Ženy našich prezidentů

Charlotta Garrigue MASARYKOVÁ
(1850-1923)

Rodilá Američanka se seznámila s Tomášem Masarykem při společném studiu filozofie v německém Lipsku. Zpočátku spolu mluvili anglicky, ale hned v prvních letech manželství, ze kterého vzešly čtyři děti, se rychle zdokonalila v češtině a vžila se do českého myšlení a do českých poměrů. Velice si zamilovala knihy k. Havlíčka, B. Němcové, J. Nerudy, P. Bezruče, stala se obdivovatelkou hudby B. Smetany, vyjadřovala se k ženské otázce v českých zemích, prožívala s Masarykem jeho protirakouský odbor – zkrátka z Američanky se stala Češka, mravně i politicky. Její americký původ usnadnil Masarykovi během první světové války celou řadu jednání, zejména v Americe. Tradice Charlottiny rodiny mu otevíraly dveře vlivných salonů a podporovaly v celém světe růst sympatií pro „neznámou zemi uprostřed Evropy.“
Když se Masaryk 21. prosince 1918 vrátil do Prahy, Charlottu v jásajícím davu nenašel. Byla v sanatoriu a v roce 1923 zemřela. Masaryk přežil Charlottu o 14 let. Ale nikdy si nepřestal připomínat – i když ji výslovně nejmenoval – jak si ji celých těch 50 let, které spolu prožili vážil a co znamenala pro jeho práci.

Hana BENEŠOVÁ
(1885-1974)

Už za jejího života se nejširší veřejnost shodla na tom, že tato žena nebyla jen věrnou životní partnerkou prezidenta dr. Edvarda Beneše, ale také dokonalou reprezentantkou státu, jinými slovy řečeno byla to skutečná první dáma své země. Národ ji miloval, ctil, vážil si jí.
Bezvýhradně věřila ve správnost politiky, kterou realizoval Beneš ve velice složité rozporuplné situaci, zvláště během obou světových válek. Nesla všechno trpké a zlé, ale také všechno namáhavé a odpovědné, co nesl Beneš. I v nejtěžších chvílích v době Mnichova 1938 a Února 1948, kdy přicházel za ní shrbený, úplně zlomený, s očima k zemi. Nutila ho k odpočinku, chránila ho před zbytečnými návštěvami a rozčilujícími zprávami, ale také ho povzbuzovala, křísila, doslova zvedala.
Když pak po odstoupení z prezidentské funkce propukla u něj dávná nemoc a on ochrnul, Hana mu svou přítomností dodávala jistoty a klidu až do poslední chvíle.
Přežila ho o 26 let, ve kterých se stala živým symbolem Masarykovy a Benešovy demokratické republiky.

Marta GOTTWALDOVÁ
(1899-1953)

Zatímco o Charlottě Masarykové a Haně Benešové se psalo v knihách a časopisech, Marta Gottwaldová, žena „prvního dělnického prezidenta“, se stala hrdinkou nesčetných lidových anekdot. Podle dobové propagandy „této proletářské ženě patří neměnná zásluha o to, že osobní život Klementa Gottwalda byl tak světlý a harmonický, že vskutku mohl dát všechny své síly dělnickému hutí…“ (František Nečásek). Jde pochopitelně o nepravdivé tvrzení. Gottwaldův život neměl s harmonií nic společného a neklidná Marta k tomu přispívala výrazným dílem. Traumatizovala ji řada malicherností. V době, kdy byly vyhazovány miliony na budování armády a těžkého průmyslu, řešila Marta na Hradě hlavně problémy spíže a plotny tak, aby se neproplýtvalo jediné sousto. Přiklad Hany Benešové, na kterou národ stále vzpomínal, ji naplňoval komplexem méněcennosti. Proto se od ní v ničem nechtěla lišit.
Dokonce i šaty chtěla mít přesně jako ona, podle modelu pro štíhlejší postavu – i když jí to tělesné proporce nedovolovaly.
Její vztahy s Gottwaldem byly napjaté a nejednou končily výbuchem. Gottwald měl od lékaře předepsány pravidelné procházky. Konal je nejraději v doprovodu své ženy. Jenže té se dosti často nechtělo a raději Gottwaldovi, který nesměl pít, nalévala alkohol.
Gottwaldova smrt jí otřásla. Celou trasu pohřbu šla Prahou se smutečním průvodem pěšky - úplně zlomená. Zhubla během pár měsíců o 60 kilo. Za půl roku zemřela.

Marie ZÁPOTOCKÁ
(1890-1981)

Jestliže Hana Benešová byla dáma a Marta Gottwaldová si zase na dámu zarputile hrála – Marie Zápotocká nebyla ani dáma, ani herečka. Zůstala sama sebou – dělnickou mámou, starostlivou, tichou, pracovitou a věci svého muže oddanou ženou. Nezměnila se v oblékání ani v myšlení a po příchodu na Hrad se chovala ke všem návštěvníkům tak bezprostředně jako před 40 lety doma na Kladně.
Když v roce 1957 Antonín Zápotocký zemřel, jeho žena z veřejného života odešla, ale v roce 1968 se překvapivě ozvala v časopise Reportér:
„Zdá se mi, že vývojem po Lednu 1968 se obnovuje správná cesta k socialismu, která byla deformována režimem osobní moci Antonína Novotného. Jsem zcela přesvědčena - prožila jsem se svým mužem 48 let a nikdy mezi námi nebyly v této otázce rozpory –  že stejné názory jako Dubček by zcela určitě zastával i on….“
A Marie Zápotocká později také – k úžasu svých stranických vrstevníků – několikrát odsoudila srpnovou invazi sovětských vojsk ! K tomu musela najít hodně síly, protože do té doby spolu se svým mužem oddaně věřila všemu, co přicházelo ze Sovětského svazu, který pro ni byl neomylnou autoritou.
Svého muže – podobně jako Hana Benešová – přežila Marie Zápotocká skoro o čtvrt století.

Božena NOVOTNÁ
(1910-1980)

Soukromý život třetího a posledního dělnického prezidenta Antonína Novotného patřil mezi nejvíce utajované a utajení se týkalo především jeho ženy. V knihách ani v časopisech se o ní nepsalo, na fotografiích se vyskytovala jen zřídka.
Novotný byl pro ni první láskou a zůstal jí na celý život. Byli zvyklí na malé poměry pražské periferie a když se Novotný z rozhodnutí Chruščova stal po smrti Zápotockého prezidentem, měli oba z velkého světa politiky vážné obavy. Také oni si přáli, aby si jich druzí lidé vážili, i když moudrostí a srdečností zrovna neoplývali. Novotný se brzy naučil rozdávat obálky s finančními částkami, případně držet lidi v šachu strachem. Božena se zase na Hradě naučila poroučet a zavedla systém drobných protekcí, intervencí a darů pro své známé. Takové majetkové transformace si vyzkoušela už začátkem padesátých let, kdy v době politických poprav „zakoupila“ ze zabaveného majetku popraveného ministra zahraničí Vlado Clementise ložní prádlo a čínský porcelán.
Když pak Antonín Novotný musel v roce 1968 na funkci prezidenta abdikovat, brala to i jeho žena jako křivdu, nespravedlnost, osobní potupu.

Irena SVOBODOVÁ
(1901-1980)

Paní Irena byla skutečnou ženou vojáka. Podobala se Svobodovi svou neústupnou houževnatostí. Měla silně vyvinutý smysl pro povinnost, přesnost, dochvilnost. Zakládala si na tom, že si se vším věděla rady. Nejvýrazněji se to projevilo v šesti letech druhé světové války, kdy její manžel odešel bojovat do zahraničí a ona se zapojila do domácího odboje, ve kterém ztratila syna, matku, bratry, řadu příbuzných. Když byl Svoboda v roce 1950 odvolán z funkce ministra národní obrany a o dva roky později byl dokonce zatčen, paní Irena se tehdy vypravila za Zápotockým se slovy: „Jak je možné, že se zbavujete lidí, kteří pro Československo tolik udělali?“
Národ Svobodu v roce 1968 nominoval do prezidentského úřadu. Třiasedmdesátiletý generál nejdříve váhal. Ale Irena mu řekla: „Ludvíku, ty musíš ….“ Stala se Svobodovým hnacím motorem. Jako první dáma republiky se proti dřívějšku nezměnila. První, k čemu dala podnět, bylo zbourání plotů mezi Belvederem a Královskou zahradou, jimiž se od světa odřízla Marta Gottwaldová. Po srpnu 1968 organismus stárnoucího generála snášel práci hlavy státu stále obtížněji. Po abdikaci žil ještě čtyři roky ve stálé péči své ženy. Paní Irena ho přežila o necelý rok.

Magda HUSÁKOVÁ
(1916-1966)

Gustav Husák měl dvě manželky. První – Magda zemřela skoro 10 let předtím, než se stal prezidentem. Žila však vedle něho celá tři desetiletí, byla matkou jeho dvou synů a jedním z velmi mála lidí, kteří měli na něho určitý vliv. Druhá Husákova manželka - Viera se objevila po jeho boku už jako prezidenta uprostřed sedmdesátých let a zemřela tragicky při havárii helikoptéry v roce 1977.
První žena Magda byla krásná, vzdělaná, stejně ctižádostivá jako Husák, měla stejně nezávislou a ambiciózní povahu a v komunistické učení věřila bezvýhradně jako on. Jen byla neskonale lidštější. Proto také obrátila svůj zájem od právních věd, které vystudovala, k divadlu a umění. Stala se herečkou a režisérkou, a to v době, kdy se Husák stával hlavní politickou osobností na Slovensku. Mezníkem pro ně oba se stal 6. únor 1951, kdy byl Husák jako „buržoazní nacionalista“ zatčen a pak devět let vězněn. Magda musela odejít z divadla. Citově však nalezla náhradu v herci Ctiboru Filčíkovi, se kterým se sblížila ještě když byl Husák na svobodě. U něho také nalezla vlastnosti, které Husákovi chyběly. Husák o svém sokovi věděl, ale domníval se, že až se vrátí z vězení, získá opět Magdu na svou stranu. Nestalo se tak a Husák se s Magdou rozvedl. Za šest let pak Magda zemřela.

Viera HUSÁKOVÁ
(1923-1977)

Když se Husák stal v roce 1975 prezidentem, jeho nejbližší spolupracovníci na něho občas bodře naléhali, aby se oženil. Se stejným přáním se mu svěřil Brežněv. A měl na mysli novinářku Vieru, kterou poznal na Krymu, kam vždy Husáka doprovázela na letní dovolenou. A tak si tedy Husák Vieru vzal – těsně před prezidentskou státní návštěvou Indie.
Ale toto druhé Husákovo manželství trvalo pouhé dva roky. Po tragické Vieřině smrti žil už Husák sám. Zbyly mu pouze jeho ambice, ctižádost, silná vůle a komunistické přesvědčení.

Olga HAVLOVÁ
(1933-1996)

Když se měl stát Václav Havel v prosinci 1989 poprvé prezidentem, byla jeho žena proti tomu. Měla obavu, že si svět vysoké politiky svými mechanismy Havla připodobní k obrazu svému a okrade ho o to, v čem on sám spatřoval svou nejvyšší cenu - o lidskou identitu.
Olga pocházela z dělnické rodiny. Ke studiu příliš šancí neměla, ale také o ně příliš nestála. Chtěla být existenčně na rodině nezávislá a proto začala vydělávat. Přitom četla knihy, hrála u ochotníků, chodila často na filmy a do divadla.
Zdá se, že byla dobrým psychologem – samoukem. O Václavovi – se kterým chodila osm let, než se vzali, a na kterého čekala dalších šest let, když byl v době Husákovy normalizace několikrát vězněn – řekla těchto několik výstižných slov: „Je absolutně čestný a neudělá nic, zač bych se mohla stydět. Něco jiného jsou jeho chyby. Třeba je moc důvěřivý. Výběr některých jeho poradců se mi nezdál nejšťastnější. Ale Václav vždycky vidí v lidech spíš to dobré, ctí staré přátelství a umí odpouštět víc než já…..
A co řekl o své ženě Olze Havel? – „Nalezl jsem v Olze přesně to, co jsem potřeboval: mentální odpověď na mou mentální roztřesenost, střízlivého korektora mých potrhlých nápadů, soukromou oporu mých veřejných dobrodružství….. Celý život s ní všechno konzultuji. Lásku si už nevyznáváme, ale přesto oba cítíme, že jsme od sebe neodtržitelní.

Olga Havlová v roce 1996 zemřela. 

Dagmar HAVLOVÁ

Narodila se 22. 3. 1953 v Brně. Je populární a oceňovanou českou divadelní, filmovou a televizní herečkou. V roce l971 ukončila maturitou studia na státní konzervatoři v Brně a v roce 1975 dokončila studia na Janáčkově akademii v Brně s titulem magistr. Natočila 50 filmů a přes 200 televizních inscenací. Získala celou řadu ocenění za nejlepší herecký výkon a několikrát byla oceněna jako nejúspěšnější herečka.
Za prezidenta republiky Václava Havla se provdala v roce 1997.
V roce 1997 založila nadaci se současným názvem Nadace Dagmar a Václava Havlových, ve které je i předsedkyní správní rady. "Vize 97" se zaměřuje na oblast kultury, onkologie, vzdělávání mladých lidí, lidských práv, boje proti rasové nesnášenlivosti.
Rozruch kolem svatby prezidenta Havla časem utichl. Nejčastější otázky médií zněly: obstála herečka Dáša Veškrnová v roli první dámy? Odpovědět na ni je tím těžší, že není jasné, co taková role vůbec obnáší. Potíže s hledáním identity mají manželky (či manželé) hlav států všude na světě.

Lívie KLAUSOVÁ

Narodila se 10. 11. 1943. Vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zahraniční obchod. V roce 1966 získala i diplom na Université Internationale de Sciences Comparées v Luxemburgu. V roce 1969 studovala na Europa Institutu v Amsterodamu. V letech 1994 až 2000 působila jako výkonná tajemnice České společnosti ekonomické.
Již jako žena premiéra Václava Klause podporovala dobrovolné aktivity a povzbuzovala ostatní, aby pomáhali dětem, postiženým a starším lidem. Od samotného vzniku Registru dárců kostní dřeně, je jeho čestnou patronkou. Pomáhala dětem z Ústavu sociální péče v Bystřici nad Úhlavou a nadaci.

Povinnosti první dámy?

Neexistují žádná pevně stanovená pravidla, co mají manželky státníků dělat a jak se chovat. Na veřejnosti reprezentují stát, třebaže to není formálně zakotveno v žádných zákonech. Protokolárně se s nimi počítá pouze při oficiálních akcích (například zahraničních cestách), kdy je pro ně obvykle připraven speciální dámský program. Jak naloží se svým volným časem, záleží jen na nich.

Stalo se běžné, že se většinou věnují nějaké formě dobročinnosti, ale ani to není pravidlem. Pouze jedno je jisté: musí počítat s tím, že až na výjimky přijdou jak o soukromý, tak o profesionální život. Některé se s tím smiřují lehce, jiným to naopak činí obtíže. Například Barbara Bushová byla jasně ten první případ, Hillary Clintonová reprezentuje spíš ten druhý. Obě ale nakonec přišly na to, že nejdůležitější pravidlo zní: ať dělám cokoliv, nesmí to negativně ohrozit veřejné mínění.

Postavení Dagmar Veškrnové bylo komplikované hned z několika důvodů. Provdala se za úřadujícího prezidenta, což je jistě těžší, než kdyby na Hrad přišla spolu s ním - a také v mezinárodním měřítku je to výjimečné. Navíc se Havlovou manželkou stala relativně krátce po smrti jeho ženy Olgy, která byla coby první dáma mimořádně oblíbena.

Z předešlých manželek prezidentů se podobné úctě těšila pouze Hana Benešová, během komunistické éry pak nanejvýš Irena Svobodová. Olga Havlová si respekt lidí získala především svou charitativní činností a také tichým, až nenápadným vystupováním. V žebříčku agentury AISA, která v květnu 1995 respondentům pokládala otázku "Kdo je nejvýraznější ženskou osobností v České republice," obsadila první místo. Následovala poslankyně Petra Buzková a za ní s větším odstupem Ivana Chýlková, Jiřina Bohdalová a Lívia Klausová. Není sporu o tom, že si Olga Havlová svou roli první dámy našla a beze zbytku ji dokázala naplnit. Pro její následnice to ovšem znamená jediné: budou s Olgou Havlovou vždy poměřovány, roli první dámy si však musí vytvořit vlastní.

Jiří Zeman