®ivot mezi kolotoèi
Kdy¾ jsem se provdala na venkov, jedna z vìcí, která pro mne byla nová, fascinující a ú¾asná – byly poutì. Ne ¾e bych nechodívala jako malá s rodièi na Matìjskou, chodívala jsem tam i randit „na autíèka“ a nechávala si vystøelit rù¾i, ale tady to bylo nìco úplnì jiného. Tak trochu sousedská promenáda, setkávání rodákù, vzpomínky, fotografie… celá vesnice byla na týden trochu jiná. I ve škole, jako uèitelka- jsem to poci»ovala docela zøetelnì. „Co se dìti nenauèí do pouti, to u¾ se letos nenauèí,“ øíkával kolega a mìl pravdu. Pou» je u nás v¾dy kolem 20.kvìtna, a to u¾ se pak jen zvolna „suneme k prázdninám“.
Na týden k nám do tøídy v¾dy pøibyly dvì, tøi kolotoèáøské dìti, s lidmi od maringotek jsem si v¾dy ráda pokecala, postupnì jako maminku tøí dìtí nám kolotoèe vytváøely výraznou „díru do rozpoètu“.
Kdy¾ jsem zaèala psát reportá¾e do èasopisu pro seniory, napadlo mì na nejbli¾ší pouti vyzpovídat pøíslušníky nejstarší kolotoèáøské generace. Pøijali mì velmi vlídnì, a tak v kvìtnu letošního roku na pouti v Kutné Hoøe vznikla tato reportá¾…
Kolotoèe jsou láska na celý ¾ivot
„Komedianti jsou ti, kteøí hrají komedie – tedy herci, my jsme svìtští, proto¾e se touláme svìtem a Vy jste domácí, proto¾e sedíte doma,“ objasòuje mi paní Josefa Novotná (68). Je z dvanácti dìtí, narodila se v maringotce a kolotoèe jsou její ¾ivot. Stejnì jako všech ostatních, kteøí týden co týden skládají a rozkládají své kolotoèe, støelnice, stánky.
Chlapi od kolotoèù vìtšinou nemají ¾ádné školy, ale od øemesla umí všechno. Jsou automechaniky, zedníky, elektrikáøi, sváøeèi, øidièi. Nauèili je to jejich tátové a ti to okoukali zas od tìch svých.
A ¾eny? V sezónì obstarávají svou „domácnost na koleèkách“, asistují u atrakcí, starají se o dìti. „O pouti je takový cvrkot, ¾e vaøit prostì nestíhám, dáme si v poklusu párek a kafe, na víc není èas.“
Na svých trasách po jednotlivých místech se potkávají a zase rozcházejí, rodiny vìtšinou putují stejnou trasou, všichni ostatní se ale znají a kolotoèáøské dìti mají desítky rùzných tetièek a strýèkù.
„Vím, ¾e bych si mohl vydìlat víc a pohodlnìji, ale nemìnil bych, za nic,“ øíká mi pan Tøíška a øekl by mi to ka¾dý z nich. Pan Tøíška je takovým „vedoucím stanovištì“- dojednává smlouvy s úøady, nájem, elektøinu, s majiteli jednotlivých kolotoèù a stánkù domlouvá, kdo a kde bude mít svou atrakci a vybírá od nich poplatky. I na velkých poutích, jako je tøeba hned ta první jarní- sedlecká- musí všechno klapat.
Sám má krásný autodrom a všech jeho šest u¾ dospìlých dìtí má své kolotoèe. „To je mezi námi takový zvyk, dcery dostávají od rodièù maringotku, synové kolotoè- tedy pokud chtìjí zùstat v bran¾i. Ale ¾ádného jsme nepøemlouvali, bylo to jejich rozhodnutí. Kdy¾ si nìkdo ze svìtských bere „domácího“, musejí se spolu domluvit, jako jedna z mých neteøí. Vzala si domácího a ten mezi nás skvìle zapadl. Je támhle, u toho kolotoèe. Opravdu zále¾í na nich.“
„Jak jsem zvládla v maringotce šest dìtí?“ smìje se paní Tøíšková mému údivu. „Úplnì normálnì, jsme na to zvyklí, já jsem vyrùstala také tak. A proti svým rodièùm máme dnes v maringotkách neskuteèný komfort- sprchové kouty, lednice, automatické praèky, televize i poèítaèe.“
Pøesto¾e je støeda a hlavní nápor návštìvníkù zaène a¾ o víkendu, pou» u¾ pomalièku zaèíná o¾ívat. Procházím hlouèkem rozjaøených dìtí zpátky k paní Novotné. Objímá se právì se svou kamarádkou, potkávají se tak dvakrát za sezónu.
„Kolotoèe jsme pøedali dìtem, u¾ máme s tátou vìk, ¾e bychom mohli být v dùchodu, ale co bychom dìlali? Máme svou støelnici, a i kdy¾ se v¾dycky na podzim tìšíme, a¾ sezóna skonèí, na jaøe u¾ se zas nemù¾eme doèkat, a¾ vyjedeme.
Seznámili jsme se v dìtství, bìhávali jsme spolu mezi maringotkami, tehdy nás nenapadlo, ¾e se jednou budem svìtem toulat spolu. No a vidíme, jsme svoji u¾ víc ne¾ 40 let.
Co dìláme v zimì? Táta opravuje, dìlá údr¾bu a já dávám nejprve do poøádku byt. To víte, kdy¾ v nìm pùl roku nejste, dá to zabrat. No a po Vánocích zaèínám vyrábìt rù¾e. Nakoupím sto rolí krepového papíru, špejle, drátky a dám se do toho. Ne¾ vyjedeme na první štaci, mám jich tak dvacet krabic od banánù. Byla jsem hodnì nemocná, myslela jsem, ¾e u¾ budu muset ten náš tulácký ¾ivot opustit. Ale vyhrabala jsem se z toho, a u¾ jsem zase tu. Jsem moc ráda.“
O pár metrù dál stojí ve své støelnici jeden ze synù paní Novotné se svou man¾elkou. I on se na svìt usmívá, je vidìt, ¾e je ve svém ¾ivlu. „To víte, nìkdy se daøí, nìkdy nedaøí. Zále¾í hodnì na poèasí, a také na tom, kolik mají lidé penìz. Nás to moc baví, ale ne u prázdných atrakcí. Lidí chodí ménì, nemají nazbyt. A doba se mìní, klasické kolotoèe u¾ tolik netáhnou. Lákají moderní, adrenalinové, které jsou daleko nároènìjší technicky i finanènì.“
Novotní mají desetiletá dvojèata, Jiøinku a Jarouška. Teï právì si u¾ívají s ostatními dìtmi nìkde mezi kolotoèi. „Nemají to jednoduché, musí støídat školy, týden co týden nové prostøedí, noví kamarádi. Ale jsou na to zvyklí, zvládli jsme to my, zvládnou to taky. Chodí do ètvrté tøídy a ve škole jim to jde zatím moc dobøe. Jiøinka zkouší sešívat své první rù¾e, kluk u¾ pomáhá tátovi,“ chlubí se paní Novotná.
„Tøeba i oni jednou pùjdou v našich stopách. Byli bychom rádi,“ je na své dìti pyšný i pan Novotný.
Na place kmitají chlapi v montérkách s náøadím v ruce, dokonèují se poslední pøípravy. Vìtšina kolotoèù u¾ je v provozu, u nìkterých se „utahují poslední šrouby“, nanáší se barva na poslední oprýskaná místeèka. Volají jeden na druhého, vzájemnì si pøibíhají na pomoc.
Babièky a dìdeèkové, vnouèata mávající z kolotoèù. Rozjásané oèi dìtí, køik, hudba, smích – typická pou»ová atmosféra.
„Mo¾ná èasem nìkteré menší poutì zaniknou,“ rozmýšlí na závìr pan Tøíška, „ale ty vìtší, tradièní, urèitì pøe¾ijí. A my s nimi.“
Eva Procházková