ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC
Zámek Opoèno
V mém šuplíku je plno pohlednic zámkù a hradù. K nìkterým se vá¾í osobní vzpomínky, nìkteré jsem dostala. Kdy¾ jsem dnes šuplík otevøela, vypadla z nìj pohlednice zámku Opoèno. Tentokrát to ale nebude o vzpomínkách, pøeneste se se mnou do dávných dob. Vybrala jsem pro vás trochu tajemna.
Povìsti k zámku Opoèno
O zazdìné paní
Kdy¾ byl na hradì pánem Mikuláš mladší Trèka z Lípy a na Lichnici, vùbec první z rodu Trèkù tady, byl to pán svobodný. Byl u¾ v letech, kdy¾ se rozhodl vstoupit ve stav man¾elský s mladinkou Kateøinou ze Šelmberka. Její otec moc dlouho neváhal, kdy¾ pøijeli na námluvy z Opoèna, dal svùj souhlas s radostí. Dcera se mu mìla provdat za pána velmi bohatého. No a Kateøiny se nikdo neptal, i kdy¾ poukazovala na to, ¾e pan Trèka je ji¾ v letech, ¾e nebude š»astná a podobné námitky. Otec nedbal, jak bylo tehdy stejnì zvykem. Kateøinì dovolil jenom si vzít sebou na Opoèno svoji starou chùvu.
Po svatební hostinì se hosté rozjeli a Kateøina zùstala na zámku sama se svou chùvou a starým man¾elem. Ten býval dosti èasto pryè a navíc také na mladinkou man¾elku ¾árlil. Nemìl tehdy ¾ádný dùvod, ale stejnì ji nechal doprovázet všude komornými a sluhy, chtìl vìdìt o ka¾dém jejím kroku. Kdy¾ se vrátil domù z cest, sluhové ho mìli zpravit o všem, co man¾elka dìlala. A navíc ji její man¾el bral jenom jako okrasu jeho panství, nemiloval ji, byla pro nìj jenom souèást jeho majetku.
Jednoho dne si paní Kateøina, kdy¾ její man¾el jako obvykle nebyl doma, vyšla na procházku do zámeckého parku. Bylo horko a ani sluhùm se v tom vedru nechtìlo doprovázet svoji paní i kdy¾ to mìli naøízeno. Tak paní Kateøina došla a¾ k potoku, chtìla se podívat na pstruhy, kteøí zde rejdili. Bøeh potoka byl podemletý a paní Kateøina najednou zmizela i s utr¾eným bøehem v tùni pod jezem. Staèila jenom slabì vykøiknout. Tento výkøik slyšel mladý rytíø Šanovec, který jel nedaleko od jezu na koni. Kdy¾ dojel k tùni, vidìl, jak tìlo mladé paní mizí pod vodou. Neváhal a skoèil pro ni do vody. Vytáhl je napùl utopenou.
Kdy¾ paní Kateøina pøišla k sobì, myslela, ¾e sní svùj nejkrásnìjší sen ¾ivota. Le¾ela na trávníku a nad ní se sklánìl krásný mladý rytíø. Byla to láska na první pohled z obou stran. Jen¾e oba také vìdìli, ¾e jejich láska musí zùstat v tajnosti pøed starým man¾elem Mikulášem. Scházívali se proto pozdìji buï za hluboké noci, na odlehlých místech v parku a kdy¾ nastala zima, svìøila se paní Kateøina své chùvì. Chùva mìla svoji paní moc ráda a tak dìlala poslíèka a nosila láskyplné psaníèka od jednoho k druhému a naopak. Jen¾e ... nìkdo ze slu¾ebných si tìchto pochùzek chùvy všiml a hned to také panu Mikuláši za¾aloval. A ten si zaèal více všímat chùvy a jejich pochùzek.
Jednoho dne ji zadr¾el i s psaníèkem, který paní Kateøina posílala svému rytíøi. Pan Mikuláš neotálel se svojí pomstou nad nevìrou své man¾elky. Rytíøe nechal s»ít meèem a chùvu za trest zahrabali za ¾iva do hrobu. Nejkrutìjší byl ale trest pro mladinkou Kateøinu. Mikuláš nechal vylámat v silné hradní zdi výklenek tak velký, aby se tam dalo postavit køeslo. Do tohoto si musela Kateøina usednout, pøipoutali ji a výklenek nechal pan Mikuláš zazdít. Pan Mikuláš na práci dohlí¾el a jakmile byla zasazena poslední cihla, otoèil se a odešel. O tom se pak dlouhá léta vyprávìlo a nakonec ji¾ nikdo nevìdìl, zda to byla jenom povìst a nebo skuteènost.
A¾ po létech, kdy se na zámku dìlaly opravy, byl odkryt i tento výklenek. Tehdy byl dìkanem Opoèna pan Josef Mnohoslav Roštlapil. Ten tento pøíbìh našel ve starých archivech a tak ¾ádal, aby pøi úpravách dávali pozor a kdyby tento výklenek našli, aby ho okam¾itì o nálezu zpravili. A opravdu, ve výklenku, který se našel, byla na køesle pøipoutaná ¾ena, obleèená v dobovém šatu a ozdobená šperky. Pøed ní na zemi byly nádoby, ve kterých snad bývalo jídlo a pití, ale paní se k nim stejnì dostat nemohla. Zedníci, kteøí výklenek objevili, byli ale dost chamtiví a nebo jenom ze zvìdavosti, to u¾ se zase dneska nikdo nedozví, se dotkli sedící nebo¾ky a ta se pøed jejich oèima rozpadla na prach. Tímto to ale neskonèilo. Dìkan Roštlapil mìl pøítele, básníka Karla Jaromíra Erbena, a tomu vše vyprávìl. Tím se osud mladinké Kateøiny dostal i do sbírky básní Kytice od tohoto básníka.
Zazdìná
Kdy¾ mladou paní zazdívali,
tu všichni lidi zaplakali,
pán zasmušilý v oknì stál
a jediný on neplakal.
Pøilétla z nebe holubice,
zalétla k paní do temnice.
Zvala ji, zvala k veselí
a obì odtud letìly.
Pøilétla z pekla èerná vrána,
zahlédla v oknì sedìt pána.
Zvala ho, zvala k veselí
a oba k èertu letìli.
Pøíštì - Opoèno – povìsti - O zlé Mandì