Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ivana,
zítra Miroslava.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BEN
aneb úsměvná historka mého muže…
 
Říká se, jaký pes, takový pán. Jestli je to pravda to nevím, ale jedno jisté je - ten můj se mnou vždycky vyběhne…... Posuďte sami.
 
Jmenuje se Ben a už co by štěně, mě pěkně namíchnul. Byl miloučký, přítulný, jen ten pohled,
který občas po mně hodil, prozrazoval, že to bude – fiškus.
Manželka se z něj rozplývala, Benečku sem, Benečku tam  a já byl, jak se říká na druhé koleji. Dávala mu to nejlepší masíčko, šunčičku a prý: „Papej, Benečku, nebo ti to páníček sežere“. Občas se mi sice podařilo něco uzmout, ale to za velké nevraživosti jak mé ženy ,tak toho psího mrňouse. A tak jsem se stáhl do ulity a vyčkával věcí příštích….a ty  nedaly na sebe dlouho čekat….
 
U sousedů renovovali dům a tak tam nastoupila parta bodrých lidiček, kteří se uměli k práci  postavit. Jak k dílu, tak k jídlu. Vždy ve stanovený čas přerušili práci a jali se vydatně svačit.
A to byl čas pro našeho psíka. Vždy se postavil k plotu a úzkostlivě kňučel, jakoby 14 dnů nežral. To se opakovalo několik dnů, i když byl před tím řádně  nasycen.
 
A pak se to stalo.
Předák téhle party si mně zavolal a řekl mi, že jsem zlý, nemám rád zvířata a nedávám asi našemu pejskovi řádně nažrat, protože ještě neviděl žádného psa takhle žadonit a to on, prosím, psům rozumí, ale jestli si ho chci k sobě přichýlit, aby mě měl rád a odpustil mi, mám  mu - prý,  dát tvarůžky a bude můj! Hanbou jsem se skoro propadl !
 
Tenhle malý lump, že nedostane nažrat? To snad není pravda! Protože mi, ale, byl ten náš chlupáč  přece jen sympatický, koupil jsem zmíněné tvarůžky a nabídl  mu je….
Tak opovržlivý psí pohled jsem ještě neviděl a nic bych za to nedal, že jsem slyšel i to pfff!!! A to vše před zraky zmíněné party….
 
Od té doby pejsek za řemeslníky nechodil jen mně na zahradě pozoroval.  Byla to pomsta
za uzmuté masíčko od paničky nebo upřesnění postavení v rodině (smečce), kdo, že je tady pánem?!
Nevím, jedno  však vím určitě. Tenhle psí capart má jako by vše promyšlené a  do budoucna mi připraví ještě ne jednu horkou chvilku…. 
Libuše Minolová
Další články autorky:
Projekt pro každého
Otevřeme svá srdce
Plesová sezóna