Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Tai, maminčina paměť a číslo mobilu

Tai chodí na hodinu češtiny vždy v pondělí a ve středu a také čas, kdy hodina začíná, je neměnný. Jen ve výjimečných případech začátek hodiny posunu, ale to Taie vždy předem varuji a pro jistotu mu změněný čas zapíši do sešitu. Jenže to by Tai musel ten sešit před hodinou otevřít. A tak se pravidelně tak pět minut před začátkem hodiny ozve můj mobil. A když na displeji čtu, že volá Tai, vím už předem, co uslyším: "Paní profesorko, máme dnes hodina?" (Z této sterotypní otázky tvar "hodina" prostě z neznámých důvodů nemohu vypudit.)

Proto - když jsem minulý týden musela začátek hodiny posunout z druhé hodiny na půl čtvrtou -jsem se rozhodla, že využiji ranní cesty kolem obchodu Taiových rodičů a nechám Taiovi vzkaz o změně času u jeho maminky. Maminka byla přeochotná, ujišťovala mne, že vzkaz Taiovi určitě vyřídí, ale já jsem brzy pochopila, že to nebude vůbec jednoduché. Když jsem totiž mamince řekla, aby Taie poslala na hodinu na půl čtvrtou, znejistěla, ale hned se pro jistotu zeptala: "A půl čtvrté, to jako tři a půl, nebo čtyři a půl?"Zopakovala jsem jí dvakrát, že je to "tři a půl", napsala na papírek 15.30 a odešla s ujištěním, že všechno bude v pořádku. Moc jistá jsem si však po tomto rozhovoru nebyla, a tak jsem pro jistotu ještě Taiovi napsala SMS.

Odpoledne jsem si vyřídila svoje záležitosti, a protože jsem měla ještě půlhodinku čas, zastavila jsem se v obchodě vedle našeho domu na nákup. Ve chvíli, kdy jsem začala vyndávat zboží z košíku na pohyblivý pás u pokladny, se ozval můj mobil. Na displeji jsem uviděla neznámé číslo, a jelikož jsem čekala důležitý hovor, telefon jsem zvedla. Uslyšela jsem však známý hlas : "Paní profesorko, máme teď hodina?" V tu chvíli měl Tai štěstí, že jsem stála u pokladny, a musela jsem tedy hovor rychle ukončit. Řekla jsem tedy jen : "O půl čtvrté!" a ukončila hovor.

Když se za půl hodiny hříšník objevil přede dveřmi, bafla jsem na něho hned v předsíni: "Tai, proč mi ještě voláš, když máš zprávu ode mne v SMS a ještě navíc ti správný čas připomněla maminka?!" "Jo, maminka!"pronesl Tai otráveně a zvedl oči k nebesům, "ta mě k vám posílala, že mám hodinu ve tři!"

Pomyslela jsem si tedy, že se vzkazy tlumočenými přes Taiovu maminku propříště končím, ale vzpomněla jsem si na SMS.
"A přečetl sis vůbec SMS, kterou jsem ti poslala hned ráno?"zapátrala jsem v Taiově svědomí.
"Ráno?" vykulil Tai oči, div mu nevypadly. "Já ráno žádnou SMS nedostal."

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi před tou půlhodinou volal z jiného čísla, než které mám uloženo pod jeho jménem.
"Tai, a teď jsi mi volal ze svého mobilu?"
"Ano, ze svého,"přikývl.
Už jsem tedy byla doma. "Ty máš nový mobil, že?"
"Jooo, dotykáč!" přitakal hrdě.
"No jo, miláčku, a proč jsi mi to neřekl? Já jsem ti volala na staré číslo," povzdechla jsem si. "Já asi zapomněl," vypustil Tai svou oblíbenou zaklínací formuli a poškrabal se za uchem. "Tak mi honem to nové číslo nadiktuj!" kula jsem železo, dokud bylo žhavé.
"No jo, ale já tu mobil nemám," odpověděl.
"A zpaměti si číslo nepamatuješ?" chytala jsem se posledního stébla. Taie jsem však touto otázkou jen rozesmála:
"To teda nééééé! Já pamatuji tak akorát, kdy jsem narodil-a to všechno!"

Ještě jsme se nezačali učit a už mi šla hlava kolem, zatímco Tai byl v klidu a se zájmem pozoroval moje snažení. Naštěstí jsem si pak uvědomila, že Taiovo číslo zůstalo v přijatých hovorech, a tam jsem ho taky po téhle křížové cestě našla...

Míla Nová