Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pros»áèek (1/2)


Mìli ho za pros»áèka odjak¾iva. Snad u¾ pøedtím, ne¾ se narodil. Snad u¾ pøedtím, ne¾ byl poèat. Ten punc dobráèka – blbeèka mu nedal otec, ale jeho matka. Mladá venkovská ¾ena, která si se sebou nevìdìla rady, která se prala s ¾ivotem po svém, která cítila, ¾e se všechno spiklo proti ní, které se kdekdo v okolí vysmívá a ona se musí bránit, jak to dovede. Vìtšina lidí se jí do oèí stavìla, ale za zády mìla pro ni jen úšklebky. Vysmívali se jí pro všechno, naè sáhla, co udìlala nebo øekla. Bláznivá ¾enská, jinak jí neøekli.


Jedním jediným slovem zatratila celá vesnice její celý ¾ivot.
Nikomu z nich v té dobì na mysl nepøišlo, ¾e by to mohla být nemoc, která jí házela klacky pod nohy. Snad se ve vsi našlo i nìkolik takových, kteøí se jí nevysmívali, ale ani se jí nikdy nezastali. Škodolibé ¾enské na ní jen vyzvídaly, aby mohly klevetit, aby se jí mohly vysmívat ještì víc. ®ádná k ní nechodila na táèky, ani na draní peøí si ji nezvaly. Pros»áèkùv otec ¾il v smíøení. Zpoèátku na nemoc ani nepomyslel, ¾il si po svém, v jejím stínu. Kdy¾ nemusel, zbyteènì pro slova nešel. Naè taky. Sem tam prohodil na poli pár slov ke svým kravkám.
„Pojï s námi do pivovaru na ¾ejdlík,“ volali na nìj chlapi, ale on neodpovìdìl a nepøišel, ani kdy¾ se mu narodil syn.


Pros»áèek se narodil druhorozený, osm rokù po své sestøe. Mezi dìtmi nebyla fyzická podobnost. Sestra byla na svùj vìk vyspìlá, zatímco on byl hošíèek k politování. Ale o tom nemìl tušení. Nemìl ani tušení, do jaké rodiny se to dostal. Ale ještì ne¾ zaèal chodit do školy, cítil, ¾e jednou u nich svítí slunce, podruhé køesají blesky a burácí hromy. Jednou se matka smìje a vzápìtí rozbíjí nádobí, køièí, popadne kudlu, ¾e se zabije a srdceryvnì pláèe. Domov je pøitom vzhùru nohama a plný kraválu.


Otec nemá sílu se jí postavit. Sedí u kamen a plete košík, hlavu svìšenou, jako by mìl zacpané uši. Matèin hnìv se èasto obrací proti nim, jako by rodinu rozdìlil divoký proud a oni tøi zùstali na jednom bøehu a ona sama na druhém. Nìkdy její bìsnìní otce ubíjí natolik, ¾e nevydr¾í a odejde ze svìtnice. Do chléva. Tam pøeèkává, tam zatíná zuby, rezignuje a lká, koho ¾e mu to pánbu dal do páru.


Pros»áèek sedí pøikrèený pod stolem a èíhá. Hrdlo mu svírá strach. Sotva dýchá. Matka pøi tom cení zuby, vystrèí drápy a vrhá se na kdeco. Èasto bije jeho sestru hlava nehlava, bije a¾ do krve. Sestra se brání a jeèí, její køik rozechvívá celý dùm. V létì, kdy jsou okna otevøená, vybíhají sousedi ven, aby líp slyšeli. Co vidìli, pøedávají dál, zprávy se šíøí od ucha k uchu. Mají zadarmo divadlo, ¾enské si mají o èem povídat. Ale nikdy nikdo z nich nezasáhne. Je to vìcí otce, myslí si všichni. Ale otec to neslyší, otec si v chlévì zaboøil hlavu do loktù a dìlá mrtvého brouka.


Pros»áèek u¾ taky okusil. Nemá rád dobu, kdy kolem domu rostou pralesy kopøiv. Matka ví, jak na nì, na své neposlušné dìti. V západu hnìvu natrhá holýma rukama poøádný svazek kopøiv a bije je pøes oblièej, pøes holé ruce, nohy. Sestra jeèí na celou ves, kdy¾ ji matka popadne a šlehá, ale on neèeká. Utíká, co mu síly staèí. Schovává se a vydìšenì pláèe. Kdy¾ ho otec nemù¾e do tmy najít, vyleze z úkrytu sám a v¾dycky ho hlad donutí a¾ do pøedsínì. Poslouchá za dveømi, a kdy¾ je ve svìtnici ticho, potichu otvírá dveøe. Nìkdy se taky nevrátí a usne. Nìkdy ho najde matka a to mu pak koupe opuchlé nohy v heømánku a ptá se ho, kde k tomu pøišel. Nìkdy volá, za co ji bùh trestá, ¾e jí dal takové dìti. Jindy si nestì¾uje, jen nad nimi pláèe. Pros»áèkovi je jí líto, ale nìco mu brání k ní pøijít a vnutit se jí do náruèe. Neví, kde se v jeho malé hubené matce s plochou hrudí vezme najednou ta nadlidská síla, která všechno nièí.


Pros»áèek nemá doma ¾ádné kupované hraèky. Jen ty, co mu tatínek vyrobil z kouskù døeva. Teï u¾ ví, ¾e i ty musí pøed maminkou schovávat. U¾ hodnì jich hodila do kamen. Kdy¾ je pak Pros»áèek hledal, hledala je s ním. A¾ pozdìji pochopil, kam je schovala.


Nikdy pøedem neodhadl, kdy se stáhnou mraky, kdy matku zasáhne blesk a zapálí. Mohlo by se to stát kdykoli, v kteroukoliv chvíli. Zèistajasna se její oblièej promìnil, rozmáchla se a smetla ze stolu mísu s jídlem. Kdo si nestaèil nabrat, byl po jídle. Pøi bouøce vìtšinou nebyl hlad, nebyla na nic chu». Nìkdy si staèil sebrat z podlahy. V bìsnící matce byla nadpozemská síla, která se rozrùstala, a¾ ji celou pohltila.

 


Èasto chytila Pros»áèka za límec a zavøela ho do sklepa. Tam nic netušícího, vylekaného chlapce obklopily mokré stìny a tma. Jeho srdíèko tlouklo, zajíkalo se hrùzou. Zùstával pøilepený na dveøích a èekal. Slyšel matèin hlas, z kterého šel dìs a hrùza. Pøál si, aby se ten hlas k nìmu nepøibli¾oval. Prosil otce, aby ho ochránil. Ale otec za ním nepøicházel. Otec i sestra z ní mìli strach. Oba byli proti její nadlidské síle bezmocní. Otec èekal, a¾ se bouøe pøe¾ene a potom se po špièkách pøiblí¾il ke sklepním dveøím a otevøel je. Uplakaného a chvìjícího synáèka propašoval za matèinými zády do postele. Nìkdy mu staèil zout boty, jindy ne.


Z takového svìta slunce a tmy vycházel Pros»áèek obèas na silnici, pøed dùm. Mìl na sobì krátké kalhotky s kšandami a bílou košilku jako ostatní kluci, ale hrál si tam sám, èmáral prstem v písku a èekal. Doufal, ¾e se nìkteré z dìtí, které vídal bìhat kolem, u nìj zastaví. Jednou si našel ostrý kamínek a kreslil si do prachu. Tu se na obrázek polo¾il stín. A u nìho støevíèky. Zvedl hlavu a uvidìl dìvèátko. Poznal ji. Byla ze sousedního domu. Èasto ji pozoroval z okna. Na jejich zahradu bylo dobøe vidìt. Na jejich patrový dùm obrostlý psím vínem také. Vydr¾el u okna celé hodiny. Hrála si nìkdy v altánku sama, jindy se prohánìla v zahradì s dìtmi, na podzim sbírala oøechy. Pøedstavoval si, ¾e tak nìjak vypadá pohádkový svìt. Znal ji zdálky. Nikdy nebyla blízko, nikdy s ní nemluvil. Ani v to nedoufal.


Nedívala se na jeho èmáranice. Staèilo, aby pøejela støevíèkem a zboøila by jeho svìt. U¾ u¾ zvedala no¾ku, ale v poslední chvíli ji stáhla, neudìlala to.
Podívala se mu do oèí a øekla: „Ty kreslíš náš dùm?“
Zarytì mlèel.
„Vidìla jsem tì. Poøád se díváš z okna.“
Podvìdomì cítil, ¾e se musí ospravedlnit a nevìdìl jak.
„My máme náhodou vìtší dùm,“ zaèal se vychloubat.
„To není pravda!“ ráznì mu odpovìdìla.
Chvíli se pøeli, kdo má lepší dùm a tak zaèalo jejich kamarádství. Pøivedla si ho domù. Rodièe nic nenamítali. K nim do zahrady si chodily hrát dìti z celého okolí. Ale on pøicházel v¾dycky jen sám. Nemìl rád ostatní dìti. Posmívaly se mu, a on nevìdìl proè.


Dívenka se mu nevysmívala. Hrála si s ním jako se sobì rovným a on si ani neuvìdomoval, ¾e ho pøitahuje. Ka¾dý den ji vyhlí¾el oknem a èekal u jejich branky, nìkdy si i sám otevøel. Nikdy s návratem nespìchal, vracel se a¾ na matèino zavolání.
Jejich kamarádství skonèilo, kdy¾ zaèal chodit do školy.


Marta Urbanová

Pokraèování zítra…

* * *
Fotokolá¾ pro SeniorTip.cz © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky