Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Jak to vlastnì bylo s Annou?


Kdy¾ jsem se pøistìhovala do Kynšperka nad Ohøí, zašla jsem se na Mìstský úøad pøihlásit k trvalému pobytu. Vracela jsem se z matriky kolem starostových dveøí a proto¾e jsem z dob svého redaktorování v Podbrdských novinách brala za samozøejmost zaèínat místní reportá¾e na radnici u starosty. Napadlo mne, ¾e bych mìla nakouknout na toho zdejšího.

Vlezu do dveøí, pousmívám se na takového mladšího bezvlasého pána a ¾e "jsem vám tu v Kynšperku krapet zkazila vìkový prùmìr" a prostì jsem se zaèala "kamarádit". A kdy¾ pan starosta slyšel, ¾e jsem vyslou¾ilá redaktorka, potìšenì se zasmál a ¾e prý právì zítra je ustavující schùze na zalo¾ení místního mìsíèníku a tak a» pøijdu taky.


No, pøišla jsem - a zùstala. Èasem jsem se stala tak trochu samozvanou šéfkou, pan starosta - fanda do poèítaèù - trávil hromadu š»astného èasu nad grafickým vzhledem mìsíèníku, já byla za chvíli v mìsteèku známìjší ne¾ falešný patník a psala a psala, a¾ se mi hlava tøepala. Jak by také ne - dostat v sedmdesáti letech, dobì, kdy jiní u¾ si oddychli, ¾e jsou koneènì v penzi - šanci ještì naplno pracovat a s plným elánem a chutí!!!
Mìlo to jednu vadu. Kdy¾ jsem nechtìla být v podstatì jediná autorka, tak jsem ty zkratky místo podpisu mìnila jak se dalo, ale stejnì mi pøišlo, ¾e je tam té Vencovské nìjak moc.


Jednou mì napadlo napsat sem tam alespoò nìco pod jiným jménem. A tak jsem psala fejetonky - sobì pro radost - a jak se ukázalo pro úsmìv i ètenáøùm. A napadlo mne, ¾e tahle fiktivní postava by se mìla jmenovat nìjak "od A do Zet", kdy¾ si má v ¾ivotì obce všímat kdeèeho.


A tak se narodila Anna Z.
Netušila jsem, jak popíchnu zvìdavost, kdo¾e ta Andula vlastnì je. A tak jsem nejbli¾ším sousedkám na "malém" sídlišti tvrdila, ¾e bydlí "nìkde na velkém sídlišti na kulturákem" - tam jsem ji zase ubytovala nìkde na sídlišti u nás. Ale pro Kynšperáky to byla osoba naprosto ¾ivá, existující, které leckdy do redakce i leccos vzkazovali.


Èasem se takovou ¾ivou postavou stala i pro mne - a mìla jsem ji ráda. Tím víc mne naštvala moje redakèní nástupkynì, kdy¾ si ji v dobì, kdy jsem se vracela do Prahy pøivlastnila a nejen to - já jsem Annu Z psala pøátelskou, veselou a tahle "zlodìjka" sice umìla psát taky, ale byla z rodu podmraèených kazatelek a tak mé milé Annì vtiskla cizí nepøíjemnou tváø. Poprvé za celou dobu spolupráce se Zpravodajem jsem v kanceláøi u pana starosty v protestu nad tou nestydatostí byla dost hlasitá.


Do plavek


Man¾el mi k vánocùm koupil zrcadlo. Poøád mi v pøedsíni chybìlo. Èlovìk by mìl opouštìt dùm øádnì upraven a tak jsem došla k názoru, ¾e tam na stìnì chybí právì poøádné, dostateènì velké zrcadlo. Zmínila jsem se o tom náhodou v pøedvánoèním èase - a ejhle! Mu¾íèek - milující, jak jsem si myslela - neváhal a splnil mi mé pøání.


Hned po svátcích mu¾ se synem v potu tváøe navrtali do panelu díry, zaplnili je hmo¾dinkami, zrcadlo uchytili. A spokojenì odešli po svém - tedy pøesnìji na pivo, na které jsem jim z vdìku dala celou stovku. Popadla jsem Iron a klùcek, ¾e tu krásu uvedu do stavu dokonalého. Leštím, leštím a ruka se sama zastavila. V zamyšlení jsem zírala na svùj obraz ...


Tohle ¾e jsem já? To, ¾e mi faldovatí krk, to vidím i v malém zrcadle v koupelnì (a ¾ádnou radost mi to nedìlá), ale tahleta tlus»oška tam naproti? Štípu se do tváøí, ona ten pohyb opakuje. Zmáèknu mezi prsty tu pneumatiku v pase - ta potvora to udìlá taky!


No co, jsem doma sama, ne¾ chlapi propijí tu stovku to chvilku potrvá - rychle jsem shodila domácí pracovní zástìru. Ani jsem nemusela ten smutný striptýz dokonèit - div mi nehrkly slzy do oèí - ze zrcadla se na mne vyvalila kupa sádla. Samozøejmì - prsa nic moc, na tìch to se ví nepøibude ani deko, ale ta spouš» všude kolem! Hlava by ještì ušla, a¾ na ten krk, pa¾e jsou nejménì o dvacet èísel silnìjší, ne¾ si na sebe pamatuji z lepších èasù. Pøes bøicho jsem jen pøelítla pohledem - nemù¾e to u¾ být horší. A stehna? Slon by se za nì nestydìl.


Zaštrachala jsem ve skøíni s letními vìcmi. Jsou tady. Mé oblíbené puntíkované plavky. Jakoby ještì vonìly vodou. Je¾íši! Rvu je na tìlo, pøes zadek to beru silou, boky štosuju co to jen jde - a pak rupl boèní šev. Posadila jsem se s tou zkázou na zem v pøedsíni a slzy se kutálely jako hrachy. To neudìlaly jen ty vánoce. To od podzimku já se mám tak "ráda". S ka¾dým nákupem tu chlebíèek, tu dobrùtka ke kafíèku, na obìd i na veèeøi radìji víc ne¾ míò - jinak to dopadnout nemohlo. A pak se navrch do mne zaèala vkrádat ještì jedna nepøíjemná myšlenka. Ten mùj - v¾dycky mu trvá, ne¾ se rozhoupe mi vyhovìt a teï najednou si s tím
zrcadlem tak pospíšil. ®e on... a slzy teèou a teèou…


A pak jsem dostala vztek. Tak to prrrr, holeèkové! Do léta je daleko, to zvládnu. Nejmíò patnáct kilo pùjde dolù. A just si koupím nové plavky a o èíslo menší ne¾ byly tyhle - pohrobci.


A proè vám to, milé ètenáøky, všechno píšu? Proto¾e jsem se dala do studia zdravé vý¾ivy. Je to moc zajímavé ètení a proto¾e sem tam nìkterá z vás by takovou šokovou "zrcadlovou" terapii mo¾ná taky potøebovala - prostì se díky shovívavé redakci budu s vámi o svou ¾enskou osvìtu od nìkterého dalšího èísla poctivì dìlit.


Vaše Anna Z. alias Naïa Vencovská

Další èlánky autorky