Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…

 

 

 

Tai a inspekce


Tai pøišel na hodinu a oèi mìl "navrch hlavy". Sotva se vysoukal z bundy, vznesl dotaz:
"Paní profesorko, a co je to inspektor?"

Vzpomnìla jsem si, ¾e jsem zaslechla nedávno nìco o "škodné" potulující se po støedních školách v okolí, a zeptala jsem se:
"Máte ve škole inspekci?"
"Teï ne, ale asi pøíští týden-povídala paní profesorka...


Ale co je to ta inspekce a inspektor?" zopakoval v rozšíøené podobì pùvodní otázku. I vysvìtlila jsem mu struènì, k èemu taková inspekce slou¾í a kdo je inspektor. A proto¾e dítka ještì netuší, ¾e inspekce je metla na vedení školy a nebohé kantory, zatímco jich se témìø netýká, rozhodla jsem se kout ¾elezo, dokud je ¾havé. Tai se toti¾ ještì poøád úplnì nesmíøil s tím, ¾e musí sedìt "s holka", a demonstroval svùj nesouhlas aspoò tak, ¾e sedìl od nebohé Martiny co nejdál-prakticky a¾ v ulièce.


"Tai," povídám mu tedy, "inspektor se pøijde podívat, co jste se nauèili a jak umíte, ale taky na to, jak se ve tøídì chováte. No a k slušnému chování pøi vyuèování také patøí to, ¾e ¾áci sedí slušnì na svých místech."
Tai pozornì poslouchal a pøikyvoval.
"Ale s tebou urèitì spokojený nebude," dodávám pøísnì.
"Jak tóóó?" ohradil se dotèenì Tai. "Já v hodina... hodinì...chovám slušnì a hlásím....No, aspoò trochu,"poopravil své tvrzení posléze.
"Ano? Slušnì?" pozvedla jsem káravì oboèí. "A co to sezení kilometr od Martiny?"
"Hm...to sedím," pøipustil nerad, ale honem mne opravil: "Ne kilometr, ale metr...asi."
"No tak to nepùjde, milý Tai," pokraèovala jsem ve výchovném pùsobení," to bys udìlal nepøíjemnosti paní profesorce, proto¾e by ji inspektor pokáral, ¾e si neumí zaøídit poøádek ve tøídì. A to bys chtìl?"


Tai se na mne rozpaèitì podíval, vyrobil si na hlavì svùj módní rozcuch a pak se ujistil:
"A to opravdu?"
Kdy¾ jsem pøisvìdèila, s hlubokým povzdechem slíbil, ¾e kdy¾ bude ve tøídì inspekce, sedne si vedle Martiny normálnì.
"Ale jenom tu hodinu!" upozornil mì se vztyèeným ukazováèkem. Pomyslela jsem si, ¾e lepší je vítìzství èásteèné ne¾ ¾ádné, a u¾ jsem jeho "ultimátum" nekomentovala.


Další týden mi Tai u¾ mezi dveømi rozzáøenì hlásil:
"U¾ byli!"
Honem jsem se zorientovala, kdo kde mìl být, a pak jsem si vzpomnìla na inspekci.
"Kdo? Inspektor?" zeptala jsem se pro jistotu.
"Jo, byl v dìjepise," pøikývl Tai a hned nadšenì pokraèoval, "a my byli všichni tak ...no, jak se øekne...jo, vzorní!"
"Vzorní jste byli? A jak se to projevilo?" dychtila jsem zvìdìt víc.
"No, my sedìli v lavici, vùbec nelezli do ulièka, a kdy¾ paní profesorka nám ukazovala sloupy-ionský a dórský, znáte?- a my trochu nevidìli, ani jsme nevstávali a nenaklonili se do ulièka, aby líp vidìli!"
Potlaèila jsem smích, uvedla na pravou míru "do ulièka" a chtìla jsem vìdìt, v èem ještì se ta vzornost projevila.
"My byli potichu jako myši, ani ty nejvíc ukecaný holky nekecaly. A my hlásili a umìli!" prohlásil hrdì.
"I ty ses hodnì hlásil?"podívala jsem se na nìj s nedùvìrou v oku, nebo» vím, ¾e dìjepis nepatøí mezi Taiova hobby.
"Urèitì!" odpovìdìl mi módním slovem, ale hned své tvrzení upøesnil: "No, asi dvakrát-to staèí. Ale vìdìl a jednou taky odpovídal."
"To ses tedy moc s tím hlášením nepøetrhl, ale pøedpokládám, ¾e vás paní profesorka pochválila," mínila jsem.
"Pochválila," pøikyvoval Tai horlivì, "ona øíkala, ¾e my zlatí!"
Na chvíli se zamyslel a dodal spravedlivì: "Tak já asi ne zlatej, ale aspoò bronzovej jo."


Pak se nezadr¾itelnì rozøehtal a a¾ po chvilce z nìho vypadlo:"Já sedìl v lavici hned u Martiny a ona z toho urèitì na nervy ještì teï. Ta bude ráda, a¾ zase budu sedìt kilometr!"
Tak tohle je Tai!

Míla Nová

Taioviny - 1
Taioviny - 2
Taioviny - 3
Taioviny - 4
Taioviny - 5
Taioviny - 6
Taioviny - 7
Taioviny - 8
Taioviny - 9
Taioviny - 10
Taioviny - 11
Taioviny - 12
Taioviny - 13
Taioviny - 14
Taioviny - 15
Taioviny - 16
Taioviny - 17
Taioviny - 18
Taioviny - 19
Taioviny - 20
Taioviny - 21
Taioviny - 22
Taioviny - 23
Taioviny - 24
Taioviny - 25
Taioviny - 26
Taioviny - 27
Taioviny - 28
Taioviny - 29
Taioviny - 30
Taioviny - 31
Taioviny - 32
Taioviny - 33
Taioviny - 34
Taioviny - 35
Taioviny - 36
Taioviny - 37
Taioviny - 38
Taioviny - 39
Taioviny - 40
Taioviny - 41
Taioviny - 42
Taioviny - 43
Taioviny - 44
Taioviny - 45
Taioviny - 46
Taioviny - 47
Taioviny - 48
Taioviny - 49
Taioviny - 50