Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – èást 3.

 

Skláø

 

Pan Michal Zahradník je chlap jak hora. Od pohledu silák, fachman. Kdy¾ jsem si s ním domlouvala rozhovor, s nièím nebyl problém. Pøijel do naší školy pøedvést dìtem své øemeslo (taky jsem o tom u¾ psala), no a já se s ním dohodla, ¾e a¾ dìti odejdou, ¾e ho odpoledne vyzpovídám.

 

„Jasnì, klidnì, jestli myslíte, ¾e to bude nìkoho zajímat..“ Byla jsem pøesvìdèená, ¾e bude. Našla jsem jeho webové stránky, kde mimo jiné pøedstavuje i své pøedky- a to od svého pra, pra… od roku 1775. Hned mì napadl název pro mùj èlánek „Skláøem osmé generace“ (rozhovor vyšel nakonec s titulkem „Podìdil skláøskou tradici“).

 

A tak jsme se odpoledne sešli. Já se ptala, on odpovídal. Vìcnì, bez zábran, bez klièek. Úplnì obyèejnì. Pøimìøenì sebevìdomý, oprávnìnì hrdý na svou øemeslnou zruènost. Pøekvapilo mì, ¾e ne na skláøství jako celek.

 

Pøiznal, ¾e si pøál jít na elektroprùmyslovku, ale uèení moc nedal a tak to nakonec na støední školu nešlo. ®e se vyuèil skláøem, z toho mìl nejvìtší radost jeho dìdeèek, který si na rodinné tradici velmi zakládal. Schovával staré fotografie, dokumenty, vyprávìl mu o skláøských koøenech rodu. Pradìdeèek byl velmi vá¾eným vídeòským soudním znalcem v oboru skla, na otce, který byl velkým odborníkem v oblasti køemenného skla, se obraceli zákazníci z celé Evropy.

 

Pan Michal mi poctivì odpovìdìl, ¾e ze zavírání skláren a úbytku skláøù se nijak nehroutí. „Není odbyt, nedá se nic dìlat. Kdy vy sama jste si koupila nìco z broušeného skla?“ Marnì jsem v pamìti pátrala po odpovìdi. On vyrábí (fouká) ve své dílnì sklenìné výrobky na zakázku, prodává je, jezdí do škol na besedy se ¾áky a pøedvádí jim, co se sklem doká¾e a jaký je to nádherný materiál.

 

 

Øeè pøišla i na „specialitu“, která je jeho koníèkem. Skláøská modelaøina- unikát. Ze skla vyrobené pohyblivé modely parních strojù a lokomotiv. Jeho snem je pohyblivý sklenìný model Pra¾ského orloje. Bylo by to tak strašnì nároèné, hlavnì èasovì, tak¾e pochybuje, ¾e ho uskuteèní. Ale technicky by to prý šlo, má to promyšlené. „Pøedstavte si, sklenìná ozubená koleèka- hodiny a hodiny práce a pak jeden ten zoubek praskne a mù¾ete to celé vyhodit“.

 

 

 

Pøiznal se, ¾e nejradìji pracuje v noci- v klidu. Nikdo a nic ho neruší, zaleze do své dílny s èistou hlavou a svým sklem. Kdy¾ jsem se zeptala, jestli jeho váha souvisí s jeho povoláním- zaobalila jsem to do poznámky, ¾e vedle køehkého skla moc køehce nevypadá a jestli je tøeba na foukání skla velké síly- zaèal se smát. Spíš to prý souvisí s tím, ¾e v mládí dìlal karate, ¾e právì staví barák a ¾e pøed pár týdny pøestal kouøit.. Pohodový èlovìk se stále dobrou náladou.

 

Ani klasická otázka „veselý pøíbìh z natáèení“ ho nevyvedla z míry. Poctivì se zamyslel a spustil své vyprávìní. Jeho historky souvisejí vìtšinou s pøednáškami. V¾dy na závìr vyfoukne tøídì zvíøátko podle pøání, no a pøemýšliví studenti po¾adují místo zvíøátek radìji moøské panny, lepé dìvy èi jeleny v øíji a podobné artefakty.

 

 

Nejvíc se prý ale nasmál, kdy¾ na nìjaké pøedvádìcí akci za ním pøišel pán s fotografií své krávy, která se právì stala šampiónkou na výstavì, a pøál si, aby mu ji vyfoukl ze skla. Pan Zahradník se dal do práce, po oèku sledoval pøedlohu. Tìsnì za fotografií stála dáma, která si myslela, ¾e fouká její podobu a moc se mraèila. Proto¾e to bylo v Nìmecku a pan Zahradník umí jen pár nìmeckých slov, trvalo prý dohadování velmi dlouho.

 

Rozhovor to byl velmi pøíjemný, v jeho písemné podobì, kterou v¾dy posílám ke schválení, neobjevil pan skláø vùbec nic, co by chtìl opravit, zpøesnit èi vynechat, byla jsem spokojená. Kdy¾ jsem mu koncem èervna poslala výtisk èasopisu Doba seniorù è.7 s uveøejnìným rozhovorem, pøišla pochvala. „Jste schopná reportérka,“ napsal mi. Omlouvám se, ¾e se chlubím, ale byla jsem moc pyšná.

 

 

Na webu jsem našla spoustu dìkovných dopisù na jeho adresu a mnoho obdivných slov pro jeho výrobky. Zaslou¾í si je. Jeho zamìstnání i koníèek splynuly v jedno. Uvìdomila jsem si, ¾e pøede mnou stojí odborník na slovo vzatý, mistr svého oboru. Poprvé mì napadlo, jak je skvìlé, ¾e díky své „novinaøinì“ mohu nahlédnout i tam, kam bych se jinak nedostala.

 

Eva Procházková

Další èlánky autorky