Deník paní uèitelky – 15
Tøídní schùzky…..a taky zvíøátka
Ve ètvrtek probìhla tøídní schùzka. Pozná se na první pohled - pøed školou vládne nezvyklý ruch, ulice se mìní v pøeplnìné parkovištì. Dokonce i jedna maminka, její¾ dcerka nebyla ve škole, kdy¾ jsme si termín zapisovali a já jí zapomnìla dát vìdìt, kdy¾ jela z práce kolem školy, poznala, ¾e se „nìco dìje“ a dorazila.
Chøipka, která kosí øady ¾ákù i uèitelù, se na poètu pøítomných rodièù neprojevila, úèast v naší tøídì byla 100% - a dokonce 100% ¾enské osazenstvo. Tatínkové to berou pragmaticky, zatímco s maminkami i tak nìjak „pokecáme“.
Chlapi v¾dy vyslechnou nìco málo spoleèných informací a kdy¾ se 
zaènu postupnì s jednotlivými rodièi vìnovat konkrétnì jejich dítìti, vìtšinou zmizí. Vloni mi vyprávìla jedna maminka, která poslala na rodièák man¾ela, ¾e se ho po návratu zeptala, co bylo.„Ale, víš, ¾e ani celkem nic…“ To „nic“ jsme pak následující týden probíraly s maminkou pùl hodiny, radìji zabìhla ještì sama.
Dìti byly celé dopoledne nejisté, nezvykle hodné, sna¾ivé a velmi zodpovìdné. Pøed odchodem domù vzornì uklidily své lavice. Není jednoduché øíkat rodièùm, ¾e jejich dítìti se nedaøí, naštìstí letošních prvòáèkù se to zatím netýká. Všichni dìlají velké pokroky a mám z nich fakt radost. Prostì se rodièùm „povedli“.
Probrali jsme vši i vánoèní stromeèek, písmenka vypadávající z pouzder i denní re¾im prvòákù. Ze spokojených rodièù, vracejících se z tøídních schùzek se dá ledacos i „vymámit“, na to ještì pøijdou mí prvòáèkové pozdìji. Pokud pøidají i svatosvaté pøísahy, ¾e se budou starat, mù¾e se podaøit vyloudit i nìjakého domácího mazlíèka, a zvíøátka – kupodivu a naštìstí- jsou vedle poèítaèù stále „v kursu“.
„Kdepak jsi byl?“ zeptala jsem se pøed pár lety jednoho ¾áèka, který den pøed tím nedorazil do školy. Odpovìdí mi byl tak lítostivý pláè, ¾e jsem polekanì èekala, co se mohlo stát. „Nám umøel Kubík,“ vzlykal chlapec, jinak kluk od rány, tak trochu roš»ák, zkrátka - pláè bych neèekala. Ztuhla jsem, za chvilku jsem si však uvìdomila, ¾e jeho mladší bráška se Kubík nejmenuje.
No, nebudu vás napínat, Kubík byla fretka. A její skon by byl námìtem do grotesky, kdyby nevyvolal tolik ¾alu..To bylo tak. Kubík se prohánìl po kuchyni, maminka ¾ehlila - ano, asi u¾ tušíte. No¾ièky ¾ehlicího prkna se nenadále podlomily - Kubík byl v nesprávném okam¾iku na nesprávném místì. Skonèil na placku.
Ostatní dìti soucitnì vyslechly ten truchlivý pøíbìh a ihned zaèaly pøidávat své- hodina se zmìnila v tryznu za mrtvá zvíøátka. Papoušek konèící ¾ivot pod tatínkovou baèkorou, pejsek obìšený za obojek na klice u dveøí, ¾elvièka , která se neprobudila ze zimního spánku v lednici.
Aby to ve tøídì neskonèilo jako v pohøebním ústavu, pøidala jsem dìtem jeden „humorný“ zvíøátkový pøíbìh z naší rodiny, povím ho i vám. Dcerka si poøídila køeèka. Je to zvíøátko celkem k nièemu, proto¾e ve dne vìtšinou spí a v noci rachotí a ruší. Matýsek tak jako vìtšina køeèkù miloval prolézání èímkoliv a my se bavili tím, ¾e jsme rùznì slepovali rolièky od toaletního papíru a vypouštìli Matýska do tìchto katakomb.
Jednou jsem pøišla na geniální nápad. Pøinesla jsem kus trubky - snad od umyvadla – a milý køeèek se nám tam „zašprajcoval“. 
Nemohl tam ani zpátky a ¾alostnì kníkal. Zpanikaøila jsem - to já v¾dycky, kdy¾ se nìco dìje - vedle mì breèící Markéta, pištící Matýsek, volala jsem zvìrolékaøe.
„Pøineste ho sem,“ znìla rozhodná odpovìï. Byl na nás pohled… Nesla jsem pøes celou vesnici dvoumetrovou trubku, na jejím konci vykukovala vydìšená hlavièka a pøední packy. Oèekávala jsem pomoc v podobì uspávací injekce a následného vyta¾ení, pan doktor se ukázal jako mu¾ èinu.
Místo do ordinace nás vzal rovnou do své dílny, rouru i s Matýskem upevnil do svìráku a opatrnì pøeøízl… Operace se zdaøila, zaplatit nechtìl...
A tak jsme tenkrát pøecenìn pøemìnili tu ¾alostnou hodinu na docela pøíjemné vyprávìní o zvíøátkách. A znovu jsem si ovìøila, ¾e dìti mají k pláèi i smíchu velmi blízko a citlivé dušièky jsou schované ve všech...
A pøíští vyprávìní? Nashledanou u Mikuláše.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: