Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

JETTI V RYCHNOVÌ



Ze slušnosti uvádíme pøedem, ¾e se nejedná o tolik hledaného yettiho, jen¾ se ostatnì psává s tvrdým y na zaèátku, ale o dívenku. Jetti je toti¾ jméno, které se u¾ívalo v rodinì Rettigovì pro jedno z jejich jedenácti dìtí; z nich jen tøi se do¾ily dospìlosti - Pepi, Karel a Jetti, psaná taky Jetty. Pepi, pøesnìji Josef Ondøej Liboslav, byl piaristou, rektorem piaristické koleje v Nepomuku, mineralogem a meteorologem. Ale Karel, který se vyuèil sazeèem, pùsobil v Terstu, mìl dceru Angelu, která byla vynikající pianistkou, matku zarmoutil, tak¾e ho násilím ze srdce mateøského vyhodila. A dcera?


Pro nále¾itou pøedstavu se pøeneseme na rychnovské Soukenické námìstí v nastávající zimì roku 1834 a vypomù¾eme si detaily dvou obrazù - Panenky Svatohavelské od neznámého lidového autora snad z poloviny 19. století a veduty Rychnova od Jana Antonína Venuta z roku 1818. Pokud nám dopøeje štìstí, bude v posledním pravém oknì prvního poschodí radnice blikat svìtlo. Tam sedí paní Léna Retikowá, my ji ze školy známe jako Magdalenu Dobromilu Rettigovou, ale kdy¾ ona sama se tak podepsala 1825 za pøedmluvu ke své knize
Domácj kuchaøka aneb: Pogednánj a maβitých a poβtnjch pokrmech pro dcerky Èeβké a Moravβké od M. D. Retikowy.


Chcete jeden recept? Tady je na polívku ze ¾ab:
Dej na rendlík kousek másla, nìkolik vaøeèíèek mouky, nech to spejchnout (= krátce povaøit), dej k tomu dobøe oèištìné ¾áby, pak zelenou pokrájenou petru¾el, nech tak asi ètvrt hodiny dusit, pak na to nalej dobøe povaøenou hrachovou a petru¾elovou vodu, nech vaøit, dej kvìtu do toho a buï ty ¾abky nech v tom, anebo to proceï a vlej na sma¾enou ¾emlièku.


Popravdì musíme øíci, ¾e tzv. kuchaøky u¾ vycházely døíve, ale tahle byla pøece jen zvláštní, v¾dy» se jedná o první novodobou knihu svého druhu. Byla urèena mìš»anským dívkám. Budeme volnì citovat dopis M. D. R. - cvièila dìvèata v hospodáøství a vaøení, pracovala neúnavnì a èasu nedìlního pou¾ívala k tomu nìco památkou pro dìvèata vlastenské spisovat, co by jim ku vzdìlání poslou¾iti mohlo. Spravedlivì mù¾eme øíci, ¾e se jich u ní pøiuèovalo - nejen v Rychnovì - tak na dvì stì. Zavádìla s nimi hovory o knihách, dbala na to, aby èeský hovor byl správný. To potvrzuje i drobný fakt, ¾e v její spoleènosti byly ukládány malé
pokuty za cizomluvy, jich¾to výnosù pak bylo pou¾ito k dobrým úèelùm.


Pokud si uvìdomíme, ¾e se jí dostalo vychování nìmeckého, ¾e jí byl dokonce v dìtství zakazován styk s èeskými selskými dcerkami a ¾e její man¾el pocházel z èesko-nìmecké rodiny, pak to musel být skuteèný pøerod v ¾enu-vlastenku.


Vìnujme tøi vìty jejímu man¾elovi Janu Aloisu Sudipravovi Rettigovi: Pocházel z nedalekých Kvasin, byl o 11 let starší ne¾ ona, ¾enil se, jsa mu¾ zralý, ve 34 letech. Pøišel do Rychnova jako magistrátní rada a pobyl zde 10 let. Na svou dobu byl moderní - úøadoval èesky i nìmecky - a vzdìlaný.


Zatím jsme se milé Jetti opravdu nevìnovali, pokusíme se tedy napravit. A kdy¾ u¾ se mnì dostal do rukou tento portrét – cituji – Jettinky dìtátka, namalovaný samotným jejím tatínkem, to prostøednictvím Hanuše Jordána z divadelního oddìlení a rettigolo¾ky Moniky Koldové, obou z Národního muzea, tak proè ho sem nezaøadit. Ostatnì kde jinde bychom se k nìmu jinak dostali.


Pak se z malé holèièky stává hezká, elegantní, pøeštíhlá, smìjící se, chvilková a dobrosrdeèná sleèna, jinde se uvádí ¾e slabá, nedu¾ivá a s nepravidelným oblièejem, v nìm¾ dominovaly oèi plné mladistvého zápalu. Takto ji vidíme v kostele svatého Havla zpívat na kùru èi hrát ochotnická pøedstavení v sále sousední hospody. Odešla pak z Rychnova do Prahy a my o ní právì slyšíme na zaèátku zimy 1834 od samotného jejího otce. On se všude chlubí výstøi¾kem z novin, v nìm¾ ji Èelakovský nazývá slavíèkem z èeských luhù. Pøiznejme, ¾e mìl radost oprávnìnou, by» dìtinskou: Jeho dcera Henrietta Anna Joana Rettigová – doma Jetti - byla úèastna 21. prosince 1834 slavného vstupu písnì Kde domov mùj. Zpívala toti¾ právì v onom pøedstavení Fidlovaèky roli Lidunky o vìtøíèku vanoucím po luèinách. My samozøejmì víme, ¾e právì ne Kde domov mùj, ale dovedeme si ¾ivì pøedstavit, jaké to bylo. I na ní zùstalo trochu onoho opojného ze Škroupovy písnì.


Zastavme se na chvíli - v roli ševce Kroutila vystoupil Josef Alois Prokop, rodák z Liberka u Rychnova nad Knì¾nou, Tylùv pøítel z mládí a pozdìji zakladatel První èeské divadelní spoleènosti pro venkov. Josef Krasoslav Chmelenský psal i o ní v Èeské vèele:
Není mo¾né slyšeti nìco nì¾nìjšího, jako jest píseò Lidušky do des z prvního obrazu Vane vìtøík po luèinách, nic srdeènìjšího si pomysliti, jako píseò Mareše C dur ze ètvrtého obrazu Kde domov mùj. Co se jejího hlasu dotýèe, jistì ka¾dý uzná, ¾e jest velmi líbezný, aneb, abych se tak vyjádøil, sladký. Její zpìv jest veskrze nenucený a lehký a k pøáním jest jenom, aby silnìji zpívala.“ Josef Kajetán Tyl ve zprávì o této høe dodal: Jeliko¾ tedy o tom ji¾ dosti psáno, kdybychme tu o pannì Retichové zmínku uèiniti na povinnost sobì nekladli, kde¾to ponejprv se ukázala obecenstvu. I zjevila» v nì¾né arietce, ¾e nadána jest hláskem líbezným, aèkoli pro velké divadlo ponìkud ještì slabým, a krásnou nadìji vzbudila. A tentý¾ autor v Èeské vèele: Koneènì nám buï nìkolik slov o pannì Rettigové, která dnes ponejprv jako Lidunka vystoupila, pronést: Co se jejího hlasu dotýèe, jistì ka¾dý uzná, ¾e jest velmi líbezný, ano sladký. Její zpìv je veskrze nenucený a lehký.“


A co bylo dál? Ze Stavovského pra¾ského divadla odchází do svìta, 21letá umìlkynì má pøed sebou oslnivou kariéru. Její hlas zní plnì, kovanì, má èistou intonaci i v nejt쾚ích pasá¾ích, v koloratuøe je jistá, má brilantní a výrazný pøednes. Není divu, ¾e se v Mnichovì pak stala miláèkem obecenstva a mìla spoustu nápadníkù. Bohu¾el jí zlá nemoc vzala ¾ivot ve 41 letech.


Jindøiška Milina Rettigová, ve svìtì známá jako Henriette Rettich (skuteènì s ch na konci; mohli jsme se o tom pøesvìdèit kliknutím na odkaz litografie, ulo¾ené ve Vídni) je pochována v Mnichovì, ale v Rychnovì zùstala Jetti.

Josef Krám

Další èlánky autora:
Já chci také hvìzdu
Zmiják
Políbila ji múza
Pium falsum
Byl Ferda Mravenc v Rychnovì?
Rozhovor s Luborem Boøkem
Unikátní nález
O Rychnovácích, co unesli váleènou loï
Bezruký Frantík 
Nejen o kristiánce
Padna na Jelenu
Rychnov není v Rusku
Jetti v hrobì
K narozeninám Lubora Boøka
Za Jiøím Šlitrem
Být profík se vyplatí
Jsem pohyblivý jako veška
Katovna v pustém lese
Hoøeòák z Lázní Bìlohrad
Hrabalení aneb Blecha z Rychnova
Muzeum hraèek
Interview over sea
O Jiøím Šlitrovi a garmošce
O støele Littlejohn
Co se musí stát?
Profesor s hlavou Hadrem ovázanou
Ohlédnutí za 35. folklorními slavnostmi pod Zvièinou
Èrven druhý
Pod fùrou hnoje do Ameriky
Proè máme Dobrovského