Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. Spolu s vámi se sna¾íme zabránit této ztrátì.  
Pøeneste se s námi do vzpomínek, pøíbìhù èi støípkù ze ¾ivota krajanky, která ¾ije v Kanadì. Vzpomínky vznikají daleko za moøem a jsou bez diakritiky. Nu co¾, nevadí, na jejich zajímavosti to nic nemìní…
 
Pomsta je sladka....

Rika se ze pomsta je sladka. Zalezi na tom, kdo se msti a kdo je stredem pomsty. Jednu malou pomstu, spise trochu humornou mam na mysli. Jenze ta musi chvilku pockat, napadlo me neco jineho o cem psat. Tyka se to etikety. Domnivam se ze kazdy z nas vi, ze zasedneme ke stolu a pockame az usednou vsichni nez se pustime do jidla. I kdyz jsme vyzvani at necekame.

Byla jsem pozvana na obed k pratelum. Hostitelka naskladala misy s ruznymi pokrmy na stul, jako posledni se usadila. Vlastne ji to chvilku trvalo, pomoct navrsit plny stul odmitla. Tak jsme vsichni cekali. Z mis se kourilo, jidlo bylo horke. Ubrus (nebo soused?) me trochu simral na kolenach, tak jsem ho pridrzovala pod stolem, aby me nesimral. Trochu jsem pri tom asi sklonila hlavu. U stolu nastalo ticho, vsichni na neco cekali. Rozhledla jsem se co se deje. "Proc vsichni mlci a cekaji kdyz uz jsou vsichni u stolu?" jsem si pomyslela a zmatene popadla pribor. Hostitelka radostne zvolala: "Nechte si chutnat!"

Vsichni s ulevou popadli pribory, naberacky, zacali si nandavat z mis pripravene pochoutky. A taaak, vsichni cekali na prani dobre chuti, jsem pochopila a dala se do nabirani z mis stejne jako ostatni. Vypada to asi takhle: Nandas si a podas misu, nebo podrzis svemu sousedovi vpravo aby si nabral. Ten ji poda dalsimu sousedovi, zatim co ja prevezmu misu od souseda zleva a podam dal. Nez si naberou vsichni co maji radi, i s ruznymi omackami. Pro solnicku nebo pepr se nenatahujes, pozadas aby ti ji nekdo podal. Takze mnohdy nadobka se soli koluje kolem stolu nez se k tobe dostane. Proto je tech nadobek s ruznym korenim na stole vic, vcetne ruznych dips na salaty z cerstve zeleniny. Je to proste obrad.

Etiketa take vyzaduje, ze dokud vsichni neskonci s jidlem, nikdo nema odchazet od stolu. Byla tam pritomna jedna maminka s detmi. Detem to papani trvalo dost dlouho. Nimrali se v jidle, tohle neji, broccoli je tam, mamiiii, okurka, bleeee, ja to nechciiii...tak jim to maminka vybirala z talire. Nakonec se jeste pobryndali avokadovym kolacem se zmrzlinou navrch. Maminka deticky ocistila a pobizela at vsechno na talirku sni. Popijeli jsme zatim napoje, povidali, cekali na deti az se nadlabnou dosyta.

Mlady muz, ktery sedel vedle me se najednou na me velmi vazne podival a zaseptal: "Vsichni si te velmi vazi, ze jsi se tak dlouho modlila. Mama mi prave septala, az te zase priste pozve, bude trvat na tom, aby jsi se pred jidlem modlila nahlas. To bylo od tebe skutecne krasne, modlit se pred jidlem.....moc hezky zvyk, my to nedelame, vis? Ale priste urcite, je to tak slavnostni..... "

Woci jsem nevykulila, sklopila jsem je zahanbenim. "Proto bylo takove ticho, nikdo se ani nehnul, oni se domnivali, ze se modlim....." Pro jistotu jsem nasla motlitbu "Lord in the heaven...."a naucila se ji celou nazpamet. Nedavno jsem mela moznost si ji vyzkouset na ceste na letiste. Jen "Otce nas"jsem rikala cesky.

Byl den Dikuvzdani - ceske Dozinky. Byla jsem pozvana zas. Hostitelka me pozadala at se modlim nahlas. Provedla jsem. Neni to dlouha motlitba, prekoktala jsem ji bez chyby. Jidlo bylo na stole, zase ticho. Potom pantata, hlava domu, spustil strasne spatnou cestinou.... "Otcenas". Prekvapenim jsem malem otevrela pusu. Civela jsem na nej jako vsichni ostatni. Chtel mi udelat radost, cetl tu motlitbu z kusu papiru, ktery drzel na kline pod stolem. Potom mi ho podal s rozzarenou tvari sirokym pysnym usmevem. Tedy, tu cestinu jsem nepoznala. Bylo to napsane foneticky v anglictine aby to vyznelo cesky. Mam ten kus papiru jeste nekde schovany.
 
Milada Valhova
Další èlánky autorky:
Kanada
Záøí aneb povídání z Kanady