Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Baculato


Já mìla opravdu bájeèného mu¾e toho druhého. Laskavìjšího èlovìka nenajdeš. Ale jednu chybu mìl pøece - strašnì rád jedl. A podle toho taky vypadal. A tak jsme mu v rodinì støídavì nadávali, ¾e nás taky dìlá tlustými - to se vá¾nì nedalo vydr¾et nejíst a koukat, s jakým nádherným potìšením sedí nad talíøem - a støídavì ho strašili, ¾e si doslova usiluje o ¾ivot. A tak se dal vyprovokovat k lékaøi. Spíš, aby nám ukázal, jak je fit. Ale vrátil se schlíplý. Srdce opravdu nebylo jak se patøí. Nìjaký èas to vskutku vydr¾el. Jídla se odva¾ovala, i my jsme si pochvalovali - ale mám-li to popsat po pravdì - èasem zavládla jakási ponurá nálada. Vìci, které jsme pøedtím pøecházeli mávnutím ruky a vytrvale optimistickou náladou, zapøíèiòovaly nevrlé mruèení. Svìt zešedl, ztratil lesk.


Pak šel tatínek na kontrolu a vrátil se rozzáøený. Ubral dvì kila a má prý jíst pìtkrát dennì. A toto naøízení opravdu svìdomitì dodr¾oval. Døív jídal tøikrát a staèilo to, ale teï pøidal desátku se svaèinkou, nikterak se nešetøil. A marnì jsme do nìj mluvili, ¾e to tak nebylo myšleno. Jen se culil - "U¾ si od vás nenechám kazit ¾ivot!" a jedl s chutí a pìtkrát, jak "doktor naøídil". Ale veselo bylo u nás jako døív.


To já jsem v ¾ivotì zkusila zhubnout víckrát. Po válce, za které všeho bylo málo, mne ten pocit svobody omámil tak, ¾e jsem kromì všeho ostatního zaèala taky dlabat, na co jsem pøišla. Tak sem moje váleèná hubenost zaoblovala, a¾ jsem se stala "pøescentem". V té dobì se mi naplnil dívèí sen - dostala jsem se k divadlu. Jen¾e co jsem èasem - proboha! - mìla hrát? Papula jako meloun, tìlo jako sud. A tak jsem hrála jak se u divadla øíká "èurdy". Starý jsem neumìla - a abych øekla pravdu - mladý taky tuze ne. V pùli sezóny pøišel k souboru bájeèný èlovìk, nadìjný re¾isér - ostatnì kdo je z Brna bude pamatovat re¾iséra Zdenka Dopitu. Potkal mne jednou na chodbì a povídá - holka, jestli zhubneš, tak ti dám roli. A víš co, já ti vìøím, tak¾e ti ji dávám hned. Preciozku v Chuïasovi. Ale do premiéry budou kila dole!


Tak jsem se do toho dala s takovým strašlivým úsilím, ¾e se mi opravdu povedlo za šest týdnù tvrdého cvièení a témìø bez jídla zhubnout dvacet šest kilo. Ale pak jsem hubnula nezadr¾itelnì dál, spala, kde mne kdo opøel a roli nakonec dohrála kolegynì, proto¾e já jsem se z toho pár mìsícù uzdravovala. Ale pøece jen pár let ¾ivota jsem ¾ila jako pìkná štíhlá holka. A¾ mi pøišlo mít dìti a znovu jsem pìknì nabrala. A proto¾e ty poslední dvì mìly porodní váhy nad pìt kilo, páteø se vzbouøila a pøestala jsem chodit. Tentokrát jsem se do hubnutí dala s rozvahou. Na sladkosti jsem zapomnìla docela, ostatní - s kuchyòskou váhou pøi ruce. A znovu cvièit a pøi velkém hladu rajèata.


Jednou za ètrnáct dní, aby to mìlo èas být vidìt, jsem se centimetrem pomìøila kolem dùle¾itých ¾enských míst. A vida! za nìjaký èas centimetr zaèal staèit. Z krabice jsem vytáhla zanedbávanou osobní váhu a zaèala se vá¾it. Taky jednou za ètrnáct dnù. A ono to fungovalo!
Tentokrát jsem znovu odepsala ètvrt metráku, jen¾e zvolna, bìhem dlouhého roku. A ¾ivot mne znovu zaèal tìšit a mùj mu¾ nestaèil koukat. A ¾e do ka¾dé radosti kápne kapièka pelyòku - nepøidal se. Baštil si dál a tím mi kazil morálku. Tak¾e jsem tak deset, patnáct let vydr¾ela - ale pøi tom jeho pøíkladu to bylo nadlidské úsilí - vzdala jsem to. no, budi¾ mi útìchou, ¾e optimistický, veselý èlovìk je svému okolí milý, i kdy¾ je tlustý.

Naïa Vencovská

 

 

Další èlánky autorky: 

Babièka a error

Èupr ¾enská

Ztracena v cizinì

Psí kusy

Moje máma

Já a nìmèina

Jak se neotrávit

Smìšnosti

Setkání s tajemnem

O mnohém...

To bylo tak...

Za všechno mù¾e Pinková

Lulu za dvacet

Malý ètenáø

Striptýz

Svìt byl mùj

Na levoboku

Všechno, jen ne ly¾e

Ajrkoòak

Démon alkoholu

Cesta èerného kufru

Cesta od poezie k nádobí

Moje milé domovy

Podepsal

Maminky

Kuchaøka pro psa

Neobvyklé Vánoce

Bratrem své matky

Kilo