Deník paní uèitelky – 17
Vánoce jsou za dveømi
Co se dá s dìtmi dìlat ve škole pár dní pøed vánoèními svátky? No, skoro nic. A» zaènete s èímkoliv, v¾dycky skonèíte u Je¾íška…
Dneska jsme napøíklad øešili problém „mezinárodní“. Chudáci dìti v jiných zemích, kde nosí dárky Santa Klaus. Jezdí na saních a teï, kdy¾ není sníh… Ještì¾e my máme Je¾íška, ten si poradí v¾dycky.
Tøídu máme krásnì vánoènì vyzdobenou – jedlièku od jednoho hodného dìdeèka, nádherný vìnec se svíèkou od jedné šikovné maminky a parapet plný vánoèních výrobkù, které se chystáme „prodávat“.
Ve ètvrtek toti¾ u nás bude školní jarmark. Se zpìvem koled, s podáváním èaje a cukroví, vyrobeného staršími dìtmi v hodinách vaøení, rodièe si budou u jednotlivých stánkù vybírat drobné vánoèní upomínky. Tìšili jsme se moc, teï u¾ trochu míò, proto¾e chøipka pokazila naše plány – onemocnìlo mnoho dìtí a tak pøipravený kulturní program musíme posunout a¾ na akademii ke konci školního roku. Snad do té doby náš taneèek nezapomeneme.
Do naší školy dorazili i profesionální fotografové. Kašírované pozadí a krásnì nasvícené fotografie – a rodièe kupovali nádherné obrázky rozesmátých prvòáèkù do rodinných alb i babièkám a dìdeèkùm pod stromeèek. Holèièky s naèesanými vlásky, vyfešákovaní kluci. Ane¾ka mì pouèila, ¾e její krásný skvrnitý svetr s ko¾ešinkou není pardál, jak jsem mylnì zhodnotila, ale dalmatin - bylo mi odpuštìno.
A co¾e by školáèci nejradìji našli pod stromeèkem? No, nejskromnìjší pøání to zrovna nejsou, ale snad budou Je¾íškem vyslyšena. Docela mì pøekvapilo, ¾e skoro ¾ádná elektronika, dokonce ani mobily. Vìtšina klukù tou¾í po autodráhách, po rùzných dinosaurech a jejich hradech, robotech a kopaèkách. Holèièky si pøejí barbínkové domeèky všeho druhu, v „kursu“ je panenka mušketýrka a pøedstavte si - zpívající kartáèek na zuby. Ani jsem nevìdìla, ¾e nìco takového existuje.
Já se zase moc tìším, ¾e dostanou i první kní¾ku, kterou budou schopni sami pøeslabikovat a zaènou se pomalu a jistì zaøazovat mezi ètenáøe a objevovat nádherný svìt literatury.
Jak jsem tak vyzvìdìla, dopisy Je¾íškovi jsou napsané. Vitalínek má ovšem problém - maminka má obavu, aby nenastydl a odmítá nechávat v noci otevøené okno. A tak Je¾íšek zatím stále øeší, jak si pro psaníèko dojít. To Štìpánka s maminkou na to šly „od lesa“. Psaníèko polo¾ily na balkón a ještì k nìmu rozsvítily svíèku, aby bylo poøádnì vidìt a odešly do koupelny. Dopis zmizel. Se svými starostmi se svìøovala i Bára. Její maminka má doma – v pøízemí - obchod a Bára by si nejradìji vybrala dárky sama- co kdy¾ to Je¾íšek poplete. Pøála by si toti¾ pejska, který ji unese a oni mají v obchodì dva druhy. Dr¾ím palce, aby byl vybrán ten správný…
Poslední školní den letošního roku zkusíme napodobit lidové zvyky - budeme krájet jablíèka, házet pantoflem, pojídat cukroví. Pokud dovolí poèasí, zajdeme i k nejbli¾šímu krmelci a necháme tam zvíøátkùm vánoèní svaèinku.
Pøedvánoèní èas je nìkdy i èasem rozjímání, dostihnou nás i rùzné smutnìjší vzpomínky. A tak mi dovolte zakonèit trochu z jiného soudku, výroky typicky školními - z naší sborovny a mo¾ná i spousty jiných sboroven. V¾dycky mì naladí do pohody - tady jsou:
„Nejsme alpské krávy, abychom se pøi ka¾dém zvonìní plašili“
a klasik Komenský: „Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest“.
Krásné Vánoce vám všem.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: