Martinický palác

Palác najdete na Hradčanském náměstí, stojí na konci Kanovnické ulice a je hlavním průčelím obrácený do Hradčanského náměstí. Tato stavba patří mezi nejkrásnější renesanční stavby z druhé poloviny 16. století v Praze.

Na místě, kde palác dnes stojí stávaly v druhé polovině 14. století čtyři gotické domy. Jeden tento dům patřil Benešovi Krabice z Weitmile, který z rozhodnutí krále Karla IV. řídil stavbu chrámu svatého Víta, a v jiném domě bydlela paní Ovka, dvorní dáma královny Elišky. Takže postava z filmu Noc na Karlštejně existovala i ve skutečném životě.

V roce 1541 byl na Malé Straně a Hradčanech velký požár, který tyto gotické domy zničil. Asi o deset let později si pozemky koupil Ondřej Teyffle z Zeilberku a začal se stavbou rezidence v renesančním stavebním stylu, kde měla svoje místo i zahrada.

Tento pán byl ale také evropským vojenským velitelem pevnosti Ráb v Uhrách a tak, protože to bylo dosti daleko, prodal v roce 1583 svůj palác i se zahradou panu Jiřímu Bořitovi z Martinic. Ten dostal od císaře Rudolfa II. povolení k vyjmutí majetku z městské jurisdikce a k zápisu do zemských desek. A pak začal s poměrně razantní přestavbou, budovu dal rozšířit a průčelí bylo ozdobeno rozeklaným štítem.

Pan Jiří Bořita neměl vlastního potomka a tak dostal rozestavěný palác jeho synovec pan Jaroslav Bořita z Martinic. Ten pokračoval v přestavbě a nechal postavit stavení směrem na sever, přestavěl jižní křídlo a prodloužil východní křídlo paláce. V tuto dobu byly dvorní fasády s hlavním průčelím také ozdobeny sgrafity.

V roce 1618 byly ale stavební práce přerušeny. Tehdy došlo k druhé pražské defenestraci, při které byl pan Jaroslav Bořita shozen z okna České kanceláře na Pražském hradě. Naštěstí se mu nic moc vážného nestalo, ale musel ze země uprchnout, byl tehdy v Mnichově. Majetek rodu Martiniců byl později zkonfiskován.

V roce 1622 se vrátil zpět do Čech a byl povýšen do stavu říšských hrabat. Majetek mu byl vrácen, navíc dostal ještě nějaké statky k tomu, stal se nejvyšším komořím a tak mohl pokračovat s přestavbou paláce. To už bylo ale ve stylu raně barokním. Došlo k doplnění malovaných trámových záklopových stropů. Palác byl zvýšen o jedno patro, bylo dostavěno severní křídlo s velkým sálem, do hlavního průčelí byl vsazen půlkruhový portál s kamenným ostěním. Nad něj byla zasazena deska z červeného mramoru s hraběcím znakem rodu Martiniců.

Po smrti Jaroslava Bořity dědili palác další členové rodu, ale Jaroslav Bořita byl poslední, který zde dělal stavební úpravy. Když v roce 1788 rod Martiniců vymřel po meči, koupila palác v roce 1789 Josefa Weitenweberová od poslední majitelky Marie Anny Martinicové. Palác měl tehdy pět dvorů, jednu jízdárnu a dvě konírny. Palác nebyl v dobrém stavu po pruském bombardování a tak nová majitelka nechala v paláci zřídit dvacet pět nájemních bytů, ona sama tam měla pětipokojový byt také. Velký sál nechala tehdy přepatrovat, naštěstí byl jeho vzhled zachován v souboru přesných kreseb a dal se znovu restaurovat. Tyto kresby provedl její syn Felix, byl to nadšený památkář a sepsal i historii paláce. V přízemí byla policejní strážnice.

Při dalších přestavbách byla zde v roce 1840 zřízena stavitelem Janem Hegerem také pekařská pec, zámečnická dílna a byly udělány i další nevhodné přestavby. Takže již na začátku 20. století byl palác poměrně v devastovaném stavu. Bydlelo zde na sedmdesát rodin a malá domácí kaple byla používána jako spižírna. První částečné opravy se provedly v padesátých letech minulého století, byla obnovena sgrafita na východní stěně dvora, ty představují Samsonovy a Herkulesovy činy.

V letech 1967 až 1972 se přistoupilo ke generální rekonstrukci celého objektu. Byla obnovena sgrafita na ostatních dvorních fasádách a na hlavním průčelí. Na sgrafitech jsou zobrazeny výjevy ze života Josefa Egyptského, o Herkulových a Samsonových sgrafitech jsem již psala. V interiérech byly objeveny zachovalé trámové renesanční stropy. Stropy se zachovaly v dobrém stavu díky nařízení císaře Josefa II. Tehdy kvůli častým požárům musely být podbity rákosem a omítnuty. Na stěnách se našlo množství fresek. Nejpozoruhodnější jsou Adam a Eva v nadživotní velikosti, ty byly namalovány podle předlohy Albrechta Dürera. Na kazetovém stropu ve slavnostním sále jsou alegorie Církve a biblických hostin. V kapli je strop malovaný s biblickými motivy. Jsou malované málo používanou technikou a to temperovou barvou na omítku. Další nástěnné malby, jako různé krajiny, jsou z období přechodu renesance do baroka. Dnes je možnost si prohlédnout některé prostory paláce, jako třeba v bývalé konírně je sbírka automatických hracích přístrojů. Také je zde expozice renesančního bydlení šlechty.

Olga Kotačka