ale letos se nade mnou slitoval náš motorizovaný syn a stromeèek nám zakoupil ve mìstì, kde je výbìr mnohem pestøejší. A tak díky nìmu nám po nìkolika desítkách let zavoní bytem na Štìdrý den nejen tradièní kapr a bramborový salát, ale také nefalšovaná jedlièka.
Míla Nová