Lidový øezbáø Josef Maceèek z Buèkového na Horní Beèvì ji¾ více jak deset let vyøezává ptáèky
Pan Josef Maceèek (nar. 1938) pochází ze samoty na Janinovì Louce na Horní Beèvì. Z usedlosti v nadmoøské výšce kolem 900 m bylo všude daleko, nevedla tam cesta ani elektøina. Po roce 1960 si koupili starší domek v Buèkovém, odtud je k nejbli¾ší zastávce autobusu jen ètvrthodinka chùze po pìkném asfaltu.
Od nejútlejšího dìtství je Josef Maceèek obklopen pøírodou. I kdy¾ 40 let pracoval v MEZ Frenštát pod Radhoštìm u lisu, vracel se k pøírodì výtvarným projevem, maloval pro pøátele podle pøedlohy olejové obrazy. "Maloval jsem od malého kluka," øekl J. Maceèek. "Ve škole jsem mìl z kreslení v¾dycky jednièku. Hodnì mi dal uèitel František Maliòák ze Zašové, kdy¾ k notám písnièek, které jsme zpívali, nakreslil obrázky Valachù a Valašek. Pozdìji jsem se ve Frenštátì kamarádil s malíøi amatéry, ti mne zasvìtili do výtvarného kumštu. Kromì obrázkù jsem maloval také talíøe, obnovoval malbu soch, betlému, kreslil obrázky do pamìtní knihy obecního úøadu Horní Beèva. Nakonec jsem musel malování nechat, proto¾e terpentýn mi drá¾dil spojivky oèí."
Pan Josef Maceèek nezùstal dlouho neèinný, coby dùchodce se pustil do vyøezávání ptáèkù. V jeho dílnièce je všechno, co poletuje po valašských horách, sýkory, »uhýci, stehlíci, konipasi, ale také sojky, strakapoudi i exotiètí ptáci.
"U¾ jsem jich udìlal pøes tisíc," øíká. "Všichni se rozletìli do svìta." Jako materiál pou¾ívá lipové døevo, øez zásadnì po letech, aby výsledná figura byla pevná. Barvy vodové a tempery, koneèná úprava matný lak. No¾ky z drátku. Vìtvièka buková nebo lísková, kùra se neloupá, je pevná. Podno¾ka z lípy. "Nikdy pøedtím jsem nepracoval se døevem, a¾ v dùchodu," vysvìtluje pan Josef Maceèek. "Mám spoustu kní¾ek o ptácích. Vyøezávám je ve skuteèné velikosti, barvy aby odpovídaly. A zase mi poradil jeden šikovný øezbáø, jak pøidìlávat no¾ky, to byl opravdu problém, aby dobøe dr¾ely. A dìlat ptáèkùm natoèené hlavy, aby vypadali jako v pohybu. Nic nepøikrašluji. Lidem se zamlouvá, ¾e dìlám poctivì, jak je to v pøírodì."
Vyøezávání ptáèkù je jednodušší ne¾ øezat postavy. Nebo tøeba oveèky, kde musí být døevo z mladé lípy, mìkèí, aby bylo mo¾né vlnu no¾íkem pìknì vypracovat. Ale zase tak jednoduché to není. "Nìkteøí øezbáøi zkoušeli dìlat podle mne, ale ztroskotali na malbì. Neumìli namíchat barvy. Já, kdy¾ jsem pøedtím maloval obrazy, mám v tom praxi. Umím namíchat barvy. Tøeba sýkorka, aby mìla pøirozenou barvu, musí se pou¾ít ¾lutá, hnìdá, èerná - a¾ má barva ten správný odstín. Na to matný lak, to se nesmí blyštìt. Potøebuje to zkrátka svoje."
K øezání pou¾ívá pan Maceèek kolem deseti no¾íkù a dlátek. K malbì dvì krabice barev. Nìkolik širokých hrnkù zaplnìných štìtci. V další krabici jsou pøipraveny polotovary k dokonèení øezby, další k vymalování. Na dvorku pod støíškou se suší lipové døevo. Hotoví ptáèci, zavìšení v malé dílnièce na hladké bílé stìnì se zájmem pozorují, jak k jejich hejnku pøibývají další.
Pan Maceèek spolupracuje také s Valašským muzeem v pøírodì, pøedvádí své umìní na øezbáøských dnech a na dnech øemesel, také bìhem jarmarkù. Pøíliš dlouho se v jeho v dílnièce ¾ádné hejnko døevìných zpìváèkù neohøeje, stále se rozlétají z Buèkového široko daleko. Vydávají svìdectví o tom, ¾e je na Valašsku èlovìk, který svým kumštem vnáší pøírodu a¾ do domovù.
Text a foto:Richard Sobotka