Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.

 

Málem squatterem

 

V nedávných dnech probìhla sdìlovacími prostøedky zpráva o squatterech, kteøí doèasnì obsadili usedlost Cibulka v Praze-Košíøích, pùvodnì empirový zámeèek.

 

Mohl jsem být také squatterem na Cibulce, u¾ nìkdy okolo roku 1987. V té dobì díky perestrojce re¾im ztrácel na síle, a tak se mnì, osmašedesátníku, podaøilo získat místo vedoucího hospodáøské správy vydavatelství PANTON. Mìl jsem na starosti údr¾bu objektù rozta¾ených po celé Praze a skladù za Prahou, dopravu, vytápìní a celou øadu dalších ménì významných vìcí. Také finanènì jsem si polepšil.

 

V té dobì mìl Panton na Cibulce výdejní sklad. V hrozných podmínkách se tam vršily gramodesky v metr vysokých sloupcích, nedalo se tam témìø procházet. Za této situace jsem dostal pøíkaz od námìstka, abych obsadil další místnosti v objektu, dal upravit komíny a zavedl elektøinu pomocí kabelù zavìšených na fasádì. Mé výhrady, ¾e jde o kulturní památku, v ní¾ se ¾ádné stavení úpravy nesmí dìlat, a ¾e zpùsob rozvodu elektøiny není v souladu s pøedpisy, byly zamítnuty. Buï to udìláte, nebo odejdete, øekl mi námìstek. A já se dobrovolnì rozhodl radìji odejít a svìøit se zpìt do „bezpeèných rukou“ ¾ákù autoškoly.

 

Lhal bych, kdybych tvrdil, ¾e to byl jediný dùvod mého odchodu z Pantonu, byla to jen poslední kapka, jí¾ pohár trpìlivosti pøetekl. Následující pøíhody podávají obraz tehdejšího hospodaøení, s ním¾ jsem se nemohl smíøit.
Panton mìl k rozvozu zbo¾í jediné vozidlo, Avii. Kdy¾ se porouchala, pokoušeli jsme se ve Vršovicích, aby nám ji opravili. Opravna nám sdìlila, ¾e nemá kapacitu, ale kdy¾ jim opravu i náhradní díly zaplatíme, náhradní díly nám vydá, abychom si ji mohli provést sami. Po konzultaci námìstkem jsme návrh museli pøijmout, pøíslušnou fakturu za neprovedené práce jsem podepsal.

 

Pak se sjednaní meloucháøi dali do opravy. Kdy¾ jsem pøijel na kontrolu, málem mì omývali. Avie byla postavena na špalcích ve skladu plném knih a gramofonových desek. A autogen byl v plné práci. Léta jsem chodil školit šoféry o bezpeènosti práce a bylo pro mne neuvìøitelné, ¾e nìco takového je mo¾né.
Pod vyplacenou odmìnou se skvìl mùj podpis. Za stejnou práci bylo zaplaceno dvakrát…

 

Jindy jsem byl povinen navštívit provozní kanceláø na Smíchovì. Zamìstnanci si stì¾ovali na vlhkost a chlad a já zaèal hledat elektrické hodiny, abych zjistil, zda mù¾eme pøidat pøímotop. Nenašel jsem je. Elektøina byla zapojena naèerno.

 

 

Pak jsem dostal další úkol. Bylo zapotøebí odstranit pøebyteèné pøebaly gramodesek. Byly krásné, v igelitové folii, a to byl právì kámen úrazu. Aby výrobna pøijala zakázku na obaly desek, muselo být objednávka na nejménì tisíc kusù. Kdy¾ se ale deska lisovala v nákladu jen polovièním, a nìkdy i menším, zbylé obaly šly do sbìru. Sbìrny starého papíru obaly s fólii nepøijímaly, proto¾e to èinilo technologické obtí¾e pøi zpracování. Bylo tøeba najít takovou sbìrnu, která by je pøijala a rozlo¾ila do nìkolika balíkù. Samozøejmì, ¾e za takovýto sbìr, se ¾ádné peníze nevyplácely.
Doklad o odvozu do sbìru ovšem existoval a dìsil jsem se, kdy mì obviní, ¾e jsem si peníze nechal.

 

Podobných pøíhod by se našlo víc, ale milosrdný èas je pomalu ma¾e z pamìti. Zdá se mi, ¾e se slušnost a dodr¾ování pøedpisù nevyplácelo za reálsocialismu a ukazuje se, ¾e se nevyplácí ani dnes.

 

Nebo jsem jen tak neuvìøitelnì naivní?

Ivo Krieshofer

Další èlánky autora:
Promìny pra¾ské Letné
Lidé zkazí všechno
Èekání na válku
Klapoklidez
Pár slov o islámu
Erotická ex libris
Neznámý Stalin
Vzestup a pád ÈSSD
Nový Jules Verne?
Pamìti starého bolševika
Izrael bez iluzí
Èlovìk a jeho doba
Alamut
Mocní a všemohoucí
Pomník mé stolici
Dopis nové øidièce
První zkušenost
Ztracený syn
První nevìra
Zasa¾en bleskem
První selhání
První sex trapas
Den blbec
Mùj pøítel milionáø
Mùj spolu¾ák terorista (?)
Povídání o bumbání
Balada houbová
Císaø z bo¾í milosti
Sedm desetin smrti
Bazének a my
Ono se øekne...
Izrael - cesta za koøeny rodu
Francii mám rád
Za teplem na Kanáry
Milionáøem snadno a rychle
Ischia - láska má
Palladium
Za teplem na Kapverdy
Tøiapadesátý