Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co bych pro své tìlo neudìlala?

 

Tedy spíše udìlala. Vyšlápla jsem si na thajskou masá¾. Hned na zaèátku vám musím øíct, jdìte do toho, i kdy¾ mo¾ná budete v ohro¾ení udušením, jako já, ale to jen potud, pokud budete ¾ena.

 

Zaèíná to slibnì a pøíjemnì. Drobná Thajka se vám pøi pozdravu ukloní, odvede vás do své komùrky s ¾ínìnkou, pak vám opláchne nohy a ji¾ pøi tomto obøadu vám nohy pøíjemnì masíruje.

 

Nevím, kdo nazval øádìní Thajek na tìle, masá¾í. Chvilku to vypadalo, ¾e mì malými prstíèky nadìlá v nohách ïulíèky, chvilku se do mì zapichovaly její lokty, pak na mì pracovala, jako kdy¾ se zadìlává tìsto (to bylo pøíjemné), pak celými pøedloktími mì rolovala všechny kosti, které byly zadøené jak automobilové destièky, vytrhávala jeden prstík po druhém a øeknu vám, slyšet ten køupot bych Vám nepøála.

 

Malá muèitelka nahmatala pøesným hmatem utahaný kloub, zabrala a s úsmìvem švitoøila, bolí, bolí? Já, ¾e bolí a ona kupodivu nepøestala, byla spokojená, a pustila se do mì s vìtší vervou a tam kde to bolelo nejvíc, tam na chvíli spoèinula celou vahou a myslím, ¾e se i zasnila. Tohle bude mùj konec, ze ¾ínìnky se u¾ nikdy nezvednu, a kdy¾, tak urèitì nedojedu domù. Milunka udìlala pacièkou jasnì srozumitelný pohyb, abych se pøekulila na pupík. Nemìla bych pou¾ívat slovo pøekulila, ale pøefunìla a pøelezla.

 

Veselá masérka se zaèala regulérnì procházet po mých zádech a to, ¾e je drobné postavy u¾ mì ani na um nepøišlo. Kdy¾ se prošla na mých zádech a¾ k hlavì, tak jsem se louèila se svìtem, hanebnì umírajíc udušením vlastním smáèklým, poprsím. Po jejím š»astném návratu z mých zad, pokraèovala procedura ji¾ o nìco pøíjemnìji, a¾ úplnì pøíjemnì. Závìreèným spoleèným cvikem jako kdy¾ dìti dìlají kolíbku, jenom jsou za sebou, jsme se chytli za ruce, ona mì nakopala do zad a byl konec. Byla to hodina muèeníèka.

 

Vstala jsem celá zmámená, vykulená, ale vstala a stal se zázrak. Domù jsem šla jak za mlada, kdybyste mì potkali, mých ... sát byste mì tedy rozhodnì nehádali. Myslím, ¾e jsem snad i poskoèila. Jedinì co mì trápilo, ¾e jsem nevìdìla, zda se po výkonu dává masérce dýško. Tak jsme se na sebe hezky usmály, malinko uklonily a šly si po svých.

 

Jak jsem øekla, jako za mlada…

Naïa Dubcová

Další èlánky autorky:

KUJEBINA

Tatraplán pro Stalina

Zlehka o nábytku

Kam zmizel kamerový systém

Dotýkané vìci

Sladká dívka

Mu¾i na rozcestí

Kam a¾ jsem se dostala od sklenièek na koøení