Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Krávy a poèítaè, aneb kuriózní odmìna
Jestli¾e se vám spojitost mezi krávou a poèítaèem zdá podivná, ujiš»uji, ¾e jde o souvislost promyšlenou a zcela zdùvodnìnou. Pøesto¾e poèítaè roku kolem roku 1970, kdy se pøíbìh který vám chci vyprávìt odehrál, byl nìco zcela jiného, ne¾ máte dnes pøed sebou. Byl ho plný sál s klimatizací, moderním osvìtlením, kolem se neslyšnì pohybovali jeho operátoøi, výluènì povolaní k tomu, aby ho krmili tu dìrnými štítky, jindy dìrnou páskou a potom v nepochopitelném sledu maèkali rùznobarevná tlaèítka, na co¾ ten podivuhodný stroj reagoval tu pouhým blikáním, ondy tím, ¾e se najednou rozjela širokoøádková tiskárna a na obrovských listech papíru vychrlila tisíce krásnì uspoøádaných èísel. Obèas se k obsluze neslyšnì pøidávali programátoøi v bílých pláštích, aby ten zázrak nauèili zase nìèemu novému…
Mám proti vám, u¾ivatelùm PC okolo této techniky znaèný náskok, kolem tohoto divu 20. století se pohybuji od roku 1960, od doby, kterou neváhám oznaèit jako støedovìk výpoèetní techniky, o tom snad nìkdy jindy. Její mo¾nosti byly silnì omezené, ale u¾ o 10 let, kolem roku 1970 jsem u¾ vládl docela vá¾ným arsenálem matematických prostøedkù a mj. umìl øešit rozsáhlé tzv. optimalizaèní úlohy. Nacházet nejlepší øešení mezi znaèným poètem mo¾ných, 
odbornì øeèeno pøípustných se stalo mým povoláním i koníèkem. Není divu, ¾e se tato zvláštní záliba stala pøedmìtem diskusí i s mými pøáteli, pøedsedou úspìšného JZD a jeho agronoma. Jednoho dne pøišel se zajímavým nápadem: co kdyby ses pokusil zoptimalizovat naši ¾ivoèišnou a rostlinnou výrobu. Máme urèité stájové kapacity, plochy i objemy (taková kráva potøebuje podstatnì vìtší prostor ne¾ vepø), naše pozemky mù¾eme oset øadou plodin, které tvoøí jejich krmivo a poskytují rozdílné výnosy jednotlivých slo¾ek vý¾ivy, víme co kolik nás stojí, ale nevíme jak to všechno sladit, abychom vyprodukovali nejlepší zisk.
Slovo dalo slovo, já jsem se sna¾il promítnout slo¾itosti a vztahy ¾ivoèišné a rostlinné výroby do matematických formulací, oni mi dodali èíselné charakteristiky skotu, prasat a dokonce i slepic, jejich nárokù na krmiva, výnosy obilovin, øepy, kukuøice, bobu, jejich vý¾ivné hodnoty, ceny, náklady a v krátké dobì byl pohromadì asi první konkrétní èeskoslovenský matematický model ¾ivoèišné a rostlinné výroby jednoho konkrétního dru¾stva. Výpoèty probìhly úspìšnì a já, energetik, jsem jim mohl pøedlo¾it svá doporuèení pro osevné plány, nákupy a vlastní produkci telat, selat…
Nebudu vás napínat. Náš pokus pøinesl hmatatelné výsledky, dru¾stvo si vzalo výsledky èísel, který takto poprvé pro nì vyprodukoval poèítaè za své a po skonèení hospodáøského roku mohlo pøekvapivì konstatovat: zisk jednotky se podaøilo meziroènì zvýšit o témìø 18 % !
Soudruh pøedseda pøišel za mnou: já vím, mìli bychom se ti odmìnit, ale nevím jak to nejlépe udìlat. Pøijmeme tì tøeba jako brigádníka, èistì formálnì… U¾ jsem si ¾ivì pøedstavoval jak budu alespoò teoreticky fungovat jako krmiè èi dojiè skotu, vyvá¾et chlévskou mrvu… Ale mám nápad, pokraèoval, jsi zahrádkáø, co kdybys na oplátku pøijal fùrku hnoje (tedy chlévské mrvy)? Poslal bych ti dobøe zale¾elý, z našich kompostù. Mé zahrádkáøské srdce zajásalo, plácli jsme si. Kurióznìjší odmìnu za matematický model jsem si tì¾ko umìl pøedstavit.
Zde by moje povídání mohlo skonèit, ale naznaèený dìj mìl své pokraèování.
Mé matematické modely mì krátce nato pøivedly do atraktivního prostøedí hotelu Golf v Mariánských lázních. Vedl jsem malý ètrnáctidenní semináø v jeho¾ rámci jsme pilnì probírali mo¾nosti tìchto zajímavých prostøedkù operaèního výzkumu v energetice, hledali jejich nejvhodnìjší formulace, analyzovali numerické postupy øešení. V prùbìhu mého pobytu mì dostihla nepøíjemná zpráva, man¾elka skonèila s nepøíjemnou diagnózou v nemocnici v Brnì. Domu jsem se vracel vlakem v prùbìhu nedìle. Do Brna jsem dorazil u¾ bìhem dopoledne, mohl jsem tam vyèkat do odpoledních návštìvních hodin, ale rozhodl jsem se ještì sjet domù, po namáhavé cestì se osprchovat, pøevléknout, sednout do auta a teprve vyrazit do nemocnice na návštìvu.
Plán to byl docela dobrý. Nikoho jsem u¾ doma nenašel, všichni u¾ asi vyrazili na onu návštìvu a tak a¾ jsem se dal do poøádku, vzal klíèe od auta a vyrazil. Toti¾ chtìl. Na vjezdu ke gará¾i le¾ela obludná hromada slíbené chlévské mrvy, toti¾ pøímo hnoje. Mùj pøedseda splnil svùj slib a tu „fùrku“ mi poslal. Plnou vleèku o rozmìrech 2x4 metry, postranice nastavené do výšky, bratru 6 kubíkù. Jak vyšlo najevo, má tehdy patnáctiletá dcera traktoristovi poradila, aby ji vyklopil u vjezdu na zahradu. „U vjezdu“ pochopil traktorista „na vjezdu“ a nevìdìl, jak pøíjemnì mì pøekvapí. Nezbývalo: montérky, holínky, vidle a jal jsem se prohodit alespoò tunel, jím¾ bych z gará¾e projel. Byl jsem mladý, v docela dobré kondici, automobil jsem vysvobodil za necelou hodinu a po novém vykoupání jsem koneènì mohl vyrazit za ¾enou. Na návštìvu jsem dorazil na poslední chvíli, man¾elka byla potìšena, ale všichni mì nìjak divnì obcházeli, mùj pot, smíšený s výpary z hnoje se pøece jen nepodaøilo zcela smýt, prý jsem vonìl (=páchl) jako ošetøovatelky dobytka, kdy¾ se vracejí ze smìny.
Nicménì v nastávajícím hospodáøském roku jsme mìli na zahrádce fantastické brambory, okurky i rajèata. Díky kuriózní odmìnì, kravièkám a poèítaèi.
Imra Lencz
Ilustrace: klipart Winword
Další èlánky autora: