Jak jsem se stala redaktorkou – 7.část
Škola zavolala…
Léto a prázdniny se chýlily ke konci a na mě čekali mí noví prvňáčci. A tady jsem se dopustila svého prvního „reportérského“ švindlu. No, švindlu… trochu jsem prostě celou událost nakašírovala. Opravdoví novináři to nejspíš nedělají, ale vždyť já jsem teprve začátečník (i když v pokročilém věku), tak co…
To bylo tak.
Napadlo mne, že by byla moc pěkná reportáž z prvního vstupu nového prvňáčka do školy. A tady já jsem přece jako ryba ve vodě. A protože pracuji pro časopis Doba seniorů, bylo by nejlepší k tomu prvňáčkovi sehnat ještě babičku nebo dědečka, který by ho do školy doprovázel, a také jeho se zeptat na vzpomínky, když přicházel poprvé do školy.
Nejdřív jsem si udělala takový malý průzkum mezi svými známými. Poptávala jsem se a zjistila, že skoro všichni si na svůj vstup do 1. třídy pamatují. A většina žen byla dokonce i schopna povyprávět, co měly ten den na sobě. To mě potěšilo.
A teď přijde ten „trochušvindl“. V naší škole pracuje paní účetní, jejíž vnučka Terezka se chystá do mé první třídy. A tak stačila malá otázečka… a zeptala byste se maminky, jestli by to dovolila? Holčička by měla na památku časopis s fotografií, jak jde do 1. třídy- kdo něco takového má? Klaplo to.
Protože jsem se bála, že 1. září bude ve škole velký zmatek, znám to- děti, rodiče, šrumec, dohodla jsem se, (ale to pošeptám jen vám...) že Terezka s babičkou dorazí na fotografování už den dopředu, s taškou na zádech, oblečená do slavnostních šatiček, připravených na zítra, prostě JAKO BY opravdu bylo 1. září.
Třída už bude vyzdobená, všechno připravené, bude tu klid, prostě si na 1.září zahrajeme už 31.srpna. Domluvily jsme se a povedlo se. Jen nevím, co si mysleli lidé, kteří je s taškou na zádech ten den potkali. Posuďte sami, jak jí to slušelo.
Otázek jsem měla připraveno několik, ale mnoha odpovědí jsem se nedočkala. Terezka se těší na všechno, líbí se jí tu nejvíc všechno, na zbytek otázek krčila rameny a pípla nevím.
Tak jsme si alespoň popovídaly s babičkou. Vzpomínala, jak ona byla ze školy nadšená, jak o ní neustále vyprávěla, až to její mladší sestřička nevydržela a když maminka chvilku nedávala pozor, utekla za ní do školy. I Terezka má mladší sestřičku Emu a té se v naší třídě taky moc líbilo…
Babička věděla přesně i jméno své první paní učitelky- jestlipak si Terezka jednou ve svých šedesáti na mé jméno vzpomene.
„Dříve jsme neměli tak krásné oblečení,“ vyprávěla babička, „ani tolik drahých hraček a školních pomůcek, nechodili jsme na angličtinu ani do baletu, ale běhali jsme hodně venku, užívali si s kamarády, mám pocit, že tohle dnešní děti už nezažijí, doba je prostě jiná.“
Terezčině babičce není ještě ani 60, přála jsem si najít „školačku“ ještě starší. Pátrala jsem a našla skvělou vypravěčku v naší sousedce, paní Heleně. Té je 76 let, a když šla do 1. třídy, vypadalo to ve škole o hodně, hodně jinak než dnes.
Její maminka musela do práce a paní Helena šla poprvé do školy sama. S taškou po své starší sestře, v šatech přešitých z těch maminčiných. Se smíchem vzpomínala, jak se ve třídách topilo v kamnech a jakou měli všichni radost, když kamna začala kouřit a všichni utíkali ze tříd. Vzpomínala, jak chudším dětem byla místo svačin do hrnečků rozlévána polévka a dokonce- představte si- místo sešitů měli tabulky a dřívka. Děti z 6 km vzdálené vesničky přicházely pěšky, a když byla velká zima, usínaly únavou ve třídě u teplých kamen. Všichni jim ty dobrodružné cesty do školy záviděli. Dnes jezdí děti autobusem i z jednoho konce vesnice na druhý!
Paní Helena žila v komplikovaných sociálních poměrech, a tak dodnes s dojetím vzpomíná na svého prvního pana učitele, který neváhal zaplatit za ni ze svého peníze na školní výlet. Škoda, že se paní Helena odmítla nechat vyfotit, prý by to ženské ze vsi nepřežily!!!
Ptáte se, jak Terezka zvládla svůj první školní den? Bravurně. Při zpěvu písničky ji sice tréma trošku zaskočila- přece jen- fotoaparáty, kamery, ale pomohla jsem jí a dozpívaly jsme spolu. Přes prázdniny rodiče své malé školačce nově vybavili její pokojíček a spolu s babičkou udělají určitě všechno pro to, aby se holčičce ve škole dařilo.
1. září 2011 vstoupilo do 1. tříd po celé naší zemi něco málo přes 101 000 prvňáčků. Terezka má na tento den pěknou památku- časopis Doba seniorů s článkem o sobě. Vyšel koncem září a poslední věta je taková: Terezce i všem prvňáčkům, kteří letos překročili práh základních škol, ať na cestu svítí slunce.
PS. Před pár dny se rozdávalo pololetní vysvědčení. Terezka měla „samé“…
Eva Procházková