Říká se, jaký pes, takový pán. Jestli je to pravda to nevím, ale jedno jisté je - ten můj se mnou vždycky vyběhne…... Posuďte sami.
Jmenuje se Ben a už co by štěně, mě pěkně namíchnul. Byl miloučký, přítulný, jen ten pohled,
který občas po mně hodil, prozrazoval, že to bude – fiškus.
Manželka se z něj rozplývala, Benečku sem, Benečku tam a já byl, jak se říká na druhé koleji. Dávala mu to nejlepší masíčko, šunčičku a prý: „Papej, Benečku, nebo ti to páníček sežere“. Občas se mi sice podařilo něco uzmout, ale to za velké nevraživosti jak mé ženy ,tak toho psího mrňouse. A tak jsem se stáhl do ulity a vyčkával věcí příštích….a ty nedaly na sebe dlouho čekat….
U sousedů renovovali dům a tak tam nastoupila parta bodrých lidiček, kteří se uměli k práci postavit. Jak k dílu, tak k jídlu. Vždy ve stanovený čas přerušili práci a jali se vydatně svačit.
A to byl čas pro našeho psíka. Vždy se postavil k plotu a úzkostlivě kňučel, jakoby 14 dnů nežral. To se opakovalo několik dnů, i když byl před tím řádně nasycen.
A pak se to stalo.
Předák téhle party si mně zavolal a řekl mi, že jsem zlý, nemám rád zvířata a nedávám asi našemu pejskovi řádně nažrat, protože ještě neviděl žádného psa takhle žadonit a to on, prosím, psům rozumí, ale jestli si ho chci k sobě přichýlit, aby mě měl rád a odpustil mi, mám mu - prý, dát tvarůžky a bude můj! Hanbou jsem se skoro propadl !
Tenhle malý lump, že nedostane nažrat? To snad není pravda! Protože mi, ale, byl ten náš chlupáč přece jen sympatický, koupil jsem zmíněné tvarůžky a nabídl mu je….
Tak opovržlivý psí pohled jsem ještě neviděl a nic bych za to nedal, že jsem slyšel i to pfff!!! A to vše před zraky zmíněné party….
Od té doby pejsek za řemeslníky nechodil jen mně na zahradě pozoroval. Byla to pomsta
za uzmuté masíčko od paničky nebo upřesnění postavení v rodině (smečce), kdo, že je tady pánem?!
Nevím, jedno však vím určitě. Tenhle psí capart má jako by vše promyšlené a do budoucna mi připraví ještě ne jednu horkou chvilku….