Deník paní uèitelky – 25
Sledujeme olympiádu
Olympijské hry. Není v tìchto dnech významnìjší událost - ani pro prvòáky. Celkem chápu, proè nìkteré dìti zívají a jsou evidentnì ospalejší ne¾ jindy. Radìji se ani neptám, v kolik hodin šly vèera spát. Kluci zasvìcenì hovoøí o Jágrovi, holèièky v piruetách pøedvádìjí krasobruslaøky.
„Vytahujeme“ pojmy jako naše vlast, naše èeská vlajka, naše hymna, vyprávíme si, jak moc daleko od nás je Kanada a v letmých náznacích i to, proè mají oni den a my noc. Bohu¾el ale i téma o úrazech, bezpeènosti, helmách. Dìti mì okam¾itì zahrnují vodopádem sportovních pøíhod – veselých i tragických - nestaèím ani reagovat.
Po hodinì kreslení zdobí naši nástìnku Lukáš Bauer i Martina Sáblíková, po pracovních èinnostech i medaile, vyrobené z papíru.
V pøímém pøenosu fandíme hokejistùm pøi zápase se Slovenskem. Pan øeditel tolerantnì zamhouøil oko a nechal nás jednu hodinu nahradit sledováním televizní obrazovky. Pøiøadili jsme se tedy k tisícùm fanouškù, kteøí tak trochu ošidili své pracovní povinnosti – nìkteré starší dìti kvùli náhlé nevolnosti pro jistotu do školy ani nedorazily…
U¾ili jsme si to. Rachtali jsme chrastítky, která pou¾íváme pøi hudební výchovì, náš výkøik Gól!! (a to dvakrát velmi rychle po sobì...) se pøidal k jásotu v ostatních tøídách. Mìli jsme radost pøevelikou. Pár uèitelù mìlo sice snahu vyuèovat, ale myslím, ¾e nakonec podlehli skoro všichni.
V matematice sèítáme medaile, body i metry, odeèítáme nepovedené skoky, zlomené ly¾e, vylouèené hráèe. Do písanky píšeme gól, faul, ly¾e, pøipomínáme velké písmenko u jmen zúèastnìných státù. Náš pøístup k olympiádì je opravdu „komplexní“.
Máme ve tøídì nìkolik sportovcù - florbalisty, fotbalisty, gymnastky, turisty, máme i ma¾oretky a bøišní taneènice. Brzy budeme mít i plnou tøídu plavcù, ale o tom se zmíním nìkdy pøíštì. Kdoví, mo¾ná za pár let nás nìkterý z nich proslaví stejnì, jako dnešní sportovní hrdinové.
„Co myslíte, jaký by mìl být správný sportovec?“ ptám se dìti . Mluvíme o podvádìní, švindlování, pøemýšlíme o pojmu fair play. Dozvídám se, ¾e sportovec nesmí podrá¾et nohy, pít pivo, mluvit sprostì, nemìl by zpívat hymnu falešnì a posmívat se druhým. Mìl by být hodný, rychlý, svalnatý a mìl by domù z olympiády poslat pohled...
Doufám, ¾e se nebudete zlobit, kdy¾ se na závìr dnešního vyprávìní budu chvilièku „vytahovat“. V mém prvním uèitelském roce jsem dostala tøídu druháèkù, 25 osmiletých dìtí. Jedna z holèièek byla moc šikovná, pohybovì nadaná sportovkynì. Kdy¾ jsme v tìlocviku plnili disciplínu bìh na 10 minut, ubìhla víc, ne¾ vùbec bylo pro takhle staré dìti v tabulkách. Potom zaèala jezdit do atletického oddílu, reprezentovala školu v mnoha závodech a vozila spoustu medailí. Nakonec se stala mistryní svìta v bìhu na 800m. Moc ráda se chlubím, ¾e jsem ve 2. a 3. tøídì uèila Lídu Formanovou.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: