Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…
Tai a sexuální výchova
Kdyby si snad někdo na základě předchozích příběhů myslel, že hodiny s Taiem jsou jen „brnkačka“ na téma „hychykyrydytyny, být, obyčej, bystrý“, toho vzápětí vyvedu z omylu. K následující situaci došlo proto, že Tai mne zřejmě pasoval na znalce všech oborů lidského života.
V jednom prázdninovém týdnu přišel Tai na hodinu se zachmuřeným výrazem.Přičítala jsem to faktu, že prázdninám už doslova odtikávaly poslední hodiny, ale Tai mě vyvedl z omylu: „Že konec prázdnin, to mně nevadí, já těším do škola!Já už celý týden šprrrtám.“ Tomu, že se Tai do školy těší, jsem se nedivila. Určitě mu už chyběla společnost vrstevníků. No a že už týden „šprrrtá“, za to sice jistě může jeho vrozená zvídavost, ale nepochybně v tom má prsty i Taiova maminka, která dbá, aby se synkovi „nezkrátily žíly“.Tím víc mě tedy udivoval jeho smuteční obličej.
„Do školy se těšíš, dokonce i šprtáš, tak proč se mračíš?“podivila jsem se. Tai ještě prohloubil vrásku na čele a hluboce si povzdechl: „Když já musí na patnáctiletá prohlídka!“ Tento důvod smutku mě tak vykolejil, že jsem jen automaticky opravila chybné koncovky, a s nelíčeným údivem povídám: „Prosím tě, co je na lékařské prohlídce tak strašného, že se tváříš tak trpitelsky?“ S odpovědí zaváhal a pak z něho neochotně vylezlo: „Nooo…na prohlídka nic…ale kdyby já nemusel k tomu doktor…jak on se jmenuje…“ „Vaněk?“ napovídám. „Jo, ten!“ přitaká a tváří se tristně dál.Vzpomínám, jestli jsem kdy slyšela nějakou stížnost na místního pediatra, ale marně. „A co ti na doktoru Vaňkovi vadí?“ nepřestávám se divit. Na Taiově tváři se zrcadlí boj, který svádí sám se sebou. Vidím, že by se rád svěřil, ale zároveň se mu do odpovědi nechce. Počkám tedy ještě chvíli mlčky. Tai se ošívá, ale pak se přece jen rozhodne promluvit: „Když kluci říkali-on takový divný!“ „Doktor Vaněk a divný?“ podivuji se ještě víc. „A co je na něm divného?“ „Kluci říkali-on na ně sahá!“ vyrazí Tai a ustaraně mě sleduje, co se mnou toto intimní sdělení udělá. „Ale Tai, vždyť je to lékař, ten vás musí proklepat a prohmatat, jestli je ve vašem těle všechno takové, jak má být. To je úplně normální!“ uklidňuji ho, ale to netuším, že Tai má v rukávě ještě hlavní trumf. „Jooo, to normální, ale oni říkali, on jim sahá taky na to….nooo…“ Tai se celý přikrčí, je zřejmé, že neví, jak z ošemetné situace ven, ale pak se vmžiku rozhodne a vypálí: „No, na týýý…kulatý!“Hned mi dojde, jaké „kulaté“ má Tai na mysli.( V tu chvíli mi bleskne hlavou: No vidíš-a máš to tady! Pánbíček tě potrestal, že ses ve škole vyhýbala sexuální výchově, kde to jen šlo!) No nic! Musím říznout do živého. „Tai, to není nic nenormálního! Lékař musí zjistit, jestli vy kluci máte v pořádku varlata – to jsou ty „kulaté“, o kterých mluvili kamarádi. Když varlata v pořádku nejsou, musí se léčit, jinak byste, až budete dospělí, byli neplodní a nemohli byste mít děti,“zavalím Taie informacemi a s obavami čekám, čím mne překvapí dál. Jenže Tai se k mému údivu rozzáří jako sluníčko a hlásí: „Jo, tak něco pšed prázdniny žíkala profesorka biologie, ale já nerozuměl!“
V duchu si oddechnu taky: ožehavou hodinu sexuální výchovy bychom měli za sebou a můžeme přejít ke zcela neškodnému diktátu! Co mi ovšem ještě přinesou hodiny další, „to ví jen Bůh a svatý Václav“ (jak s oblibou říkával Erbenův neomylný kapitán Exner).
Pamětníci, vzpomínejte!