Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Hladil jsem krokodýla - 5
Den pátý 
 
To ráno jsme si opravdu u¾ili, nikdo nás z postele nehonil. Na syna støevní potí¾e zaútoèily výraznìji,  mìl dokonce horeèku, v noci zvracel a skoro celý den prospal. Ani já jsem toho all inclusive moc nevyu¾il, nemìl jsem na jídlo pøíliš chu». Oba jsme konzumovali hlavnì prášky, immodium, ¾ivoèišné uhlí a endiaron a zapíjeli dobrými d¾usy. Bohu¾el prášky nezabíraly a pomohl a¾ po nìkolika dnech prášek místní, ze supermarketu. V lékárnì magistr prohlí¾el regál, ale nic proti diarea nenašel. Snad stojí za zmínku, ¾e ten prášek v supermarketu mìli v drogerii nastøíhaný jednotlivì z blistru a prodával se po kusech. To, z èeho se skládá, jak dlouho, kolik se ho má u¾ívat nebylo mo¾no zjistit. My Evropané jsme asi farmaceuty moc rozmazlení, ¾e takové vìci chceme vìdìt. Abych tuto nepøíjemnou kapitolu uzavøel, sluší se øíct, ¾e nemoc se neprojevovala èastým nucením, zato však pobolívalo bøicho a stolice v obvyklém èase byla veskrze tekutá. To abyste vìdìli, co vás eventuálnì èeká…
 
Teï tedy to pøíjemnìjší. Za zmínku stojí ohromná rozloha hotelového pokoje. Vstupovalo se z jakési pavlaèe podél celého traktu. Pokoj byl obdélník o stranì deset metrù a šíøi polovièní napøíè celou budovou. V jeho koutì byla koupelna a WC, z boku této vestavìné èásti byla šatní skøíò. Vedle dveøí byl ještì výklenek s umyvadlem. Nad ním ústila výkonná, by» stará, klimatizace, která dokázala zchladit vzduch natolik, ¾e ji bylo tøeba obèas vypínat. Rozmìr pokoje byl impozantní, v nových stavbách bývají tak malé, ¾e se tam dva sotva mohou vyhnout.
 
Ka¾dý mìl metr ètyøicet širokou postel s dvìma polštáøi, bohu¾el s hodnì slisovaným obsahem. Za negativum pova¾uji špatné nepøímé osvìtlení, které bylo natolik slabé, ¾e se pøi nìm nedalo ani èíst. I lampièka mezi postelemi byla nepou¾itelná. Nejen my jsme po¾adovali lépe svítící šetøivé ¾árovky, ale to byl zøejmì neøešitelný problém. Byli tací, co si takové vyšroubovali na terase a vymìnili si je sami.
 
Pokud jde o jídlo, ¾ádné kulináøské lahùdky nebyly. Øekl bych dokonce, ¾e mìlo nejhorší úroveò ze všech zájezdù, na nich¾ jsem byl. Tak napø. rý¾i èi špagety pøedkládají k výbìru na nerezových plechách v nízké vrstvì do výklenkù s horkou vodou. Voda z rý¾e èi špaget se ohøíváním rychle vypaøuje a vám pak suchá rý¾e èi špagety køupou mezi zuby. Upravit masa neumìjí, bývají tvrdá a máte jich plné zuby. V pravém slova smyslu.Usuzuji, ¾e maso neumí bourat a pokrm pøipravují z toho, co zrovna dostanou. Jako v Rusku blahé pamìti. Ani ryby nebyly na výbìr, aè se rybáøi èiní. Prý se ryby vyvá¾ejí a pro domácí jsou drahé. I kdy¾ bylo jídlo na výbìr peèlivì upravené, vaøili v podstatì , alespoò v našem hotelu Pueblo Caribe, v obou restauracích stále toté¾, i kdy¾ v ka¾dé s malými odlišnostmi.
 
Plá¾ a moøe jsou hned za hotelem, staèí pøejít pøes málo frekventovanou silnici. Celý areál hotelu je oplocen a vchody støe¾í slu¾ba, která kontroluje, zda mají návštìvníci na ruce hotelový krou¾ek. Ten náš byl oran¾ový, a kdy¾ jsme se pokoušeli vstoupit do hotelu vedlejšího, s modrým, abychom se pøesvìdèili, zda nemají zajímavìjší trièka v minishopu, nepustili nás tam. I na plá¾i je minibar, kde je k mání po ránu ledová voda, pozdìji pak d¾usy, drinky èi pivo. Stojí za zmínku, ¾e pivo se všude servíruje z malých dvoudecových pivních lahvièek zpravidla do kelímku, pøièem¾ se uchovává v mrazáku, tak¾e v nìm obèas plavou i kousky ledu. Je tøeba vyèkat, ne¾ se oteplí, pak se dá pít. Ten èeský sládek, co Venezuelany kdys nauèil pivo vaøit, jim asi zapomnìl øíct, jak je skladovat a udr¾ovat.
 
Na plá¾i je jemný písek a obsluha vám po pøíchodu nainstaluje lehátka a nad nimi svéráznou skládací støíšku, která se mi jeví lepší, ne¾ tradièní sluneèník. Moøe je pøíjemnì teplé, ale bohu¾el, pro nìkoho mo¾ná bohudík, jsou dennì vìtší èi menší vlny. Ty pak do 50 m od bøehu vyhloubí v písku své protìjšky, tak¾e prvý krok máte vody pod kolena a druhý jste po pás ve vodì a pak zas naopak. Kdy¾ tento úsek pøekonáte, dá se dobøe plavat, co¾ jsem bohatì vyu¾íval a dennì si dal pùlkilometrovou štreku do pøístavu. Vìtšina turistù však poskakovala v pøílivových vlnách, co¾ nepova¾uji zrovna za nejbezpeènìjší, proto¾e vás taková vlna mù¾e srazit na dno a vyrazit dech. I kdy¾ hoši rozkládající lehátka mìli po ruce èervená vøetena záchranáøù, o dìní vodì se nezajímali. Po celý den procházejí po plá¾i místní prodejci s bi¾utérií, klobouèky, africkými soškami apod. Dokonce i se zmrzlinou. Samozøejmì je tam i stánek s osuškami, trièky, plavkami ap.
 
Snad nejvíc nás v hotelu zaujaly taneèní veèery. Netanèili jsme my, ale asi dvanáctièlenná skupina mladých profesionálních taneèníkù, které jsme pøes den mohli vídat, jak nacvièují nová èísla. Uspoøádali veèer afrických tancù, brazilských, venezuelských, kubánských a pøedvádìli fascinující souhru rytmù  a pohybù. Nìkteré tance se navíc  odehrávaly pod stroboskopickými lampami, tak¾e rychlost pohybù se opticky ještì zvýšila.  Pøedstavení byla dobøe zvládnuta i re¾ijnì,  nìkteré nápady, napø. pøevoz šamana pøes jezírko (bazén) za svitu pochodní, byly vynikající. Uvìdomil jsem si, ¾e tolik energie, co taneèníci vydají za jedinou minutu, nevydám ani za týden. Taneènice byly mladé ¾eny modelkových proporcí. Byla však mezi nimi jedna, která byla ponìkud baroknìjších tvarù. Fascinovalo mì, ¾e jí to vùbec v tanci nevadilo a ¾e se pohybovì svým kolegyním naprosto vyrovnala.
 
Jeden z taneèních veèerù byl prolo¾en bingem. Dostali jsme kartu s èísly a nìjaká zrníèka a konferenciér mezi tanci pøedøíkával španìlsky a anglicky vylosovaná èísla. Syn se náru¾ivì poprvé v ¾ivotì pustil do hry a hrající sousedka, mladá Venezuelanka s dvìma malými dìtmi, mu nakukovala pøes rameno a obèas upozornila, kam zrníèko patøí. Náhle pøi posledním ta¾eném èísle radostnì vykøikla, Ivo obsadil potøebná pole a vyhrál bingo. U stoleèku pak výhru potvrdili a jako cenu dostal reklamní cédéèko hotelu. To byla opravdu povzbuzující náplast na zdravotní obtí¾e.
 
Text a foto:Ivo Antušek
Další èlánky autora:
Byl jsem u konì
Jak ¾ijeme, tak øídíme
Jan Petránek mezi svými
Balíky do Terezína
Levnì za zdravím
Hodina v autoškole
Ochrana poèítaèe laickýma oèima
Nejde jen o jazyk
Jak rychle jezdit
Putování za pøeludem
Dopis pøíteli
Daò z hlouposti
Karty našich vnukù:MAGIC
Pra¾ská vycházka
Je¾dìní v Americe
Slušný øidiè
Slovo o nepøízpusobivých
Poselství od protino¾cù
Rybièky a já
Máte rádi své tìlo?
Pro aktivní ¾ivot
Ischia 2008
O øízení auta
Aféra Mutìjovické uhlí
Hladil jsem krokodýla - 1
Hladil jsem krokodýla - 2
Hladil jsem krokodýla - 3
Hladil jsem krokodýla - 4