SeniorTip

Jak ze mne soudruzi lékaři udělali blázna…3

Psychiatrické oddělení – lůžková část

To byl název místa, kde jsem se nyní ocitl. Začala se mne zmocňovat panika, hlavou se mi šílenou rychlostí honily splašené myšlenky z nichž vyskakovaly jako v rychle promítaném filmu jednotlivé obrazy. „Tohle se přece dělá těm, kdo jsou režimu nepohodlní a paní Há se tak mstí; asi jsem už ze všeho opravdu blázen; to musí být nějaký omyl“. To a mnoho dalšího mi běželo hlavou, o které jsem začal pochybovat, zda je ještě vůbec moje či schopná reálně uvažovat.
„Musíš se někoho kompetentního zeptat, musíš to někomu povědět, musíš protestovat, nejsi přece cvok“! Vyběhl jsem v tom mini růžovém pyžámku na chodbu, abych se někoho zeptal, kde najdu nějakého doktora. Chodba byla nyní zaplněná ještě více „divnými postavami“, které se samostatně či ve dvojicích pohybovaly při stěnách tam a zpět. Ve vzduchu to šumělo tichými slovy, jejichž význam jsem nerozeznával. Na mé dotazy po lékaři některé jen zavrtěly hlavami, některé postavy přiblížily svojí tvář k mé nic neříkajíc a já se cítil všelijak, jen né dobře. Panika ve mně utěšeně stoupala. Přece však jedna z žen ukázala do dveří, které byly označeny nápisem „Výdej léků“.
Po zaklepání jsem napnutý k prasknutí vstoupil do ordinace, kde seděla za stolem příjemně vypadající lékařka středního věku a u skříně s léky stála sestra. Rychle, přerývaně, rozčileně a zřejmě dostatečně šíleně, jsem ze sebe chrlil věty o omylu, nechápání, krátkém pyžamu a o dalších, asi sto pro mne nepochopitelných věcech.
Paní doktorka poslouchala, zvedla se a řekla „moment, dojdu si pro papíry“. Za chvíli se vrátila, pozorně četla mé předvolání od KPLK a k tomu náležející zdravotní dokumentaci. Já mezitím blekotal něco v tom smyslu, že „přece mne nemohou zavřít na psychiatrii, že mám sice po infarktu myokardu určité psychické problémy, ale že přece nepatřím do blázince“. Doktorka zvedla oči od papírů a já si všiml, že je má zelené. Nijak mne to neuklidnilo. Po chvilce řekla: „Podívejte pane, toto je lůžkové oddělení psychiatrie fakultní nemocnice. Pod námi je interní oddělení. Jak to na tomto oddělení vypadá, jistě již víte. Osobně si myslím, že větší klid budete mít zde, uděláme vám všechna potřebná vyšetření a potom se uvidí“. Zazelenala očima a čekala, na mojí odpověď. Nevím zda pod vlivem toho zeleného, nebo tím, že jsem se už trošku uklidnil, mi tato nabídka připadala docela rozumná. Kývl jsem na znamení souhlasu, rozloučil se a odcházejíc ještě zaslechl: „Stavte se na sesterně, ať vám vymění to šílené pyžamo“. Tak jsem šel s pocitem, že se snad vše nějak, sice pomalu, ale přece jen, k dobrému obrací. Sakra to jsem se zmýlil !