Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Putování Austrálií (2)


Je sobota 24. øíjna - 13:45 p.m. a my jsme vyrazili na sopky – nebo „pyramidy“?! Dojeli jsme však jen do Nambour.

V autì jsme si okam¾itì rozdìlili úlohy. Milda byl hlavní šofér, Chuck vše øídící navigátor a já (jako „majitel vozu“ – nebo» sem ho zaplatil) sedìl vzadu. První den jsme nedosáhli vytýèeného cíle a dojeli jsme jen do Nambour. Na zkrácení etapy se podílelo pøedevším bloudìní v Brisbane - pøi objí¾dìní nového mostu. Nemìli jsme za¾ádáno o prùjezd na mostì pøes Brisbane River, který údajnì nešlo zaplatit v hotovosti ani kartou na mostì samotném (20 Australských dolarù – dále jen AD)! Naše bloudìní pak trvalo a¾ do úplného vybloudìní z mìsta – více ne¾ 2 hodiny! Toto Pyrrhovo vítìzství nás stálo ji¾ zmínìných 20 AD a ztrátu èasu. Musím ale upøímnì pøiznat, ¾e podobnì jsme na naší pouti zvítìzili ještì nìkolikrát…


Kemp v Nambour nacházíme a¾ po radách místních „radilù“. Byla u¾ tma a byla to naše první noc v øadì kempù, které jsme cestou navštívili. Cena, jak se pozdìji ukázalo, byla standardní – v¾dy to bylo kolem 30 AD – „za všechny a všechno – tj. 3 dùchodci, auto a stan“.

 

  

 

Hned první veèer v kuchyòce kempu øešil øidiè, spolu s navigátorem, hlasitì otázku pošlapávání „základních lidských práv“. Šlo jako u¾ pro v¾dy v Austrálii o „Zákaz nebo vyhrazené místo na kouøení“. Zákaz a vyhrazené místo, tzv. „smoking area“, se striktnì dodr¾uje po celé Austrálii, kempy nevyjímaje. Obvyklá siesta s cigaretou a kávou se pro chlapce promìnila v ka¾dodenní hledání restaurace s „rudým koutkem“! Mnohdy se opravdu jednalo o zmínìné pošlapávání… Sedìli bokem od ostatních hostù zahradní restaurace a s rezavou plechovkou u nohy stolu.


Nedìle 25. øíjna

Sopky nebo „pyramidy“?


Ovlivnìni èetbou knihy „Tajemné pyramidy“, kde autor vyslovuje „podezøení“, ¾e existoval tajemný národ budující Pyramidové poselství po celém svìtì a tedy i v Austrálii, jedeme na první výlet. Tajemné „stavby“ se nacházejí na severovýchod od Brisbane.

 

Zaèínáme na tamním lookoutu, odkud vidíme celou oblast jako na dlani. Pøipadám si jako na Rané u Loun - samé sopky. Vybíráme si jednu z doporuèených a zároveò povolených „staveb“ jménem Tibrogargan (stáøí 26 mil. let, sopeèný pùvod, kultovní místo aborigincù - LP)


Bilboard na zaèátku výstupu dále návštìvníkùm øíká:
1. výška 368 n. m.( vycházíme ze 120 m),
2. výstup je t쾚ího charakteru,
3. je urèen jen pro zdatné a trénované jedince,
4. za deštì se stává výstup velmi obtí¾ným, proto¾e je skála kluzká,
5. èasové doporuèení výstupu je 4 – 5 hodin, a jako v¾dy „alibistický dovìtek“
6.výstup podnikáte na vlastní nebezpeèí!


Je krátce po 11:00 a.m.a já s Chuckem vyrá¾íme vzhùru. Milda zùstává u auta. Vzhledem k popisu výstupu volím poprvé (a zároveò naposled) trekové hole a pohorky. Po pùl hodinì turistického výšlapu zaèíná dvojkové a¾ trojkové lezení, které tvoøí podstatnou èást výstupu. Proto¾e ani jeden z nás nemá batoh, povìsil jsem si trekové hole na keø mimo výstupovou cestu. Byly to poslední okam¾iky, kdy jsem hole vidìl! Na zpáteèní cestì u¾ hole na keøi nevisely a tak doufám, ¾e jsem k holím pomohl nìjakému zchudlému Australanovi nebo jinému
jinozemci…

 


Výstup nám trval asi dvì hodiny a Chuck si liboval pøedevším v lezeckých partiích. V pravé poledne jsme (ostatnì jako mnohokrát pozdìji) vylezli na vrchol! Mìl tvar høebene a byly tam lepší výhledy ne¾ z pøedchozího lookout. Ve 3:00 p.m. jsme byli zpìt a vydáváme se smìrem k
Gimpie a Maryborough.

 

 


U pumpy v Gimpie stojí socha australského loupe¾níka Nelly Kida - australská verze našeho Babinského, s výètem jeho hrdinských skutkù… Bohu¾el jsme si ho nevyfotografovali a tak ani nevíme, zda si pánové byli podobni. Jedeme dál a kocháme se subtropickou krajinou. Naše dnešní putování konèí v Harvey Bay, v místním kempu. Ráno chceme jet na Fraser Island a tak ještì veèer sháníme informace o pøístavu s pøívozem na ostrov leè marnì…

 

Pondìlí 26.øíjna


Jak jsme nedobyli Fraser Island


V noci neskuteènì øvali ptáci! V 6 hodin a.m. pak na sebe øvaly dvì vedle stanující Nìmky. Podle jazykù znalých kamarádù si vyèítaly „spoleènì strávenou noc, která nesplnila oèekávání ani jedné z nich“! Dámy pokraèovaly v hlasité výmìnì názorù a¾ do našeho úplného probuzení a slunce východu! Díky Vám, ké¾ znìly by jak zvony – se mi vynoøilo v pamìti?!

 


Ráno jedeme do River Bay, odkud bychom se chtìli pøeplavit na Fraser Island. Podle „Lonely planet“(LP) jde o nejvìtší píseèný ostrov Austrálie. Bìhá tam pes dingo a jsou na nìm sladkovodní jezera. Poèítali jsme s tím, ¾e auto necháme na parkovišti u pøívozu, pøejedeme na ostrov, rozlo¾íme tábor a strávíme zde alespoò jeden den a noc.


Èlovíèek v pokladnì trajektu byl u¾ èasnì z rána poøádnì unavený a nebyl ochoten pro nás hnout ani prstem – tedy jazykem – tzn. zatelefonovat na správu parku pro permit! Bohu¾el anglické telefonování není naší silnou stránkou a tak nezbytný „permit“ nakonec nezískáváme… „Nothing“ - odpovìdìl Chuckovi èlovíèek v pokladnì pøístavu na otázku, jestli nìco z krás ostrova uvidíme, pokud jen pøejedeme pøívozem do pøístavu a podíváme se na jeho okolí. A tak, bohu¾el, jedeme dál. Tak tøeba nìkdy pøíštì…


Škoda, Fraser Island mohl být krásnou vzpomínkou…


Z bilboardu u pøívozu se dovídáme následující (mùj pøeklad):


- ¾ije tam volnì dingo,
- dinga nemám krmit,
- máme se (asi turisté) dr¾et jen ve skupinì a
- nesmíme nechat dìti volnì pobíhat!


Je to dost podmínek a navíc bychom si museli ještì pùjèit nìjaké dìti, abychom je všechny splnili…


První mìsteèko, kterým projí¾díme na naší další pouti je Maryborough. Za prohlídku zde stojí krásný Quens Park s domestikovaným salámovým stromem a s „pùvodním“ nádra¾ím, kde vidíme první z mnoha úzkokolejek, na které jsme narazili. Toto je pro Austrálii vùbec typické a navíc mají koleje poka¾dé jiný rozchod. Po krátké prohlídce vyrá¾íme na další pou», kdy¾ v tom Chuck (stejnì jako mnohokrát pozdìji) a v krizi, zaøval: „stùj a jeï vlevo, p..o “! Tentokrát se nejednalo jen o zmìnu smìru, ale o zachovalý, starodávný obchod (LP), v nìm¾ však majitel po¾aduje vstupné. Po nahlédnutí do obchodu usuzujeme, ¾e za ty peníze obchod nestojí (vstupenka = dvì piva). A tak z prohlídky nic nebylo, ale hned naproti je podívaná zadarmo.


Pøes ulici toti¾ stojí budova školy. Podle vìku ¾ákù v uniformách a typických klobouècích je to urèitì „high school“ a je právì „polední“ pøestávka. Nìkteøí ¾áci se procházejí – dívky, jiní bìhají po høišti – mladší kluci. Starší ¾áci – zde jsou zastoupena obì pohlaví - v poklidu kouøí u plotu, v koutì za keøi. Jako bych vidìl ostravská SOU! Na školním prùèelí je asi tak tøí metrový køí¾ se státní vlajkou – ta zde vlaje v¾dy v pracovní den a o státním svátku. Školní zvonìní je podobné jako u nás.


Na tomto místì musím s radostí konstatovat, ¾e poèet kouøících dívek na ulici v naší vlasti vysoce pøevyšuje poèet kouøících dívek v ulicích australských. Tak tedy alespoò v nìèem jsme lepší, zkrátka
„nemají na nás“…


Jedeme dál a asi po 10ti minutovém okruhu jsme na konci mìsta, kde cesta konèí doslova v poli. Kdy¾ se nám to podaøilo podruhé za sebou, Chuck vystoupil, zapálil si cigaretu, prohlídl konec cesty a suše podotknul, ¾e i „Broadway takhle konèí - po 40ti kilometrech v poli“. Jako mnohokrát pozdìji, doplácíme na (pro nás zcela nepochopitelné) znaèení smìru. Bílý domorodec kterého se Chuck dotázal na cestu, byl snad „pod vlivem“. Pochopil otázku, mluvil patrnì k vìci, ale velmi rychle a naprosto neznámou øeèí?! Kdy¾ mu ale na závìr Chuck podìkoval za informace, poplácal ho po zádech a nabídl i cigaretu, tak jsem si øíkal jaký to on u¾ není pašák, „pashak“?! - v té angliètinì?! Po rozlouèení s informátorem si Chuck znovu zapálil cigaretu, zamyšlenì vyfoukl dým, pomalu se ke mnì otoèil a povídal: „nevíš co øíkal“?


Po chvilce dalšího bloudìní nará¾íme na Bruce Hwy – Busy - to jsou ty všudypøítomné a v Austrálii typické zkratky. Pro tento den jsme zachránìni. Jedeme smìrem na Childers, kde si v poklidu dáváme naše vìèné menu „chicken or fish and chips“. V 4:30 p.m. u¾ notnì unaveni – pøedevším stálý øidiè Milda, zastavujeme u naprosto opuštìné plá¾e. Na parkovišti vaøíme kafe a na plá¾i pak hledáme škeblièky. Chuck marnì, jako ostatnì v¾dy, aspoò jednu
„mrtvou jellyfish“!


V cestì nám stojí prùmyslové Gladstone. Chemièka na kraji mìsta evidentnì „zasírá“ okolí jak hustým kouøem, tak i velmi hodnotným smradem. Probíjíme se pomalu vpøed a pánové vzpomínají na rodnou Ostravu a Kralupy… Chuck slzí a vzpomíná na rodný „gazwerk“ dnešní „Borsodchem“- za komoušù MCHZ, kde strávil dva roky svého mladého ¾ivota. Milda zase na kralupský Kauèuk, kde brigádnièil, a kde také pracoval jeho tatínek jako vedoucí skladu kapalných látek! To ještì netušíme jaká „panoramata“ uvidíme pozdìji na jihu Austrálie. Doma se pak dovídám o tamìjším mno¾ství emisí a imisí v pøepoètu na hlavu a rok. Dokonce jde o jasné svìtové prvenství Australanù…
¾e by?

Za tmy dojí¾díme do Rockhampton zvaného místními Rocky (info z místní restaurace), kde hned vedle hlavní silnice nacházíme kemp. Milda, který dnes ujel 570 km chytil slinu a proto¾e v kempu není ¾ádná restaurace, vyrá¾íme za pivem do mìsta - 3 dcl za 4 AD. Tam a zpìt to byly asi 4 kilometry, ale na druhou stranu jsme poprvé vidìli bìhat ještìrky po stropì…


Pivo a alkohol je v Austrálii vùbec problém. Jediné místo, kde se dá obé koupit je „bottleshop“, který se musí obyèejnì hledat. V bì¾ném obchodì je alkohol zøídkakde k mání a v restauraci je výraznì dra¾ší. A tak by si naši pivaøi v Austrálii u¾ili zdravého pohybu, vèetnì procvièení konverzace v podobì pìší mìstské turistiky…


Bìhem celé noci v kempu mám pocit, ¾e spím uprostøed kruhového objezdu a v hejnu øvoucích divokých kaèen! Pánové ale spokojenì spí a ráno neví nic o øvaní ptákù èi noèním ¾ivotì na
Bhwy…

 

Úterý 27. øíjna

Jedeme dále na sever na Sea Forth, Mac Kay do Proserpine


V noci pršelo a nìco bouchalo na stìny stanu. Hlavou se mi honí vzpomínka na kemp „U Wiliho“ ve Slovinsku, kde jeho majitel Willi krmil, a nakonec i vykrmil, své volnì pohybující se kaèeny rukama turistù a jejich zásobami. V kempu bylo sice všechno posrané, ale kaèeny byly na podzim tlusté… Kdy¾ jsem Willimu øíkal, ¾e by i prase takhle mohl… pobavenì pozvedl oboèí a v oku se mu rozsvítil plamínek zájmu - ¾e by?! Za rok uvidím!


To, co v noci bouchalo na celtu stanu byly masivní výtrusy ptákù, kteøí nad námi sídlili. Jmenovaní toti¾ mezi hlasitou celonoèní diskusí na nás soustavnì trousili. Teda, pod našim parlamentem bych bydlet nechtìl…


Ráno jsme hned po výjezdu z kempu zvolili špatný smìr, ale situaci po chvíli zmatkování zachránil - ostatnì jako v¾dy - Chuck. Vnutil se dvìma policistùm stojícím u silnice a které jsme pøi výjezdu málem pøejeli. Debata, pøi které všichni zúèastnìní zcela pravidelnì rozkládali rukama zdálky pøipomínala spartakiádní prostná našeho mládí. Nakonec Chuckovi pøinesla potøebné informace a my jsme vyrazili správným smìrem.


Míjíme prázdnou a vyschlou Aligátor Creek a pøíroda zaèíná viditelnì ztrácet vláhu. Kolem silnice sice pøevládá rezavì šedivá barva, ale v autì je veselo. Milda nás zásobuje pikantními historkami o jisté paní Slámové a jejím dlouhodobém a vøelém vztahu k alkoholu… Jedeme pùvodnì a dle plánu do Mac Kay. Bìhem jízdy se ale Chuck rozhodl jet pøímo do Sea Forth a odtud do Proserpínì. Následkem tohoto rozhodnutí zaèínáme mírnì bloudit. Po pøíjezdu do Sea Forth nám ochotná paní v koloniálu sdìlila, ¾e jsme „vedle jako ta jedle“! Musíme se 20 km vrátit na A1 a potom jet 120 km do pøedmìtného mìsta.


Vracíme se a kolem 8:00 p.m. se koneènì zabydlujeme v kempu v Proserpine. Kemp je od pohledu útulný a má i „sámošku“ na ubytovací slu¾bu! S klidným svìdomím ho mù¾eme doporuèit i pro výlet s „ó nikoliv“! Poprvé a vlastnì i naposled peèeme ji¾ nazelenalé kotlety na všudy pøítomném „barbacque“, které¾to ještì horké a køupavé zhltneme. Hladovì jím a zároveò doufám, ¾e se do¾iji rána… Po chvíli se vrací Chuck se zprávou, ¾e u sociálek vidìl minimálnì tøí metrového hnìdého hada, ale my jdeme navzdory této zprávì spát… Chuck, který hada i vyfotil, se na závìr naší cesty stal vítìzem soutì¾e nazvané: „Kdo uvidí velkého hada“! Druhé a tøetí místo nebylo udìleno, proto¾e jsme s Mildou hady bìhem putování ¾ádné nevidìli. Jen já jsem málem chytil hada do ruky, ale o tom pozdìji… Pozdìji, v Sydney, jsem u Bojana vidìl a i chytil do kyblíku velikého pavouka, ale ten se mezi hady nepoèítá a údajnì nebyl ani jedovatý… Kolem pùlnoci pøijí¾dí rozveselení spolukempíøí… Poslední noèní prásknutí dveømi auta nastalo v 0:30 a.m., první ranní pak v 5:30 a.m.… Vím o tom jenom já, známý
nespavec…


Jak jsme se doma pøesvìdèili pohledem do chytré knihy, tak Chuck vidìl nìjakou pakobru a nejspíše mimoøádnì jedovatou, ve mìstech ¾ijící obyèejnì v kanálech a podobných úkrytech… Naštìstí nejsem bezdomovec. Teda zatím ne, ale nesmím si pøi tom vzpomenout na naše politiky…


Pokraèování pøíštì, kdy se chystáme na výlet lodí do korálového ráje…


Karel Jankù

Související èlánky:

Putování Austrálií - 1