Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Zakázané námìty


Kdy¾ jsem psala "Babí memento" vùbec mne nenapadlo, ¾e bych mohla v komentáøích vyvolat podiv nad svou odvahou psát "o takových vìcech". Ale já nemám pocit, ¾e by bylo nìjaké téma, o kterém by bylo stydno psát. O nìjakých nechutnostech, tvrdém násilí - to jsou opravdu témata tak na stránky odborných materiálù. Ale vìci ¾ivota? Teï nedávno probíhala docela bouølivá debata o vhodnosti pouèení dìtí o sexu. A myslím, ¾e mnozí, kteøí tak horlili proti, si vùbec neuvìdomili, ¾e ty vydané texty nejsou uèebnice pro ¾áky, ale metodické materiály - námìt k zamyšlení uèitelùm, jak o tom s dìtmi mluvit, námìty volnì k pou¾ití dle vlastního uvá¾ení, jestli tohle ano a tohle ne. Spíš taková sonda do jejich vlastní odvahy k otevøenosti. Nìkterých námìtù bych sama nepou¾ila pro zatím zcela nepouèené posluchaèe.


Kdy¾ jsme s druhým man¾elem èekali dítì, obì starší dcerky u¾ mìly kolem desíti let a nebylo mo¾né jim nedat informaci, proè mi roste bøicho. Ostatnì u¾ dávno si toho všimly sousedky a nepochybovala jsem o tom, ¾e doma o tom otevøenì a ne v¾dy se souhlasem mluvily. Man¾el se mìl man¾elem teprve stát a mnì se blí¾ila ètyøicítka. Byl tedy nejvyšší èas dcerám po pravdì povìdìt, jak se vìci mají. Døív, ne¾ jim to s nepìknými komentáøi sdìlí dìti tìch sousedek. I sobì pro zajímavé pøipomenutí zkušeností jsem koupila tenkrát dost dobøe udìlanou knihu Matka a dítì a teï se hodila. Kní¾ky u nás byly samozøejmost a tak holky ochotnì zasedly a spolu jsme si listovaly a povídaly. A nezùstala jsem jim dlu¾na ¾ádnou odpovìï, samozøejmì s pøihlédnutím, ¾e nìkteré vìci pro nì zùstanou v oblasti teorie.


Trochu mi to pohatila máma, kdy¾ pøijela na pár dní a hubatá Evièka, která nikdy neopomnìla se první pøihrnout s nìjakou š»avnatou novinkou, se na ni vrhla u¾ ve dveøích "maminka má v bøíšku dì»átko, pojï si šáhnout, babi!" - a máma, ze staré školy, kdy jen zmínit se o tìhotenství byla hanba (hned se vybavila pøedstava, jakým nemravným zpùsobem k nìmu dochází!) - vyjekla "fuj" a nastalo velice rozpaèité ticho. Zahnala jsem holky do dìtského pokoje, babièku honem ukonejšila vítáním a podstrèila jí svaèinku - a nedalo se nic dìlat, musela jsem za holkama. No, snad se mi povedlo urovnat to tím, ¾e v dobì, kdy byla moje maminka mladší, se ještì o tìch vìcech nesmìlo mluvit, to dnes u¾
neplatí. Lidé jsou otevøenìjší, modernìjší a vzdìlanìjší a umí se pouèit o všem. A tak a» nechají babièku na pokoji, jiná u¾ nebude a je to hodná babièka a škoda ji trápit a sna¾it se ji na stará kolena pøeuèovat.


Vlastnì holky tou situací "poporostly" do stavu málem dospìlákù. A taky mi tuhle øeè pìknì omlely o nos po letech, kdy jsme se dostali do podobné situace s nutnosti pouèení s malými dìtmi. Majda i Hynek u¾ chodili do školy, tak samozøejmì umìli èíst. Tu školu mìli pøes velice rušnou Nuselskou ulici a já jsem nemìla klid, dokud necinkli u dveøí, ¾e jsou ve zdraví doma. A jednoho dne odpoledne ubývalo, dìti nikde, byl pátek, na ulicích obvyklý pøedvíkendový zmatek, holky mìly ka¾dou chvílí k veèeru pøijet z internátu - no taky pøijely a padaly v pøedsíni smíchy, kdy¾ vidìly, jak jsem strachy pobledlá a èíhám, odkud se malí objeví. "No, jen otevøi na chodbu a koukni se!" Vychutnávaly si velké dcery situaci. Otevøela jsem a na schodech na pùdu se choulily dvì postavièky, s oèima zalitýma slzami. Evinka, spolehlivì zlomyslný ¾ertéø, mi poklepala na rameno "jen se otoè a pøeèti si, co je na dveøích!" Na mou duši! Krásnì z tiskárnièky vyvedeno to tam stálo! "Nerušit - soulo¾íme!" Kterého ze sousedù ten ¾ertík napadl, jsme nikdy nezjistili. Mìli pìt dìtí u¾ dost velkých, pachatel byl evidentnì jeden z nich. No a naši malí se dr¾eli naøízení - nerušili - báli se zazvonit. U¾ pofòukávali zimou na tìch schodech a hlavnì jim v hlavinkách druháka a prvòáka vrtalo, co¾e je to "soulo¾íme"?


"A mami, co to je?" - Hynek, odjak¾iva badatel se nedal ukonejšít ani poøádnou svaèinou a Majda taky natáhla dychtivì uši. Velké holky se štíøily, jak si poradím. No Eva není jediná zlomyslná potvora v naší rodinì - mìla to po kom zdìdit - s nevinným úsmìvem jsem dìtièky odkázala na tatínka, ¾e ten je vìdecká hlava a urèitì jim to vysvìtlí lépe. A natahovaly jsme za dveømi uši všechny ty velké holky, jak se náš cudný, slušný tatínek kroutí v rozpacích, zaskoèený tou pøedstavou, ¾e by to tìm mròousùm mìl nìjak vysvìtlit. Po pravdì, to by vìdec jinak nemohl, ale jen nìjak obraznì v podobenstvích, v jakém duchu byl sám vychováván. No dopadlo to nakonec tak, ¾e to zase zbylo na mnì. Pravda ale je, ¾e z tìchhle situací mezi námi s dcerami i synem zùstalo a¾ dones otevøené mluvení o èemkoliv bez zábran a èervenání, rozumnì, pøípadnì s dokladem nìjaké literatury, dostáváme-li se do pochyb.

Naïa Vencovská

Další èlánky autorky