Valentýn
aneb jak to vidím já...
Nevím, jak vy, ale já zaèínám být na všechny svátky alergická…
Pova¾te sami!
Èlovìk nakupuje v rámci èasové úspory v supermarketech.
A tady to všechno zaèíná.
Ptáte se co?
Pøece pronásledování klidného zákazníka.
U¾ od øíjna se vynoøí všude v obchodech, kde jen oko dohlédne, vánoèní zbo¾í a posléze i výzdoba. To by nebylo nic špatného, co mì rozèiluje je, kdy¾ 5x za sebou slyšíte „U¾ se zase tìšíme na Jé¾iška…“ a k tomu urputnì omílané koledy, tak to pøestává být nakupování pøíjemné. Nejvíce je mi líto prodavaèek, které jsou urèitì ochotné poslouchat radìji tluèení do hrncù a doma si jistì ¾ádnou koledu nepustí.
Èím blí¾e k Vánoènímu hodování, tím vìtší nervozita, lidé zbìsile pobíhají po nákupních støediscích, aby pak za¾ili i dny ménì hojné.
Na Silvestra musí být za ka¾dou cenu veselo! Co na tom, ¾e se øítíme do dalšího roku, který nevìstí nic dobrého a mìli bychom být obezøetní, tøeba i v obyèejném nakupování. O nìjakém ohlédnutí a bilancování nemluvì…Hlavnì, ¾e jdou kšefty!
Tolik opìvovaná láska k bli¾nímu v èase vánoèním mizí mezi davy uzurpátorù zbo¾í. Taky u¾ jste za¾ili hádku zákazníkù ?
Ze všeho nejvíce mì ale vytoèí reklama. Pùjèíme vám na dárky – deset, dvacet tisíc i více!!! ®e to nebudete mít z èeho splácet? To pøece nikoho nezajímá!!!Však my to z tebe, obèane, dostaneme!
V lednu, kdy jsou lidé témìø bez penìz, si je prodejci pøedcházejí a supermarkety nabízí 100% slevu na to, co se neprodalo, nebo bylo nadhodnocené.
Øíkáte si, v únoru by mohl být klid – chyba lávky!
Velikonoèní zajíèci u¾ tu a tam zaèínají jukat… Ale! Všude kolem vás je rudo!!!
Ne, to není tím, ¾e bychom vzteky nevidìli jinou barvu – to je podsouvání svátku Valentýn… Vy pøece MUSÍTE mít rádi a jak to chcete dokázat, kdy¾ ne naším zbo¾ím… Ten, kdo tenhle novodobý svátek ignoruje, není IN! Proto¾e hlavnì láska, ta je nejdùle¾itìjší – ale hlavnì dnes a s naším zbo¾ím…
Co na tom, ¾e si ji máme projevovat po celý rok. Ruku na srdce, kdy se vlastnì navzájem obdarováváme? V¾dy, kdy¾ nám to konvence naøídí?
Mo¾ná jsem staromódní, ale tenhle zpùsob ¾ivota se mi zdá ponìkud neš»astným…
Také vím, ¾e jiná láska je v mládí – bouølivá a plná temperamentu. Ve stáøí je láska to, ¾e vám nìkdo sundá brýle z oèí, kdy¾ jste pøi èetbì náhodou usnuli…
Ne, nechci pobuøovat, a všechny ty svátky zatracovat, jen si myslím, ¾e je v nich vydìraèské komerce mnohem více ne¾ citu . A také jsem pøesvìdèena, ¾e bychom si mìli zachovat a ctít èistotu lásky a nepodléhat davovému šílenství, které pøikazuje slavit a milovat podle data v kalendáøi.. Rozdávejme lásku, proto¾e bez ní je ¾ivot tì¾ký. Buïme sví, milujme, obdarovávejme své milované, ale po celý rok. A nemusí to být honosné dary. Proto¾e všechny hmotné statky pominou, ale láska pøetrvá…
®idle
Tam,
kde bývá
hodnì ¾idlí,
zdá se,
¾e tam Láska
bydlí
S léty ¾idlí
ubývá -
zbudou pak
u¾ jen
pro ty dva,
co lásku
rozdali -
a na poèet
¾idlí
nedbali…
Libuše Minolová