Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zvony Kampánie

Povídka vztahující se ke Štìdrému dni. Byla inspirována poslechem sonát Domenica Scarlattiho.


Sonáty italského hudebního skladatele Dominica Scarlattiho, rodáka si mì získaly u¾ v dìtství. Je v nich cosi vznešeného a zároveò tajemného, jako by se v nich odrá¾el duch krajiny pod Vesuvem, kde se skladatel narodil.
Dvì jeho sonáty jsem si z CD poslechla na štìdrý den a stalo se nìco zvláštního....


Ocitám se na lodi, která pomalu pluje k Neapolskému zálivu. Tají se mi dech pøi pohledu na cíl své cesty. Turisté navštìvují a fotografují toto místo v létì, kdy bývá modré a èasto bezoblaèné nebe, slunce rozehrává zlaté a nafialovìlé tóny Vesuvu, v jeho¾ objetí je Neapol, Torre del Greco a další mìsta. A já si cestuji k Vesuvu na Štìdrý den. Tou¾ím poznat jeho zimní barvy.


Studené a temnì modrošedé moøe, s jeho¾ hladinou si vítr pohrává. Nìkolik plachetnic se jím nechává unášet. Na barvì moøe se podílí i obloha - sluníèko se chvílemi schovává za mraky, kterých pluje po obloze bezpoèet, rùznì velikých, bílých i šedých v nejrùznìjších odstínech a
místy zvrstvených. Ty nejvìtší a nejt쾚í jsou nad Vesuvem a dokonce èásteènì zakrývají i jeho vrchol.


Jsem snad jediná, kdo dnes vystoupí na vrchol této slavné hory. Vùbec mi nevadí, ¾e jdu sama. O to více se soustøedím na pozorování krajiny a jejích detailù. Procházím lesem borovic, které pomalu ustupují keøùm, osamìlým rostlinám a lávì, která pøekvapí svými barvami i tvary. Tu je temnì šedá, pøipomínající shrnutý koberec nebo spletené provazce a na ní místy svítí støíbøitì zelené lišejníky.
A dál je láva naèervenalá, drobné i velké kamínky, nìkde obrovské balvany a velice bizarní skalní útvary.


Fouká studený vítr, ale já nepoci»uji chlad. Pøede mnou se rozehrává drama. Ještì pár metrù a vstupuji do mrakù, jejich¾ základna je rovna jako podle pravítka. Mraky se kolem mì pohybují, trhají a zase kumulují a mezi nimi vykukují bloky lávy a tu a tam trsy zaschlých rostlin.
Nìkomu by pøipadala tato scenérie mo¾ná trochu strašidelná, ne tak mnì. Ka¾dé poèasí má své zvláštní kouzlo, které se podepíše na náladì místa.


Stojím na opuštìném parkovišti se stejnì opuštìnou pokladnou a zavøenou vstupní branou. Nikdo nikde, pøehodím své francky pøes vrata , která pøelezu. A ji¾ jsem na cestì prošlapané tolika lidmi a vystupuje ke kráteru. Místy jsou malé ostrùvky snìhu. Souvislý sníh se na vrcholu Vesuvu nikdy moc dlouho neudr¾í, ale kdy¾ napadne, je na horu nádherný
pohled. Vesuv se zdá pak ještì mohutnìjší a pùsobí dojmem velehory, i kdy¾ má jen 1281 m nad moøem.


Blí¾ím se k vrcholu a jako kdy¾ mávne kouzelným proutkem, oblaènosti ubývá. Vykoukne slunce. Napøed jen tak stydlivì, ale pak jako by nabralo síly a svými paprsky roze¾ene mraky. Dokonce i trochu høeje, ale jen tak jemnì, štìdrodennì. A jsou tu barvy, které ani nedovedu slovy vyjádøit - pøechody jedné barvy do druhé a jejich odstíny. Nejvýraznìjší je temná
nahnìdlá i nafialovìlá èerveò lávy, jejím¾ královstvím teï procházím.


Stojím na okraji obrovského kráteru, od nìho¾ na mì dýchlo pøíjemné teplo s náznakem vùnì síry, V jeho západní stìnì tichouèce vystupuje nìkolik fumarol - dech Vesuvu, Pozoruji je se zatajeným dechem. Chvíli tu stojím a rozhlí¾ím se i na druhou stranu. Oblaènost se témìø
rozplynula. Hladina moøe se postupnì ztrácí v mlze. Sorrentský poloostrov, ostrovy Capri a Ischia jsou sotva znatelné. Nade mnou pøeletìl osamìlý krkavec.


Naèrtla jsem si nìkolik skic. Sna¾ím se zapamatovat si všechny detaily a jejich barvy, abych pak doma mohla rozehrát štìtcem jejich symfonii. Èas je neúprosný. Sluníèko postupuje k západu, na obloze, která dostává zvláštnì narù¾ovìlý odstín, se objevují šedavé mráèky, jich¾ pøibývá. Musím se vrátit, abych stihla poslední vláèek Circumvesuviana, který mì
odveze do Neapole.


Cestou jsem vzpomínala na svùj domov tam na severu a na všechny své milé. Jsou teï daleko a pøece tak blízko...

Pomalu padá soumrak a ve mìstech se rozsvìcují první svìtla. A znovu vzpomínám na domov a na své blízké a je mi krásnì. Ve mìstech pod Vesuvem se právì rozeznìly zvony, zvony mojí Kampánie a doznívají i poslední tóny druhé sonáty Domenica Scarlattiho...


Jana Haasová

Další èlánky autorky:
Kdy¾ kamení vypravuje
Krajem Emila Fily
Z cest za Italskými vulkány
Ostrov obsidiánu a síry
Tyrhénský maják Stromboli
Etna deštivá
Mìsto, kde se zastavil èas
Etna-ráj vulkanologù
Mùj první výstup na Lovoš
Královna støedohoøí
Hradištì za deštì
Støedohoøí pod Oltáøíkem
Malebné Èeské støedohoøí
Okolo Lipské hory
Debeøským údolím
Výlet do Skandinávie
U rybníka
Pohádkový kout Plzeòska 
Mannsteinùv kámen
Vzpomínáte na tento den?
Srpnová romance
Ovèín
Konec léta na Bøezinì
Bezejmenná rozhledna
Pod vrchem Boreè
Tøi duby
Hazmburk
V listopadu pod Milešovkou
Boreè v zimì
Vzdálený pomocník
Trojhora
Dubnový výlet
Na Kozích høbetech
Pod Koš»álovem
Magická hora Øíp
Èièov
Boreè
Støedohorské louky
U Malé øíèky
Š»astné krajiny
Letní den na Karfilátu
Buková hora
Mezi Øípem a Milešovkou
Kvítel
Za duberm pýøitým
Vrbièanská sonatina
Nenápadný Plaòák
Drama v krajinì
První letní den
Støedohorská romance
Stopy Hefaista v Èechách
Proè odletìli ptáci
V království Hazmburském
Zrození akverelu