Co praví legendy a povìsti...
O vodníkovi
Na jihu od Jièína smìrem ke Kopidlnu je vícero rybníkù. Jsou jako modrá oka, místo øas jsou lemovaná rákosím a sluníèko se na nich pìknì zrcadlí. A tady v jednom rybníku ¾il kdysi dávno vodník Èiperka.
Vodník Èiperka se o svùj rybník staral velice peèlivì. Poka¾dé, kdy¾ se ráno probudil, šel zjistit, jak se daøí jeho pøátelùm v rybníce. To se potom v jeho øíši ozývaly ranní pozdravy. Vodník mìl na starosti nejenom vodní ¾ivoèichy, ale také jeøáby, ledòáèky, vodní vá¾ky a další zvíøectvo, které sídlilo na rybníce a u rybníka. Nìkteøí z tìchto ptákù ¾ili v rákosí kolem rybníka, stavìly si zde svoje hnízda, létali nad rybníkem.
Kdy¾ Èiperka zkontroloval, jestli je vše v poøádku, tak jak má být, vylezl si na svoji oblíbenou vrbu na kraji rybníka, aby si upravil svoje pentlièky a spoèítal si na fráèku všechny knoflíky. Tak tomu bylo i jednoho krásného rána. Èiperka si urovnával pentlièky, vzpomínal, od koho kterou dostal. ®lutou pentlièku dostal od mlynáøe, kdy¾ mu pomohl jako èeledín znovu roztoèit mlynáøské kolo, modrou, tu dostal od sedláka. Tomu pomohl jako èerný kùò zorat jeho pole. Nad èervenou pentlièkou se opravdu zasnil, tu dostal od Maøenky. Té zase pomohl najít jejího milého Michala. On toti¾ tyhle dobré skutky vodník dìlal v pøevlecích, nechtìl, aby ho lidé poznali.
Tak vodník snil a ze snìní ho najednou vyrušil køik vesnických klukù. Èiperka se polekal: "Copak ti tady chtìjí?" Skoèil do vody a plaval blí¾, aby mohl sledovat, co tu ti kluci vlastnì chtìjí a co mají za lubem. Vidìl, ¾e ètyøi z nich odvázali loïku, nasedli do ní a odrazili od bøehu. A kluci nemìli dobré úmysly. Chtìli se podívat do rákosí, k hnízdùm ptákù, doufali, ¾e najdou nìjaká vajíèka. A to se hrubì nelíbilo Èiperkovi. Pøece mu kluci nebudou plašit ptáky, kteøí sedìli na vajíèkách. To teda ne! Rychle odplul do rákosí varovat ptáky, aby se posadili na svá hnízda a ti ostatní je mìli køikem chránit. Tak doufal Èiperka, ¾e kluci vajíèka nenajdou.
A potom se rozhodl, ¾e jim tu jejich troufalost pøece jenom nedaruje. Nadechl se a foukl na vodní hladinu. Ta se rozvlnila a po hladinì zaèaly tancoval dosti velké vlny. Jedna z vln se dostala do loïky, div ji nepøevrhla. To u¾ se kluci zaèali bát. Nevìdìli co se dìje a tak chtìli honem zpátky ke bøehu. On ten vodník Èiperka nebyl zlý vodník, chtìl jenom kluky postrašit, aby mu nerušili ptáky na rybníce. Ti pøece patøili k rybníku, bez nich by to snad ani rybník úplnì nebyl. Tak nenápadnì pøiplaval k loïce a foukal na ni. Kluci se nestaèili divit, pádla nemìli a pøece loïka plula sama ke bøehu.
Kdy¾ se dostali na bøeh, loïku vytáhli z vody a posadili se do trávy. Najednou ten jeden z nich se zeptal tìch druhých, jestli nìco slyší. A jako ozvìna se ozvalo: "Slyšíme. Pamatujte si, ¾e vajíèka nezískáte a ptáky plašit nebudete. Nikdy!" Kluci byli z toho pìknì vyjevení. Pomalu dostali strach, rychle si oblékli svoje usušené vìci a mazali zpátky do vesnice. Jisté je, ¾e se nikomu se svým dobrodru¾stvím nepochlubili. To by asi dostali od rodièù ještì mo¾ná i výprask a nebo by se jim vysmáli, ¾e slyšeli bùhví co.
A co udìlal Èiperka? Ten si zase sedl na svoji milovanou vrbu a pustil se do poèítání knoflíkù. Od té doby se nikdy kluci nepokusili ptákùm na rybníce ublí¾it. V létì se dìti koupaly v rybníce, Èiperka se na nì díval ze své vrby a usmíval se. Mìl radost z jejich radosti. Tak je docela mo¾né, ¾e a¾ nìkdy pùjdete kolem tìchto rybníkù, uvidíte na jedné vrbì sedìt vodníka Èiperku. Nebojte se ho, je hodný, jenom nechce, aby lidé ubli¾ovali jeho vodním pøátelùm. A nezapomeòte ho pozdravit, to on má hroznì rád a v¾dycky vám pìknì odpoví.