Pod Koš»álovem v kvìtnu
Pozoruji z vlaku krajinu osvì¾enou deštìm. Malíø Jaro do ni vlo¾il snad všechny odstíny zelených barev a tì¾ko posoudit, který z nich je nejkrásnìjší. Pùsobivé jsou i kontrasty barev polí, sytì zelené ozimy sousedí s lánem hnìdoèervenavé zemì 
právì klíèícího obilí a tu a tam ¾lutì svítí pole kvetoucí øepky. Sluníèko svítí, ale je dost oblaèno a zdá se, ¾e mrakù, zejména kumulù rùzných velikostí i barev pøibývá. Uvidíme, co nám pøinesou... Dychtivì vyhlí¾ím Øíp a po chvíli u¾ se rýsují první støedohorské kopce v mírném oparu. Je krásné pozorovat blí¾ící se panoráma tohoto mého milovaného pohoøí, jeho¾ nepatrnou èásteèkou se ani ne za hodinu stanu i já. Ještì ne¾ vystoupím z vlaku, pøipraví mi velké pøekvapení Radobýl, jeho¾ celý ji¾ní svah svítí zvláštní ostrou zelení, která mu dodává plastiènost, tak¾e i na dálku je mo¾né rozpoznat jednotlivé skalní výchozy... K Radobýlu se ještì vrátím.
Naše dnešní krátké putování nás zavedlo po zelené znaèce na úboèí èedièového vrchu Koš»álov poblí¾ Tøebenic, který se tyèí do výše 481 m nad moøem. Na vrcholu kopce stojí zøícenina hradu z 13. století.
Vítá nás smíšený les s pøevahou dubù, jejich¾ mlaïouèké svì¾í zelené listy jsou hebké i na pohled. Jasany raší teprve teï. Pod korunami stromù se rozprostírá koberec posetý bílými kvìty ptaèince velekvìtého. Tu a tam vykvétá modronachová lecha (hrachor) jarní a fialka lesní. Podél cesty kvete ¾lutý vlaštovièník vìtší. Náš výstup doprovází nìkolik ptaèích sólistù, z nich¾ bezpeènì poznávám sameèka pìnkavy obecné. Pøicházíme na malou planinku, kde zelená znaèka uhýbá vlevo smìrem ke zøíceninì, ale my volíme druhou mo¾nost - pokraèujeme úzkou stezkou v kamenné suti, která nás dovede na místo dalekého rozhledu a zajímavého pozorování. 
Øekne se ne¾ivé kamení, ale kolik je kolem nìj ¾ivota! Naše stezka je lemovaná chvílemi køovím, zejména trnkami, které právì kvetou. Mezi kameny kvete ¾lutá mochna píseèná, violka trojbarevná, dokvétá sírovì ¾lutá taøice skalní a ménì výraznì ¾lutá taøice chlumní. Spousta listù a lísteèkù, vyrá¾ejících mezi kameny napovídá, co tu ještì poroste a pokvete. Rozchodník velký, rozchodník ostrý, netøesk skalní, lomikámen v¾dy¾ivý, maøinka sivá, nìkolik druhù vikvovitých rostlin vèetnì kozince sladkolistého (Astragalus glycyphyllus) a mnohé další. Jsme na místì v jihozápadním svahu Koš»álova. Vlevo nad námi je vidìt èást hradu, který je témìø na dosah, ale cesta je pøíliš strmá. Zaujme nás zajímavý ¾lutì kvetoucí keø vykukující z houští. Pøed námi je velice pøíkrý svah se skalnatým ostrohem a hluboké údolí.
Posadíme se a rozhlí¾íme do krajiny homolí nì¾nì zelených, která je úchvatná. Úplnì vlevo rovina, která se zprvu jen mírnì zvlní Velkým vrchem, Trhlávkem, Cho¾ovskou horou, Týneckým Chlumem a u¾ je tu Oblík se Srdovem a Brníkem, Raná a Milá a spousta dalších kopeèkù. Vpravo u¾ se krajina divoce vlní k Blešenskému vrchu, Dìkovce, Solanské hoøe, Hradiš»anùm, Lipské hoøe, královnì Milešovce, Ostrému, Kleteèné a nejblí¾e k nám je Sutomský vrch a Boreè. Mraky se honí po obloze a jejich stíny klouzají po kopcích, jiné jsou naopak ozáøené sluncem a my se zatajeným dechem pozorujeme tuto 
jedineènou scenerii. Jednu chvíli to vypadá i na déš». Nad námi èerný mrak, naštìstí není moc velký. Pár kapek spadlo. ale pak zase vysvitlo sluníèko a na kamenech zaèalo být ¾ivo, tu lezl pavouèek, ploštice, poletovaly mušky, objevil se èmelák a objevili a první rezaví vìtší motýli s èernými skvrnami - perle»ovci.
Svi» sluníèko, svi», høej dál kamení a probuï perlu Støedohoøí... , bylo mé pøání, které se splnilo. A kdo je perla Støedohoøí? Otakárek fenyklový nebo ovocný. Pøiletìl odnìkud zdola, mihnul se a vzhùru k vrcholu. A za chvíli další a ještì jeden. Sedìli jsme jako pìny. A ještì ètvrtý, který nám udìlal radost - pøiletìl a¾ k nám a usedl na kvìt taøice. Prohlédli jsme si nádherného a vzácného motýla zblízka - , byl to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jeden z našich nejvìtších motýlù s modrými oky èervenì lemovanými a velkými ostruhami na dolních køídlech. Posedìl asi pùl minuty a vzhùru k vrcholu. Otakárci pøi svých svatebních letech vyhledávají vyvýšená místa. Pro nás to byl jedineèný a nádherný zá¾itek. Støedohoøí, to je krajina, která rozdává radost..
Sedím opìt ve vlaku, teï smìrem na Prahu. Dívám se po støedohorských kopcích, které se vzdalují. Znovu mì zaujme Radobýl svojí nezvykle zelenou barvou. A najednou jsem si vzpomnìla, ¾e nìkteré lišejníky po dešti mají takovou barvu. ®e by to byl lišejník? Po dešti bylo....
Text a kresba:Jana Haasová
Další èlánky autorky: