Kuchařské zajímavosti – 2
Centrem rušného obchodu se stala až do konce 14. století Praha. Do města se přivážely plodiny z českého venkova i ze zámoří (mandle, hrozinky, fíky, rýže, šafrán, muškát, cicvár atd.) V té době se stala nedílnou součástí oběda polévka. 
Na začátku 17. století se kuchaři v Praze seskupili do cechů, které byly pod ochranou svatého Vavřince. Měly svá práva, výsady, kvartální schůze a pokuty. Tyto cechy se udržely až do vlády Josefa II., který je nakonec ale zrušil.
Podíváme-li se do kuchyně Karla IV., zjistíme, že jeho strava se řídila pokyny lékaře mistra Havla. Ten své rady shromáždil v rukopise, který je uchován v Roudnici, v Lobkovicově knihovně. Lékař svému panovníku radil, aby po probuzení prvním jeho krokem bylo vypuzení všeho, co zbytečného v jeho těle jest - po trávení z minulého dne.
„Bude-li čas a místo příhodné, pak myj svoje ruce, tvář a oči studenou vodou v létě, teplou v zimě. Tři zuby sobě korou citronovou. Pak cvič na místech vysokých, čistých a dobrého vzduchu. Šat buď pohodlný a vonný.“
Mistr Havel zakazoval jísti králi stravu přílišné teploty, jídla studená, vodnatá, mastná a jedovatá… Doporučoval mu jenom takovou stravu, která dodává člověku sílu (jehněčí, kůzlečí, telecí, slepičí, kapouny, čerstvá vejce, ryby…)
V době vlády krále Václava IV. se mezi měšťany v Litoměřicích rozšířilo nemírné hodování a tak panovník vydal nařízení, ve kterém stálo, že při svatbách se mohou strojit pouze dva stoly, jeden pro mužské a druhý pro ženské. Při křtinách se pak mají zváti toliko kmotři a tři, nebo čtyři přátelé a těm se smí nabídnouti toliko nápoj. Pití takového nesmí trvati déle, než tři hodiny.
Nejstarší česká rukopisná sbírka kuchařských návodů z 15. století se dochovala v Knihovně Národního muzea v Praze. A nyní pro zajímavost jedno jídlo z této kuchařky.
Štokfiš:
Stluč jej nejprv sekyrú na štoku a namoč jej v vláze, nechť mokne celú noc. Ráno jej pak zastav, ať vře hodinu, neb o dvě. Potom jej vybeř z kotlíku a vybeř z něho kosti. Zastaviš jej zase v čisté vodě a zasol vhod. Vezmiž potom mandluo, zlup jej, daj do panve a zetři velmi dobře. Potom jej rozpusť úkropem, ať je hustá smetana. A když štofkiš bude, s ceď z něhjo vodu, daj naň to mandluové mléko, omasť máslem novým, nebo starým, jestli o masopustě. Pakli by bylo v poustě, tehdy dřevěným nebo lampovým olejem. Dajž cukru do něho aby sládl, řezaných mandluo a řeckého vína. Usmaž čistě cibule, velmi drobně jej usekej a dej naň. Pak na ně daj pepř, zázvor a šafrán.
(Štofliš je ryba dosti špatná, kterou neuvaříš, dokud ji holí nebo palicí silně nenatlučeš. Co je dřevěný nebo lampový olej se mi nepodařilo zjistit).
Ráz české kuchyně se později - v 15. a 16. století změnil. Maso z domácích zvířat se nakupovalo při sobotním trhu na celý týden. O Velikonocích se začala vejce barvit na červeno. Jedlo se hodně ryb rozmanitých druhů (kapři, štiky, parmy, okouni, vizy, lososi, sumci, mřenky, střevle, mihule, raci, slanečci a tresky.) Z mouky se pekl chléb, koláče, housky, žemle, calty, mazance, valdyně (pečivo z dýní) s mákem, družbance …
V české kuchyni se používalo mnoha poněmčených výrazů, které velmi vadily tehdejšímu osvícenci mistru Janu Husovi. Ve svých spisech nabádal lid k používání správných staročeských názvů. Ne německé slovo knedlík, ale šiška. Ne hantuch, ale ubrusec, ne šorc, ale zástěra…
I v 15. a 16. století pokračovalo mezi vrchností a měšťany nemírné obžerství, na které poukazuje nejen mistr Jan Hus, ale i slavný husitský arcibiskup Rokycana, mravokárce Petr Chelčický a sv. Václav. Největším hříchem je krmění, přecpávání a hrdlo prolévání vínem, což pro mnohé jest na světě rozkoší a cílem.
Kaše
Vezmi povidel za dva peníze, rozdělaj vodou a zadělaj chlebem strůhaným. Daj květu bezového, růžového a opepř dobře.
V Palermu u Neapole se na lékařské škole dochovala knížka z 16. století, která obsahuje pokyny pro udržení zdraví. Některé návody pak pocházejí z 14. a 15. století:
- Budeš-li vodu po stoje píti, zastudíš žaludek, překazíš žití
- Při obědě často střídmě píjej, vejce měkké, nové radši jídej
- Chléb tvoj nebuď teplý, ani tvrdý, ale kvasný, lehký a vypeklý. Slaný, z dobrého zrna pečený, kúry nejez, krev spálenou činí.
- Chléb slaný, kvašený, čistý zdravý jídej, jiný budiž podezřelý
Ze starých kuchařek vybrala: Irena Atzlerová