Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kouzelné Toskánsko - 5

 

Zase nás ¾ádná horkokrevná Italka neznásilnila, a tak noc byla klidná. Pravda, horká, ale ráno je vlahé. Dnes se stìhujeme a tøetí noc budeme spát jinde, nebo» náš hotel je zaplacený pro nìkoho jiného. Po snídani rychle vyrá¾ím nafotit si Montecatini. Chci si vyfotit hlavnì sprchu. Fotím za chùze, a tak ani automat mi nestaèí vše zaostøit. Ale sprcha - ta tam ve fo»áku je. Stíhám to do autobusu hravì a koneènì vím, ¾e naše prùvodkynì je Eva, nebo» jí tak oslovovala paní hoteliérka pøi louèení. Mám prazvláštní blok a kdy¾ se mi nìkdo pøedstaví osobnì, okam¾itì zapomínám jeho jméno. To se nám skrytým introvertùm stává a mám i problém se nìkomu dívat do oèí, kdy¾ s ním mluvím. Pøipadá mi to jaksi drzé a vyzývavé, ale to si jen tímto omlouvám svou nedostateènost. Ale jinak jsem otevøený jako hypermarkety- nepøetr¾itì. A laciný jsem stejnì. Skrytì.

 

Mùj soused na sedadle si „šteluje“ Praktiku s objektivem. Je to dìlo ze sedmdesátých let, má ho po bráchovi. Široký objektiv na bajonetový uzávìr a má k nìmu viditelnì citový vztah. V dnešní dobì digitálù pùsobí krásnì archaicky, obzvláštì pøi jeho zpùsobu fotografování, nebo» je dost krátkozraký. Takový tìlnatý a mladší Sudek a mnì se to ohromnì líbí. Tenkrát stál fo»ák šest a pùl tisíce, tak si to vynásobte pøibli¾nì deseti a máte souèasnou cenu. Vyfotil za zájezd asi šestnáct filmù. Jarda je pøekvapivì seètìlý a zcestovalý, jen¾e mluví tiše a stranou a tak i výborné vtipy, které obèas øekne, vyznívají zcela nevtipnì. Ale já jsem v¾dycky fandil slabším, a tak ho beru trochu pod ochranná køídla. Je fakt, ¾e pod moje køídla holubí se moc nevejde, nebo» je ho trošku víc.

 

Paní Eva nás potìší prohlášením, ¾e dnešní den nebude hektický, ale pøesto výjimeèný. A to obsahem vidìného. Paní Eva taky postupem èasu získává formu. É se zkracují a informace zhutòují. Mám rád, kdy¾ má nìkdo nìco opravdu rád. A paní Eva má ráda Itálii. Ví toho o ní hodnì a neøíká to zbyteènì uèenì a s nadhledem. U¾ jsem pár prùvodcù za¾il a ona je z nich nejblí¾e k lidem. A navíc je z Brna-jako já kdysi. Trochu dost jsem se ztrapnil, kdy¾ jsem ®abiny posunul k Husovicím, nebo» u Husovic jsou ®idenice, ale tak jsem se chvíli poèervenal a prodýchal to hravì. Za oknem autobusu se to trochu zmìnilo. Kolem silnice je dost zahradnictví a moje srdce jásá. Tady by se to nakupovalo. To by mi zase zmrzlo rostlin. Trochu dál se krajina mìní. Nastupuje klasika. Olivy a víno a kopeèky a na nich osady. A …no, to u¾ staèí. To u¾ jsem popisoval.

 

Na jednom kopeèku je San Gimignano. Kdysi tady bylo sedmdesát obytných vì¾í. A mìsto zbohatlo a obyvatelé zblbli. Pøedstavte si, ¾e si postavíte dùm, ale necháte na obou stranách mezeru na cihlu, aby váš soused, budoucí stavitel domu, musel postavit všechny stìny své. Prostì mezera, dùm, mezera, dùm, mezera, dùm. Omezerované námìstí a všechny ulice. A pak, ¾e se v dnešní dobì lidé od sebe vzdalují. Dneska u¾ to zazdili. Ale jinak mají ti dnešní obyvatelé své mìsto rádi.


Kdy¾ zvítìzili Floren»ané, nechali vìtšinu vì¾í zbourat. Aby moc mìsta zlomili. Povedlo se jim to a vì¾í u¾ dnes je jen ètrnáct. A èas se tu zastavil a mìsto zùstalo ve ètrnáctém století. A tím je krásné. V té naší Boleslavi zùstal z té doby jen jediný dùm. Zde celé mìsto. Je tu i jisté dvojvì¾í, které asi inspirovalo to americké Nové Mìsto. Víte, co jim zbourala Al Kajda Dvojèata. Tady stojí hrdì u¾ dlouho a je to dobøe. Jestli rádi chodíte do kopce a z kopce, bude se vám tady líbit. Ale dá se to ujít. Nemìjte strach.

 

Je to trochu jako v San Marinu, ale tady je opravdu vše pravé a pùvodní. Zde je mo¾ná lépe chodit sám a pomalu. Ta atmosféra je pravá, vtáhne vás do zadumání nad pomíjivostí èasu, uklidní vás.

 

A výhledy jsou krásné a Toskánsko pravé. Ne, San Gimignano, neznal jsem tì, ale hroznì rád jsem tì poznal. Bylo jsi neèekanou prémii a já pochopil, ¾e Toskánsko není jen o barevném mramoru a vzestupu génia lidstva, ale i o pomíjivosti.


O laskavé pomíjivosti všeho a o potøebì pokory ke všemu. Taková indická cesta dovnitø sebe. Ale zpìt do autobusu a jedeme do Sieny. A na tu já se obzvláš» tìším.

Na fotogalerii se mù¾ete podívat zde

Jiøí Suchánek

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4