SeniorTip

OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.15

Je to zvláštní, ale opisování děti opravdu učit nemusíte. To umějí bravurně od samého začátku. Ale ruku na srdce – kdo z nás nikdy neopisoval. Já je docela chápu – člověk je si hned jistější když vidí, že soused to píše tak nějak podobně. Takže když nejde o „důležité“ písemky, dovoluji- nebo spíše přehlížím, občas dokonce i děti vybízím, ať se poradí se sousedem. Pak s pobavením pozoruji, jak se dohadují, navzájem vysvětlují…

Horší to je, když opravdu potřebuji zjistit, co kdo umí a opisování přísně zakážu. Pak nastupují různé ohrádky, vytvořené většinou z desek na sešity či velkých učebnic, přes které není jednoduché dohlédnout. Občas s rámusem padají a v tichu soustředěné práce jsou to jak rány z děla. Některé děti přes ně šilhají, různě se natahují či kroutí, jen aby zahlédly..

Představte si, kdysi jsem v lavici našla i druhácký tahák. Vidím ho jako dnes- velký arch papíru a na něm neumělým písmem měsíce, rozdělené podle ročních období. Muselo to být velmi pracné a kdybych se na milého druháka nemusela „výchovně“ zlobit, měla jsem ho za tu námahu snad i pochválit.

Zvláštní kapitolou jsou i našvindlované podpisy rodičů do žákovských knížek. Takový prvňáčkem nakamuflovaný podpis „maminka“ patří k těm podvodům…roztomilým.

Mílovými kroky se blížíme k vysvědčení a rozhodování o pololetních známkách mi děti rozhodně neulehčují. V závěrečných testech většinou jedničkáři dostávají trojku a děti, u nichž se rozhoduji mezi dvojkou a trojkou jako naschvál excelují a odevzdávají práci bez jediné chybičky. A já pak znovu a znovu promýšlím, přehodnocuji, vracím se a porovnávám.. Doma bývám protivná a definitivní řešení odkládám na nejposlednější termín.

A tak ten jeden volný den pololetních prázdnin jako závěrečný rituál linkuji nový klasifikační sešit a uklízím ten starý hluboko do nejspodnější zásuvky.

V pátek byl u nás zápis nových prvňáčků. Mě nejvíce pobavila malá Terezka, která se hned u vstupu zajímala, jestli je přítomen pan prezident, krásně mi zazpívala „My tři králové“ a po chvilce zamyšlení ještě dodala- abych netápala- že to byli Kašpar, Melichar a Baltazar.

Také Pavlínka, které jsem se zeptala, jakou básničku či písničku si pro mě připravila, mi svou odpovědí vyrazila dech. Zdvořile se mě zeptala, jestli mi může místo toho „zarecitovat“ vyjmenovaná slova po p a spustila: pýcha, pytel, pysk… Smíchy jsem málem spadla pod lavici. Zavolala jsem i p.ředitele a Pavlínka ochotně zopakovala. Její sestřička totiž chodí do 3.třídy a holčička byla přítomna domácímu nácviku.

Podle fotografií jste už určitě poznali, že se teď naše hodiny tělocviku přesunuly z krásně opravené tělocvičny do plaveckého bazénu. Minulý týden nás řidič autobusu moc chválil, jak jsou děti hodné. Nestává se to moc často, a tak jsem hned pronesla směrem ke kolegyním, že se určitě pochlubím na Seniortipu, což tímto činím. A jedna z nich hned odpověděla: „Škoda, že jsi tam nenapsala můj krásný přebrept.“

Tak Dano, tady je. ( i s krátkým vysvětlením). O různých zkratkách i módních pojmech už jsem se tu před časem s povzdechem zmiňovala, jedním z nich je i OČMU (ochrana člověka při mimořádných událostech- dříve jednoduše branný den) Dana se tenkrát ve sborovně zamyslela a pronesla: „Tak zítra máme ten Den ohrožených situací...“