Moje navštívenka...
... tak trochu s nadhledem.
Narodila jsem se v Kremnici, v nádherné dobì pováleèné. Narozeniny slavím ve znamení raka 7. èervence.
Vyrùstala jsem v Kopøivnici, mìstì, které se dodnes vyznaèuje klidným prostøedím se spoustou zelenì a ne zcela mìstským zpùsobem ¾ivota. I kdy¾, pravda... , èas zapracoval i tady. Ludmila Holubová se jmenuji u¾ hodnì let.
Bydlím v teï ji¾ pøíjemném mìstì Ostravì – døíve ocelovém srdci republiky. O tom, ¾e je Ostrava krásné a pohostinné mìsto, se Vás ji¾ nìjakou dobu sna¾ím pøesvìdèit.
Podaøilo se???
V¾dy, kdy¾ pøišla øeè na zamìstnání, ptali se mì lidi, èím jsem chtìla být. No... na to se nedá tak jednoznaènì odpovìdìt. Nejdøív jsem chtìla být doktorkou, potom pár let uèitelkou a kdoví èím ještì. Výsledek byl ten, ¾e jsem po ukonèení ZŠ v Kopøivnici pokraèovala studiem na SPŠ strojnické - tedy... studiu v porovnání s pøedchozími pøíklady diametrálnì se lišícím! Koneckoncù, technika a stroje mì v¾dycky hodnì zajímaly. Po bì¾ných studijních "peripetiích" a vcelku krásných létech s relativnì "èistou hlavou", jsem odmaturovala. Pozdìji pokraèovala na VŠE, fakultì ekonomické- ekonomika prùmyslu. Nakonec jsem zakotvila ve státní instituci jako státní úøedník…
Drtivá vìtšina mého dosavadního ¾ivota se skládá ze studia rùzných jazykù, práce, starostí o domácnost… Víceménì s úspìchem se sna¾ím smíøit s myšlenkou, ¾e jsem seniorkou.
Co se mi daøí:
Pøesvìdèování lidí, vyjednávání s lidmi, organizování všelièeho, pøicházení vèas na obzvláš» dùle¾ité schùzky, ètení v èeštinì, nìmèinì a trochu v angliètinì, zacházení s nìkterými poèítaèi, zmatkovat a bloudit v horách (vlastnì i ve mìstech), tvorba vegetariánských jídel, salátù a jejich konzumace, propadat panice - kdy¾ udìlám nesprávný klik a vyma¾u co jsem pracnì udìlala, ruèní práce obecnì, doufání v lepší zítøky.
Co se mi nedaøí:
Programování na poèítaèi, psaní v jiných jazycích ne¾ v èeštinì, ranní vstávání, vaøení, zpívat tak, aby se to dalo poslouchat, sledovat televizi (kromì zpráv), orientace bez brýlí, pøesvìdèování široké veøejnosti, ¾e Internet je vhodný i pro seniory, ale hlavnì pøesvìdèit o tom seniory!
Co bych ráda:
Vidìt sochu Svobody, vylézt ještì jednou na Lomnický štít, potkat mnoho dalších milých lidí, vypadat tak nì¾nì, jak mì nakreslila naše grafièka Magda Vlachová a nachytat hodnì š»astných hvìzdièek, pøeèíst mnoho knih a vìdìt tolik, aby stálo za to nìjakou napsat, být laskavá na ty, co si to zaslou¾í a (jak øekl nìkdo moudøejší nì¾ já) mít sílu zmìnit vìci, které zmìnit jdou a mít trpìlivost snášet ty, které nejdou.
A teï u¾ skuteènì nevím, co bych ještì dodala. Snad jen, ¾e mám dvì dìti, dva vnuky, témìø všechny nahrávky Marie Rottrové a bratøí Nedvìdù, mnoho knih, radost ze ¾ivota…