Motorismus a já - I
Asi budete se mnou souhlasit, ¾e vùnì benzínu byla a asi je pro ka¾dého normálního kluka neobyèejnì slastná a pozdìji, alespoò v mé generaci k tomu pøibyla i vùnì ricinového oleje (pokud vám to dosud unikalo, míchal se jako mazivo do paliva pro dvoudobé motory závodních motocyklù). Se mnou to nebylo jinak. Dlouho jsem nebyl mezi tìmi š»astnými, kdo se mohli svézt v tom fantastickém vynálezu, automobilu, mí sourozenci se u¾ v raném vìku stali pasa¾éøi dìdeèka automobilu“, kterým vládl mùj strýc, øidiè bohatého ¾idovského podnikatele (já se teprve klubal na svìt).
Dìdeèek automobil mého strýce (kolem 1930)
Jakmile jsem však dosáhl vìku dostateèného pro získání øidièského oprávnìní alespoò pro motocykl, neváhal jsem. Musím dodat, ¾e r.1948 šlo o úkon ryze administrativní, udìlovalo se bez jakéhokoliv výcviku dokonce i bez zkoušky z dopravních pøedpisù. Na vlastní motorku jsem samozøejmì nemohl pomýšlet, naštìstí tu byl mùj vìrný kamarád, který na svùj první stroj, nezapomenutelný Jawa 100 Robot dokázal uškudlit. Umo¾nil mi absolvovat mé první kilometry za øídítky a dokonce zdokonalit se v pøíslušném umìní.
Jawa Robot v plné kráse z konce tøicátých let
Mìl bych jeho ušlechtilé pohnutky malinko dokreslit. Bydleli jsme spolu a v té dobì u¾ se mu silnì zapalovala lýtka. Jeho mladá pøítelkynì se obèas uvolila navštívit ho v našem doupìti; návštìvì pøedcházel jeho dotaz: nechceš se projet? Rád jsem souhlasil a projel se dohodnuté dvì hodinky po okolí Bratislavy…
Mìl bych odboèit. Robot, který Zbrojovka ing. F Janeèek poprvé pøedstavila veøejnosti v bøeznu roku 1937 na Pra¾ském vzorkovém veletrhu, byl na svoji dobu obdivuhodný stroj. Jeho tvùrce, Josef Jozíf, tehdy ještì mladý konstruktér, jej koncipoval jako motorové kolo, aby pro majitele dosáhl øady mo¾ných úlev a získal tak co mo¾ná nejširší okruh zákazníkù. Jeho urèení osvìtluje tehdejší reklama:
"Dopomù¾e k radosti a zábavì tìm nejmladším od 14 let a ušetøí nohy starým pánùm, kteøí chodili a¾ doposud pìšky. Nepotøebuje ¾ádných pojistek a ¾ádného èísla. Je osvobozen od placení silnièní danì i od vùdèího listu. Jeho dokonalé vypracování a elegantní vzhled, jeho neúnavnost a trpìlivost jsou vlastnosti, které oceníte. Je pøichystán, aby splnil vaše po¾adavky (Podle Wikipedie). "
Ve skuteènosti spíš ne¾ o motorové kolo šlo o malý motocykl, nebo» jeho motor - dvoudobý jednoválec 98,8 cm3 byl dostateènì výkonný a spolehlivý. Výrobce udával nejvìtší výkon 1,8 kW. Motor by1 v bloku s tøístupòovou pøevodovkou s ruèním øazením v kulise na palivové nádr¾i. Spouštìl se šlapadly pøes volnobì¾ku. Rám i ramena pøední vidlice by1y lisované z ocelového plechu, odpru¾ené pouze pøední kolo jednou vinutou pru¾inou umístìnou v ose uprostøed paralelogramu a doplnìnou tøecími tlumièi. Jízdními výkony si Jawa 100 Robot velice brzy získala znaènou oblibu u spotøebitelù. Posuïte sami: hmotnost 49 kg, prùmìrná spotøeba paliva 1,81/100 km, podle katalogu nejvìtší rychlost 65 km/hod, podle mých zkušeností to bylo bez problémù i km 80!
Autor v sedle Robota
Naše láska k motorkám nás brzy pøivedla do Svazarmu, brzy jsme získali licenci na motoristické soutì¾e, soutì¾e zruènosti a nenároèné terénní soutì¾e, stali jsme se nadšenými spoluorganizátory nebo spíše asistenty motoristických dnù na bratislavském výstavišti Slodob. Tato naše záliba se nám jednoho dne náramnì prodra¾ila. Jeden z tehdejších závodníkù, kdy¾ vidìl, jak jsme slintali pøi pohledu na nablýskané závodní stroje, nám nabídl pùjèení své ponìkud zdemolované Jawy 250: kluci, kdy¾ ji dáte dohromady, mù¾ete na ní jezdit. To byl impuls! Nelitovali jsme èasu, a bìhem nìkolika dnù motorka opìt jezdila! Tedy s jistými drobnými výhradami. Na Slodobu se pøipravovala nìjaká akce a tak jsme s pøítelem Iljou nìkolikrát bìhem krátkého èasu profrèeli nedalekou køi¾ovatkou. Pøi té doèasnì poslední jízdì nás, ¾el, zastavil strá¾ce zákona, vadilo mu, ¾e evidenèní èíslo bylo ponìkud pozohýbané a neèitelné. A tak se rozhodl, podívat se našemu stroji blí¾e na zuby. A podivil se: reflektor ještì (sna¾ili jsme se mu vysvìtlit, ¾e jen doèasnì) nesvítil, ruèní brzda nebrzdila, sedlo spolujezdce dr¾elo jen vlastní vahou…Bylo to kruté, dodnes mám pøed oèima tìch tøicet desetikorunových pokutových blokù, pro dva študáky hotová pohroma. Ale i z ní jsme se vylízali.
Pozdìji jsem tìch nádherných strojù, Jaw i Èezetù sedlal daleko více a bylo by o èem povídat, ale pøíštì radìji pøejdu k další kapitole, k automobilu. Abych vás na své budoucí povídání nalákal, slibuji popsat, jak jsem u¾ ve svých dvaceti mohl zasednout za volant skuteèného závodního automobilu, Tatry 607 monopost.
Imra Lencz
Fotografie Jawy Robot: www.sidecar-cz.com/Modely/Jawa7.html
Další èlánky autora: