Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Vzpomínka na zahrádky
Po delší dobì jsem se vydala na procházku do Stromovky k Malé øíèce, kde kdysi bývala kolonie zahrádek, která byla pøi povodni v srpnu 2002 zatopena. Vìtší èást území zahrádkáøské kolonie byla zabrána pro rùzná sportovištì, ale jedna zahrádka tu zùstala i se stromy - staršími jablonìmi a hrušnìmi, které dokázaly vzdorovat velké vodì a svùj ¾ivot uhájily. Jsou to vìtšinou starší jablonì a hrušnì. Zahrádka zùstala opuštìná, se str¾eným plotem, tak¾e je mo¾né vejít a pozorovat dìní. Nìkdo si øekne, co by se tu mohlo dít - pár stromù a kolem tráva a rùzné plevely, které se postupnì uchytily na nánosu ztvrdlého bahna. Zdánlivì nic, co by stálo za pozornost. A pøece...
Cestou jsem se zastavila ještì u bøidlicové skály se zajímavou strukturou, kdy vrstvy kamene jsou uklonìné doprava. Skála tak trochu pøipomíná èást kmene starého nahnutého stromu s vrásèitou borkou. I lupínky rozpadající se bøidlice u paty skály pøipomínají oloupanou kùru stromu dokonce i barvou, z jedné strany jsou temnì šedé a z druhé rezavé. Na skále teï kvete u¾ jen vlaštovièník vìtší, akáty a šípkové keøe ve vyšší partii skály ji¾ dávno odkvetly.
Zbývá jen pár krokù, cestièka odboèuje vpravo podél øíèky a jsem na místì, které je podle mých pøedstav - ¾ádný upravovaný trávník, ale botanicky zajímavý prostor. Nìkde je ještì vidìt nános bahna, z nìho¾ vyrùstá a po zemi se plazí rdesno ptaèí - truskavec, které právì kvete nenápadnými drobnými kvítky, jinde se uchytil jitrocel kopinatý a jitrocel vìtší, oba kvetou.
Kvete tu i vlèí mák a modrý kakost luèní. Pìknì se tu vyjímají rù¾ice listù dávno odkvetlých pampelišek, jen jedena opozdilá se ukázala v plné kráse. Na jiném místì rozkvetly pomnìnky, po zemi se plazí svlaèec rolní s narù¾ovìlými kvìty. A je tu další rdesno s narù¾ovìlým kvìtem, trochu vyšší - rdesno blešník, Obèas potkávám mravence.
Z podmrakù vysvitlo sluníèko, které pìknì høeje. Kolem mì proletí dva bìlásci a já si hned pøipomenu, ¾e jsem tu vloni vidìla více motýlù. Projdu tedy celou zahrádku a zejména místa, kde jsem se s motýly setkala.
K posezení mì zlákal vìtší kámen èerné bøidlice, pìknì prohøátý, vedle nìho¾ bohatì kvete rù¾ový jetel luèní a poblí¾ jetel plazivý s bílými kvìty. Za zahrádkou je malý domeèek, který snad patøí k tenisovým kurtùm. Od domeèku se ozývá vrzavý ptaèí køik - kolem jeho okapu poletují dva sameèci rehkù zahradních. Prozradí se nejen hlasem, ale i rezavými ocásky. Poletují sem tam a nakonec zmizí nìkde dál mezi topoly. Z koruny stromu poblí¾ trati za øíèkou se zachechtá ¾luna. Obèas se ozve i holub høivnáè, jeho¾ hlas trochu pøipomíná cukrování hrdlièky, ale je v nìm více tónù.
Vydám se na další prùzkum zahrádky. Objevuji druh jetele s drobnými ¾lutými kvítky - jetel pochybný. Moji pozornost upoutá èernohlávek obecný s fialovými kvítky, v koutì zahrádky se souvislým porostem trávy mì zaujme kostival lékaøský, který zaèíná kvést tmavì fialovými kvìty. Pøi chùzi tu a tam vyplaším nìjakou svìtlu mùru, kterou blí¾e neurèím. Dál kvete jestøábník a rmen - kvìty obou se zdají být pomaèkaní, patrnì potluèené prudkým deštìm.
Pøicházím k rezavému plotu, který teï ohranièuje zahrádku od prostoru sportoviš». Plot pøed vodou patrnì uchránily stromy - zejména hrušnì, které u¾ mají malé hruštièky, a další keøe. Za plotem jsou oøezané suché vìtve bøíz a místo je zarostlé kopøivami.
A u¾ je tu první drobnìjší motýl, který chvilku poletuje a usadí se na listu hrušnì, kde roztáhne hedvábnì lesklá hnìdá køídla s bílým lemem. Je to sameèek modráska tmavì hnìdého, pozoruji ho a po chvíli mám mo¾nost vidìt i jeho køídla z rubové strany, typicky "modráskovì" zbarvená, jsou svìtlejší s hnìdavými skvrnkami. Právì tohoto modráska jsem tu vloni pozorovala.
Kolem mì proletí další menší motýl, pøipomínající výraznì oran¾ovou barvou létající plamínek. Chvílí mu trvá, ne¾ si vybere ten správný list, na nìm¾ se usadí a vyhøívá. Je to baboèka bílé C s krásnì vykrajovanými køídly a tmavými skvrnkami. Proè má název bílé C? Dùvodem jsou bílé skvrny ve tvaru C na tmavì zbarveném rubu køídel. Tato baboèka je èilejší, neposedí dlouho. I ona byla vloni pøedmìtem mého zájmu. Potvrdilo se mi to, co jsem pozorovala i ve Støedohoøí - motýli mají svoje teritoria, kde se pohybují, tak¾e, kdy¾ objevím nìjakého motýla, je pravdìpodobné, ¾e bude-li pøíznivé poèasí, mohu se s ním na tomto místì znovu setkat.
Ke svému pøekvapení objevuji dalšího, ponìkud vìtšího motýla, který poletuje nad vrcholem vysoké hrušnì a posadí se na malé hruštièce. Bohu¾el je pøíliš vysoko, abych si ho mohla blí¾e prohlédnout , ale podle tvaru køídel a zbarvení jejich rubu si myslím, ¾e je to baboèka bodláková, ale jistá si nejsem.
Sluníèko se kloní k západu a na zahrádku zaèíná padat stín. Je èas na návrat. Cestou podél øíèky se mihne vìtší tmavý motýl - batolec duhový, který se nezapøe svým fialovým leskem køídel. Vracím se domù s euforií a pøáním, aby zahrádka - tento malý kousek zemì, který se nestal "zelenou pouští" a je rájem motýlù uprostøed civilizovaného svìta, zùstal zachován bez dalších zásahù. V¾dy» je to "Vzpomínka na zahrádky"...
Text a kresba:Jana Haasová - Vesuvanka