Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ú¾asná návštìva Èeska


Rozhodnutí podívat se po 12 letech opìt do rodné zemì jsme s Máòou uèinili bez váhání. Zvláštì po tom, kdy¾ jsme od ka¾dého, kdo v Èesku nedávno byl, slyšeli, jak je tam krásnì! Jak to tam nepoznáme! Jak se všechno zmìnilo! Jaká tam jezdí ú¾asná auta a jak jsou obchody narvány zbo¾ím!


“Kam se na to hrabe Austrálie,” pronesl kamarád, který se nedávno vrátil a dodal, ¾e v Èesku jsou lidi po materiální stránce na tom lépe ne¾ my. Tak¾e jsme se vydali. Na plné dva mìsíce, abychom mìli dost èasu na pokochání se pøírodou, mohli si patøiènì všechno vychutnat a zhodnotit jak se ve vzdáleném domovì doopravdy ¾ije.


Po úmorném letu nás pøivítala malinká, leè pøívìtivá Ruzynì. Jako ostatnì témìø všude jinde na svìtì i zde nám pasy bez pozdravení èi popøání pìkného pobytu orazítkoval neusmìvavý úøedník. Poté se mnì kolem krku vrhnul kamarád z mládí s otevøenou lahví plzeòského.

“Toho se tady naba¾íš, proto¾e takový pivo u klokanù nemáte,” øekl Kája s dùrazem na “takový” a zároveò se pochlubil, ¾e Gambáè (Gambrinus je desetistupòové plzeòské pivo) mu doma teèe ze zdi, ve které má pípu. ®e nekecal jsem s povdìkem kvitoval po pøíjezdu k nìmu, kdy jsem se od chladné pípy ani nehnul.


“K veèeri jsem vám udìlala svíèkajdu, proto¾e se vsadím, ¾e tu tam taky nemáte,” oznámila Kájova usmìvavá ¾ena Darinka, já se pøiznal, ¾e to teda nemáme a zaèala se pøede mnou rýsovat bájeèná dovolená. Zato ¾ena Máòa si jenom povzdechla, proto¾e mì vidìla od rána do veèera nalo¾eného v pivì a v utopencích. Jak se pozdìji ukázalo, její obavy se vyplnily. V Èesku se toti¾ strašnì pije. O neuvìøitelném konzumování hroznì dobré, leè výraznì nezdravé stravy nemluvì! To, ¾e jsem po dvou mìsících dovolené nemohl zapnout kalhoty nebylo tím, ¾e by se pøi praní srazily, jak jsem se marnì sna¾il nabulíkovat Máòe. Prostì jsem tím nekøes»anským pitím a nezøízeným debu¾írováním pøibral pìt kilo!


Ji¾ cestou z letištì jsem se nestaèil divit. Proudy naleštìných luxusních automobilù, neuvìøitelné mno¾ství obrovských poutaèù lemujících dálnici do Prahy, inzerujících zázraèné pilulky zaruèující “ïábelskou erekci,” (nikdo však nebyl schopen mnì vysvìtlit co to znamená), pojištìní všeho druhu, spodní prádlo, mobily, auta, kola a kdo ví co všechno. Kromì tìch ú¾asných pilulek, které jsem mìl cukání si hned pøi první pøíle¾itosti zakoupit, mì upoutal nìkolik metrù veliký plakát hrdì hlásající “Podnikáme bez korupce. A taky to jde!” A další, zobrazující lehce odìnou krasavici, která se svùdným pohledem prohlašuje “Udìlám vám “TO” rychle a efektivnì.” O èem byla øeè jsem ji¾ nedokázal pøeèíst. Zøejmì šlo opìt o nìjaké pojištìní. Nicménì jsem si ale uvìdomil, ¾e se politická korektnost v této spoleènosti ještì nezakoøenila. Bohudíky! To, ¾e se o ¾elezné konstrukce poutaèù zabíjejí desítky motoristù, je jiná vìc, kterou se nyní zaobírá sama vláda. Avšak to, ¾e poutaèe hyzdí krajinu, nezajímá ovšem nikoho.


“Tak to je tedy síla, ¾e tady nìjaká firma inzeruje, ¾e podniká bez korupce,” øekl jsem s údivem Kájovi.

“Ty vole,” oslovil mne kámoš jak je tomu v Èechách dodnes zvykem. “Tady je to tak zkorumpovaný, vykradený a vytunelovaný, ¾e si to nedovedeš vùbec pøedstavit. A jedou v tom všichni. Politici, policie a všichni ti frajeøi podnikatelé, co si vozí zadky v tìch ú¾asnejch bourácích,” vysvìtlil Kája.


Diskuze na téma “korupce” jsem slyšel takøka na ka¾dém kroku. V hospodách, na ulicích, v tramvajích, v soukromí. Zrovna tak, jako si lidé trpce pøi ka¾dé pøíle¾itosti stì¾ují na to, jak rozkradený je stát a jak jsou rozèarovaní vývojem situace v zemi po Sametové revoluci. Kolik lidí mnì jenom øeklo, ¾e kdyby byli mladší a mìli mo¾nost, ¾e by zemi opustili jako jsme to udìlali my pøed tolika lety. Zdá se, ¾e mladé generaci, na které budoucnost národa závisí, je to fuk. Starosti si moc nedìlají, a o co vlastnì jde? Kdy¾ se jim v Èesku nebude líbit, v¾dycky mají mo¾nost odejít za prací do nìjaké zemì Evropské unie. A to také mnoho z mladých lidí opravdu dìlá. Zatímco pøíslušníci mojí generace stále ¾ehrají a budoucnost na miniaturní penzi vidí neutìšitelnì èernou.


“Ale koukej na ty vaše obchody, jak jsou na prasknutí narvaný zbo¾ím. To opravdu v Austrálii nemáme,” podotkl jsem Kájovi.

“Máš pravdu, všeho je nadbytek, auta jsou tady jedny z nejlevnìjších v Evropì, ale chápej, ¾e míò a míò lidí si mù¾e vìci dovolit koupit. Jen se koukni okolo, jak obchody v našich supermoderních obchodních centrech zejí prázdnotou.” Mìl pravdu, kterou mi ostatnì potvrdilo i nìkolik prodavaèek, se kterými jsem na toto téma mluvil. Lidé, hlavnì penzisti, jsou na tom zle. A bude hùø, pøedvídá ka¾dý. Zvláštì pak a¾ korunu nahradí euro. Staèí se podívat na neustále vzrùstající øady bezdomovcù, kteøí lidem nahánìjí strach, hledají útoèištì v parcích, pod mosty a vùbec kdekoliv, kde se mohou se svým uzlíèkem majetku skrýt pøed nepøíznivým poèasím.


Bezdomovce jsem probral s kamarádem z dìtství, který se jim vìnoval bìhem svého pùsobení na vnitru. “Je to vzrùstající sociální problém, který ukazuje na situaci v zemi, kde tøeba i úspìšní lidé mohou ze dne na den pøijít o práci, proto¾e zamìstnavatelé jsou drsnì neúprosní. Nastane rozvod, banka zkonfiskuje majetek a èlovìk se octne na ulici, kde vìtšinou ¾ije jako zvíøe a¾ nakonec nìkam zmizí nebo zemøe na podchlazení nebo podvý¾ivu,” vysvìtlil Martin, který problém vidí jako témìø nevyøešitelný. A opìt, bude hùø…


Øíkávalo se, ¾e lidé v Èesku jsou zasmušilí, málokdy se usmìjí, jsou nezdvoøilí, naštvaní a to ¾e odrá¾í celkovou nespokojenost se ¾ivotem jako takovým. S tím jsme se však za našeho pobytu nesetkali. Spíše naopak! Pozitivní zmìny èlovìk registruje na ka¾dém kroku. Slu¾by v obchodech a restauracích jsou nabízeny kulantnì a s úsmìvem. S personálem lze laškovat, prohodit slovo, vymìnit si vtípek. To je snad nejvìtší zmìna, které jsme si všimli. Kromì vìtšinou nyní moderních, èistých a takøka vonících toalet, nových fasád domù a historických památek. Zemì se pomalu ale jistì probouzí z více ne¾ 40leté komunistické poroby.


Historická Praha vzbuzuje v èlovìku pýchu, ¾e se tam narodil. I jiná mìsta zmìnila a neustále mìní tváø. Zrovna tak se odehrávají zmìny, i kdy¾ pomalejším tempem, na vesnicích. Zato periferie mìst, vèetnì Prahy, stále patøí minulosti. Tam jakoby se zastavil èas...


Ten se rovnì¾ zastavil v mezinárodním vlaku, který nás více ne¾ šest hodin vezl z Budapešti do Prahy. Špinavá první tøída, ještì špinavìjší restaurace s tøemi ubohými stolky s pokecanými ubrusy a teplé pivo, které prodával znudìný, potem páchnoucí èíšník s vajglem v koutku úst, záchody bez papíru, které nešlo zavøít. Probìhlo mi hlavou, co si o nás asi musí myslet zahranièní návštìvník. A otøásl jsem se hrùzou.


Vlahý èervencový veèer nás vybídl k návštìvì populární pivnice “U konviktù.” Svìtový mistr v èepování piva Lukáš nám zruènì naèepoval (pozor, nazývat èepování “toèením” piva je vá¾ný prohøešek, prozrazující naprostou neznalost zákazníka, proto¾e pivo se zásadnì èepuje a ne toèí) perfektnì vychlazenou plznièku, a s Kájou, Darinkou a Máòou jsme nad mnoha takto mistrovsky naservírovanými pùllitøíky probrali naše dojmy z cest. Èím více jsem tohoto lahodného moku vypil, tím jsem byl upøímnìjší ve svém posuzování dvou mìsícù dovolené v Èesku. Do debaty se vmísili jak støízliví, tak rozjaøení hosté.

Abych byl férový, zaèal jsem souhrnem pozitivních zá¾itkù. A tìch bylo víc ne¾ dost. Jako tím, kdy¾ jsme na Doma¾licku pár nocí pøespali v èis»ouèkém hotýlku Domovina. Tam byla neobyèejnì pøita¾livá a navrch pøíjemná recepèní tak unesena faktem, ¾e pocházíme od protino¾cù, ¾e nám pøidìlila ten nejvìtší a nejútulnìjší pokoj v hotelu. Personál se mohl pøetrhnout. Ale byla to nefalšovaná, pøátelská obsluha, která díky tomu, ¾e jsem paní majitelce taktnì pochválil chøadnoucí poprsí vyvrcholila pøíští den o snídani, kdy nám jako jediným z poèetných hostù byly servírovány horké párky! Pøi odjezdu se s námi slzící personál dojemnì louèil jako s vlastní rodinou! To na nás zanechalo nezapomenutelný dojem.


Èeská pohostinnost vùbec je nìco, co je dané snad jen nám, Èechùm. Setkávali jsme se s ní dennì. Pøívìtiví lidé, jak rodinní pøíslušníci, tak lidé, které jsme sotva znali, nám podstrojovali jak mohli a témìø se urazili, kdy¾ jsme nemohli pozøít osm knedlíkù a kýtu vepøového. “Je¾išmarjá, vám to nejede? V¾dy» si lidi budou myslet, ¾e jste tady strádali,” byla èasto vyslovená starost.


A co dále na nás kladnì zapùsobilo? To jak si lidé jezdí po svìtì, naprostá svoboda, výborné pivo, jídlo, moderní, naprosto vynikajícím zpùsobem fungující veøejná doprava, nízké ceny. To, ¾e mnì mladí lidé poskytovali svoje místo v tramvaji k sezení ukazuje nejenom na dobré vychování, na které v Austrálii nejsme zvyklí, ale i na to, ¾e jsem vetchá osoba, co¾ mì znaènì rozmrzelo.


“Nic naplat, ale jste kulturní národ,” prohlásil jsem a ne¾ jsem mìl mo¾nost vyjmenovat všechny koncerty, výstavy, pøednášky a divadelní pøedstavení, která jsou v Praze na denním poøádku, byl jsem pøerušen hrdým konstatováním, ¾e èeská kultura je kultura pivní.


V koutku duše jsem tomuto výroku musel dát za pravdu. Praha je skuteènì plná hospod, pivnic, restaurací, výèepù a jiných podnikù, kam zøejmì obèané chodí pøi ka¾dé pøíle¾itosti, aby utekli od man¾elek, milenek a dìtí a s kamarády probrali fotbal nebo hokej, politickou situaci a v mnoha pùllitrech utopili strasti denního ¾ivota. Tak se mi to alespoò zdálo, proto¾e hospody, by» zaèouzené, jsou stále plné milovníkù piva a tvrdých koøalek.


O pivu, jeho výrobì, skladování a èepování, se mluví dalekosáhle a zasvìcenì. Kdo nemá potøebné znalosti je pova¾ován za negramotu jeho¾ je nutné pouèit. V mém pøípadì jsem byl pouèován mnohokrát. Zdá se, ¾e pivo dominuje všedním ¾ivotùm obèanù. Pivo se nepije na zahnání úporné ¾íznì, ale proto, ¾e se ho musí vypít co mo¾ná nejvíce, aby návštìva pivnice stála za to. Døíve nebo pozdìji se však piják zákonitì musí tekutin zbavit a mu¾i s vervou obèùrávají zdi Prahy, v èem¾ jsou nejen tolerováni, ale i povzbuzováni! Èlovìk se pak nemù¾e divit, ¾e stovì¾atá Praha páchne moèí.


®ena Máòa, které moje obliba v pití piva nikterak neimponuje, byla zhrozena, kdy¾ jsem s kamarády za dlouhý veèer porazil tøi plznièky. “Jsi alkoholik a nic ti nepomù¾e. Zajdeš na cirhózu jater,” temnì konstatovala a nic nedala na to, ¾e kamarádi vèetnì kamarádek za veèer kliïánko vypili a¾ devìt velkých plznièek…


Pospolitost a kamarádství byla další vìc, která se mi zamlouvala. Všechny ty akce, a» ji¾ sportovní èi pijácké, které se odehrávají na chatách a osadách, pøi kterých je legrace, a na kterých se všichni podílí, se mi moc líbily. V Èesku se poøád nìco oslavuje, stále se nachází dùvody proè se sejít, jak mít dobrý èas a jak nìco pojíst a vypít. Tato soudr¾nost, toto par»ácké kamarádství a smysl pro legraci mnì v Austrálii chybí.


Kdy¾ øeknu, ¾e se mi líbily Èešky, omílám svatou pravdu. Èeské ¾eny na sebe v¾dycky dovedly dbát. Jsou krásné, dovedou se vkusnì oblékat a zkrátka mají šmrnc. Oproti chlapùm krásnì voní. Hlavnì ty, které zrovna neèpí cigaretovým kouøem! V Èesku se toti¾ poøád ještì strašnì hulí.


“No a co se ti, dìdku, u nás nelíbilo? A kápni bo¾skou nebo u¾ nedostaneš další pivo,” pohrozil Kája.

“Ja nevím, mnì se tu skoro všechno líbilo,” odpovìdìl jsem po pravdì. “Ale kdy¾ jinak nedáte.” Zhluboka jsem se napil a zaèal jsem.

“Tak snad nejvíc se mi tu nelíbí jak je to tu všechno zkorumpovaný.”
“Má pravdu,” souhlasili kamarádi.

“Pak se mi nelíbí jak všichni od rána do veèera na všechno nadáváte, všechno jenom kritizujete, ale nic nedìláte, abyste to napravili,” øekl jsem více opatrnì.

“No jo, kdy¾ vono jde hovno co dìlat, proto¾e je to tady úplnì všechno v prdeli,” rozvá¾nì pronesl jeden host a poruèil si další rovinku (výraz pro pivo.) Všichni souhlasili, ¾e opravdu nejde nic dìlat, proto¾e není koho volit, jeliko¾ jsou všichni politici zlodìji, kteøí jdou do politiky ne pro blaho národa, ale aby si sami co nejvíc nahrabali. V té chvíli jsem si pøipomenul smutnì pravdivé konstatování MUDr. Jana Hnízdila, ¾e jakmile èeští politikové vstoupí do svých funkcí neprodukují ¾ádné reformy, nýbr¾ aféry…


Chtìl jsem se pustit do hlubší debaty na toto téma, avšak bylo mi øeèeno, abych to neøešil, proto¾e stejnì nic nevyøeším. A a» si dám radìji další pivo. A panáèka. Ne¾ jsem mìl mo¾nost pokraèovat, jedna dáma prohlásila, ¾e je fakt nemo¾ný to jako národ nìkam dotáhnout, kdy¾ máme blbýho prezidenta, kterej navíc krade pera, tak¾e jsme pro smích celýmu svìtu. Pijáci jako jeden souhlasili.


Já nabral dech a pokraèoval jsem “Jo, ještì se mi tady nelíbí ty vaše rozbitý a hlavnì poblitý chodníky,” øekl jsem a rychle dodal, “A ty smrdutý, vobechcaný zdi.”

Nato mnì bylo vysvìtleno, ¾e to „blití je úplnì normální, proto¾e kdy¾ je tolik hospod a tolik lidí, kteøí tam chodí, tak je nabíledni, ze nìkdo sní nìco zka¾enýho a na to konto se poblije. A vùbec, ¾e ani tolika neblijí našinci, ale ti pøiblblí Angláni, kteøí do Prahy jezdí na chlastací zájezdy a pak se chovají jako zvíøata.“


Tak tomuto vysvìtlení jsem docela vìøil, proto¾e cizinci se v Praze opravdu chovají zhùvìøile. A co jich tam je! Dodal jsem, ¾e se mi taky nelíbí jak ti krajnì podezøelí èernoši na Václaváku oèividnì prodávají drogy a nikdo nic proti tomu nedìlá.


“To je zkorumpovaná policie. Ty negøi ji mají toti¾ v kapse,” vysvìtlil jeden piják a já nemìl dùvod, proè tomu nevìøit.


“A co ty ruský vobchody v centru Prahy, co prodávaj ty šílenosti jako loutky, èarodìjnice, papáchy. To mají všechno v rukách mafiáni. To se ti líbí? A to, ¾e Karlovy Vary zrovna tak vlastnìj ruský mafiáni, to se ti taky líbí?” nabuzenì se ptal jeden z hostù.


“Nelíbí, to víte ¾e se mi to nelíbí. Zrovna jako se mi nelíbí všechny ty smìnárny, kde vás vokradou a pøed kterýma jsem byl varovanej policií. Nelíbí se mi jak se parkuje na chodnících, jak nezvládáte automobilovou dopravu, jak lidi jezdìj bezohlednì a agresivnì jako hovada. Nelíbí se mi jak máte na všechno sto a jednu výmluvu, jak si myslíte, ¾e jste mistøi svìta, proto¾e víte všechno nejlíp. Jak pro vás neplatìj zákony. Vadí mi, ¾e jste rasisti.” Chtìl jsem pokraèovat, ale nemìlo to smyslu. Ještì bych tøeba navíc dostal pár facek. V hospodách to tak èasto chodí. Vìtšina z nás mìla u¾ nìco vypito a lidem je stejnì jedno, co si o nich emigranti myslí…


Vtip je však v tom, ¾e i pøes všechny nešvary a negativní vìci se nám v Èesku moc líbilo. A ¾e se tam s radostí opìt na dovolenou vrátíme. Èesko je koneènì demokratická, svobodná zemì a zále¾í jenom na lidech, jak si nabyté demokracie budou vá¾it, jak jí budou chránit a hlavnì jakým zpùsobem budou demokratické svobody interpretovat a chápat. A¾ se s tím dovedou vypoøádat, bude v Èesku ráj na zemi.


Ivan Kolaøík

Další èlánky autora:

Neúspìšný hráè
Úvaha o bolesti
Nebezpeèná práce
Úvaha o taxikáøích
Policejní dar - 1
Policejní dar - 2
O lásce k umìní - 1
O lásce k umìní - 2
O lásce k umìní - 3
O lásce k umìní - 4
O lásce k umìní - 5
O lásce k umìní - 6
Opuštìný man¾el
Povídání dìdeèka
Rybáøem proti své vùli
O havìti
Neobvyklá zamìstnání
Úvaha o sportech
Rozhovor se zrcadlem
Vánoce jsou svátky klidu
Úvaha o vášních
Úvaha o chùzi a zdravení
Úvaha o pivì
Úvaha o kompjùtrech
Úvaha o kantorech
Úvaha o umìní a tetování
Úvaha o spaní
Úvaha o mluvì
Úvaha na nevšední téma
Moje štace v Americe - 1
Moje štace v Americe - 2
Další štace po svìtì - 3
Další štace po svìtì - 4
Fejeton o bázni
O svatbì a slavném spisovateli
Babièèino z mrtvých vstání
O tatínkovi
O oslovování a chabé pamìti
Ticho léèí
Neobyèejná svatba
Slu¾ba vlasti odrodilce
Setkání s královnou
Ouchylou proti své vùli
Silvestrovské muzikály
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò
O australském jaru
Kobylí závody
Úvaha o Silvestru
Kam s ním
O módì mládí a plášti Oberonu
Jak jsem se stal dla¾dièem
Moje nejoblíbenìjší místa
Jak jsem kupoval dámské intimní obleèení
Vznešená záliba
Nebezpeèí na australských plá¾ích
Konverzace o poèasí