Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai a popis osoby
Tak zapla»pánbùh atak puberty byl u Taie jen doèasný! Zatím… Dnes u¾ fungoval zase normálnì. Ale nicménì se k minulé hodinì ještì musím vrátit, proto¾e vás nemohu pøipravit o po¾itek z toho, jak Tai psal popis osoby.
Kdy¾ jsem se tedy minule po témìø kriminalistickém výslechu dopídila toho, co má Tai vlastnì psát, nastal nový problém. Tai se nemohl rozhodnout, koho by mìl popisovat. „Nooo…kdyby tatínek, to já vím jen, ¾e moc kouøí,“ mudroval.
„Tak popisuj maminku,o té toho jistì víš dost,“ radila jsem.
„O maminká já vím jen to,¾e jinak ¾íká, a jiné potom udìlá,“ namítal.
„Tak tomu nerozumím, to mi prosím vysvìtli!“ po¾ádala jsem ho, nebo» jeho maminku znám a toto mi na ni nìjak „nesedìlo“.
„Ona èeba ¾íká, ¾e u¾ pro nás va¾it nebude, kdy¾ nejíme, ale pak zase uva¾í!“ rozhoøèil se. Potlaèila jsem smích a vysvìtlila mu, ¾e to není záva¾ná chyba charakteru. „No a co bráška Nam?“ zeptala jsem se opatrnì. Mìla jsem u¾ obavy, ¾e má také nìjakou vadu charakteru, která Taiovi znemo¾ní, aby ho popisoval. Kupodivu však tentokrát souhlasil, i kdy¾ se netváøil moc nadšenì.
Tai si vzal na pomoc uèebnici a v ní uvedený vzorový popis kamarádky. Úvodní údaje zvládl bez problémù, ale pak pøišla na øadu postava. Zcela v souladu se svou momentální náladou vypálil: „Malej, ¾lutej, smradlavej!“
„No Tai! Není ti hanba takhle mluvit o bráškovi?!“napomenula jsem ho.
„Není!“ zavrtìl rozveselenì hlavou.
„Malej je. ®lutej…? To taky- Asiati jsou pšece ¾lutí! A smradlavej …to taký! Èeba kdy¾….,“ hodlal mi vysvìtlit své tvrzení detailnì. Honem jsem ho zarazila a odvedla jeho pozornost dotazem, zda je Nam na svých osm let velký, nebo malý. Tai pouva¾oval a vyøkl závìr: „Nooo, kdyby on byl ve Vietnam, to on by hodnì velký, proto¾e on dobøe ¾ivený, ale tady on tak akorát.“
„Tak dobrá, výšku bychom mìli,“ øíkám.
„A kdy¾ dobøe jí, asi mù¾eš napsat, ¾e je baculatý, ne?“
„No to teda né!“ vyletìl. „Nam není jako sùùùd!“ Uklidnila jsem ho vysvìtlením, jaký je rozdíl mezi tlustý, obézní a baculatý. Kdy¾ mìl popsat Namovu hlavu, provokoval tvrzením, ¾e bratrova hlava je kosoètverec. Jakmile však poznal, ¾e kosoètverec neprojde, zmìnil hlavu na „oválovatou“. A¾ hlava koneènì získala pøijatelný oválný tvar, vznikl zádrhel, jak popsat Namovy oèi. Tai si toti¾ vzpomnìl, ¾e mají pou¾ívat pøirovnání, a zaèal ¾ehrat na brášku, ¾e není modrooký. Na modré oèi znal pøirovnání nìkolik, ale na hnìdé ¾ádné. Pøivedla jsem ho tedy k výrazu „hnìdé jako èerstvì vyloupnutý kaštan“, co¾ ho nadchlo: „Jó, on Nam má oèi taky kulaté jako kaštan!“Kdy¾ psal o chlapeèkovì pleti, sna¾il se prosadit tu svou ¾lutou opakuje stále,¾e Asiaté jsou ¾lutí.
„Napiš, ¾e jeho ple» je na¾loutlá,“ pøesvìdèovala jsem ho.
„Copak je Nam nìjaký citron?“ Ta pøedstava Taie opìt nadmíru rozveselila, tak¾e pracovní proces byl na hodnou chvíli pøerušen… Koneènì jsme se dopracovali k Namovým zálibám a jeho povaze. Na mou otázku, co Nam obvykle dìlá, kdy¾ pøijde ze školy, Tai odpovìdìl: „No níííc! Pak se núúúdí a po¾ád mì otravuje!“ Dalo mi znaènou práci Taie pøesvìdèit, aby nenapsal, ¾e je Nam „hnusnì trapnej“, ale aby ho charakterizoval pouze jako „strašpytla, který se bojí i slepice a koèky“.
Chtìla jsem, aby Tai svou práci vhodnì zakonèil. Hryzal v zamyšlení tu¾ku, pak obrátil oèi k nebesùm a vroucnì pronesl: „Doufám, u¾ druhý takový bratr nebude!“
Pamìtníci, vzpomínejte!