Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Krávy a počítač, aneb kuriózní odměna
Jestliže se vám spojitost mezi krávou a počítačem zdá podivná, ujišťuji, že jde o souvislost promyšlenou a zcela zdůvodněnou. Přestože počítač roku kolem roku 1970, kdy se příběh který vám chci vyprávět odehrál, byl něco zcela jiného, než máte dnes před sebou. Byl ho plný sál s klimatizací, moderním osvětlením, kolem se neslyšně pohybovali jeho operátoři, výlučně povolaní k tomu, aby ho krmili tu děrnými štítky, jindy děrnou páskou a potom v nepochopitelném sledu mačkali různobarevná tlačítka, na což ten podivuhodný stroj reagoval tu pouhým blikáním, ondy tím, že se najednou rozjela širokořádková tiskárna a na obrovských listech papíru vychrlila tisíce krásně uspořádaných čísel. Občas se k obsluze neslyšně přidávali programátoři v bílých pláštích, aby ten zázrak naučili zase něčemu novému…
Mám proti vám, uživatelům PC okolo této techniky značný náskok, kolem tohoto divu 20. století se pohybuji od roku 1960, od doby, kterou neváhám označit jako středověk výpočetní techniky, o tom snad někdy jindy. Její možnosti byly silně omezené, ale už o 10 let, kolem roku 1970 jsem už vládl docela vážným arsenálem matematických prostředků a mj. uměl řešit rozsáhlé tzv. optimalizační úlohy. Nacházet nejlepší řešení mezi značným počtem možných, 
odborně řečeno přípustných se stalo mým povoláním i koníčkem. Není divu, že se tato zvláštní záliba stala předmětem diskusí i s mými přáteli, předsedou úspěšného JZD a jeho agronoma. Jednoho dne přišel se zajímavým nápadem: co kdyby ses pokusil zoptimalizovat naši živočišnou a rostlinnou výrobu. Máme určité stájové kapacity, plochy i objemy (taková kráva potřebuje podstatně větší prostor než vepř), naše pozemky můžeme oset řadou plodin, které tvoří jejich krmivo a poskytují rozdílné výnosy jednotlivých složek výživy, víme co kolik nás stojí, ale nevíme jak to všechno sladit, abychom vyprodukovali nejlepší zisk.
Slovo dalo slovo, já jsem se snažil promítnout složitosti a vztahy živočišné a rostlinné výroby do matematických formulací, oni mi dodali číselné charakteristiky skotu, prasat a dokonce i slepic, jejich nároků na krmiva, výnosy obilovin, řepy, kukuřice, bobu, jejich výživné hodnoty, ceny, náklady a v krátké době byl pohromadě asi první konkrétní československý matematický model živočišné a rostlinné výroby jednoho konkrétního družstva. Výpočty proběhly úspěšně a já, energetik, jsem jim mohl předložit svá doporučení pro osevné plány, nákupy a vlastní produkci telat, selat…
Nebudu vás napínat. Náš pokus přinesl hmatatelné výsledky, družstvo si vzalo výsledky čísel, který takto poprvé pro ně vyprodukoval počítač za své a po skončení hospodářského roku mohlo překvapivě konstatovat: zisk jednotky se podařilo meziročně zvýšit o téměř 18 % !
Soudruh předseda přišel za mnou: já vím, měli bychom se ti odměnit, ale nevím jak to nejlépe udělat. Přijmeme tě třeba jako brigádníka, čistě formálně… Už jsem si živě představoval jak budu alespoň teoreticky fungovat jako krmič či dojič skotu, vyvážet chlévskou mrvu… Ale mám nápad, pokračoval, jsi zahrádkář, co kdybys na oplátku přijal fůrku hnoje (tedy chlévské mrvy)? Poslal bych ti dobře zaleželý, z našich kompostů. Mé zahrádkářské srdce zajásalo, plácli jsme si. Kurióznější odměnu za matematický model jsem si těžko uměl představit.
Zde by moje povídání mohlo skončit, ale naznačený děj měl své pokračování.
Mé matematické modely mě krátce nato přivedly do atraktivního prostředí hotelu Golf v Mariánských lázních. Vedl jsem malý čtrnáctidenní seminář v jehož rámci jsme pilně probírali možnosti těchto zajímavých prostředků operačního výzkumu v energetice, hledali jejich nejvhodnější formulace, analyzovali numerické postupy řešení. V průběhu mého pobytu mě dostihla nepříjemná zpráva, manželka skončila s nepříjemnou diagnózou v nemocnici v Brně. Domu jsem se vracel vlakem v průběhu neděle. Do Brna jsem dorazil už během dopoledne, mohl jsem tam vyčkat do odpoledních návštěvních hodin, ale rozhodl jsem se ještě sjet domů, po namáhavé cestě se osprchovat, převléknout, sednout do auta a teprve vyrazit do nemocnice na návštěvu.
Plán to byl docela dobrý. Nikoho jsem už doma nenašel, všichni už asi vyrazili na onu návštěvu a tak až jsem se dal do pořádku, vzal klíče od auta a vyrazil. Totiž chtěl. Na vjezdu ke garáži ležela obludná hromada slíbené chlévské mrvy, totiž přímo hnoje. Můj předseda splnil svůj slib a tu „fůrku“ mi poslal. Plnou vlečku o rozměrech 2x4 metry, postranice nastavené do výšky, bratru 6 kubíků. Jak vyšlo najevo, má tehdy patnáctiletá dcera traktoristovi poradila, aby ji vyklopil u vjezdu na zahradu. „U vjezdu“ pochopil traktorista „na vjezdu“ a nevěděl, jak příjemně mě překvapí. Nezbývalo: montérky, holínky, vidle a jal jsem se prohodit alespoň tunel, jímž bych z garáže projel. Byl jsem mladý, v docela dobré kondici, automobil jsem vysvobodil za necelou hodinu a po novém vykoupání jsem konečně mohl vyrazit za ženou. Na návštěvu jsem dorazil na poslední chvíli, manželka byla potěšena, ale všichni mě nějak divně obcházeli, můj pot, smíšený s výpary z hnoje se přece jen nepodařilo zcela smýt, prý jsem voněl (=páchl) jako ošetřovatelky dobytka, když se vracejí ze směny.
Nicméně v nastávajícím hospodářském roku jsme měli na zahrádce fantastické brambory, okurky i rajčata. Díky kuriózní odměně, kravičkám a počítači.
Imra Lencz
Ilustrace: klipart Winword
Další články autora: